Co vypovídají volební plakáty o Německu a o nás
Jan ŠíchaV německé a české volební kampani jsou největší podobnosti v agendách sociální demokracie. O to víc vyniká, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Sousedé v Německu volí 26. září. Dopadnout to ještě může všelijak, protože každý čtvrtý neví, koho zvolí nebo zda vůbec k volbám půjde. Procentuální rozdíl mezi sociálními a křesťanskými demokraty je momentálně okolo čtyř procent ve prospěch socialistů vedených vicekancléřem Olafem Scholzem.
Německá sociální demokracie se ve své volební strategii tváří jako strana, která „zařídí“ a „umí“ určitá témata. Scholz se představuje jako „kancléř pro zaplatitelné bydlení“, vyzývá, aby se teď — rozuměj „teď hned“ a „ty“ — volila „jistá práce a ochrana klimatu“. Nebo aby se „volila minimální mzda 12 eur“ (ano, myslí se za hodinu).
Scholz působí jako akční, tématům dává tvář a příslib, že se jim bude věnovat kompetentní strana i lídr. Co Scholz nabízí, není nic jiného než stabilní repertoár sociální demokracie, ale dá se mu to věřit. A působí to dobře.
V aktuální volební kampani se německá sociální demokracie vrátila k červené barvě. Minulé volby stranu přišly na pětadvacet milionů eur, ty současné na patnáct. V celé německé nabídce považuji nejen vizuální část kampaně sociálních demokratů za nejzdařilejší.
Konkurenční kandidát socialistů, křesťanský demokrat Armnin Laschet, se svým heslem „Aby Německo zůstalo silné“ vedle Scholze působí jako strejda, ochránce totemu a hlídač vyhaslého ohně. V německém kontextu ale slovo „zůstat“ na část lidí působí věrohodně.
V určitých kruzích panuje mínění, že změny nastávají leda k horšímu. Pokud křesťanští demokraté v Německu skutečně prohrají volby, bude se z Bavorska ještě hlasitěji ozývat, že kdyby dostal šanci Bavor Markus Söder, vládlo by se vesele dál.
Od křesťanských demokratů se také čím dál hlasitěji ozývá, že Angela Merkelová udělala chybu, když se před třemi lety rozhodla už znovu nekandidovat, ale zůstala kancléřkou. Křesťanští demokraté tak přišli o kancléřský bonus spočívající v prostém faktu, že lidé chtějí pokračovat v tom, nač jsou zvyklí.
Z tohoto líčení by se zdálo, že německá sociální demokracie dělá všechno dobře, zatímco česká naprosto selhává.
Co se té české týče, tam to do značné míry může souhlasit; ale současný vzestup té německé stojí za podrobnější rozbor.
V prvé řadě je totiž zapotřebí si uvědomit, že ještě zcela nedávno byla německá soc. dem. prakticky na stejném sešupu, jako ta česká. Její preference pravidelně padaly, předhonili ji už i Zelení. Programově mohla nabídnout stejně tak málo inovativního, jako ČSSD. Je tedy nutno se podívat, co se vlastně stalo, že náhle došlo k tak nečekané změně.
Německou předvolební scénu jsem už analyzoval v jiné souvislosti; tady je tedy možno jenom v krátkosti zopakovat, že vládnoucí koalici CDU/CSU potápí především její zcela nevýrazný kandidát Laschet; zatímco u Zelených je ten problém, že její kandidátka Baerbocková, poté co napřed získala velkou popularitu svým svěžím a energickým vystupováním a sympatickým zjevem, se poté za prvé dopustila několika politických chyb, a za druhé se přece jenom ukazuje, že mimo ekologické agendy nepůsobí dost vyzrále a zkušeně na to, aby mohla vést celý stát. Za této konstelace kandidát SPD Olaf Scholz, ačkoli sám všechno jiné nežli charismatická osobnost se schopností strhnout masy, se tu jeví být solidním majákem, který v nejistých dobách spolehlivě najde pro národ cestu do bezpečného přístavu.
K tomu je ale nutno uvědomit si ještě jeden faktor: totiž dlouholetost vládnutí kancléřky Merkelové, a vládní koalice. V politice totiž působí víceméně stálý, železný mechanismus kyvadlového "střídání stráží". Na vlastní kůži to svého času musel poznat kancléř Kohl - když stejně tak po mnoha periodách svého kancléřství náhle zcela nečekaně dramaticky prohrál volby proti svému protikandidátovi z SPD.
V této oblasti je samozřejmě jen obtížně možné něco tvrdit s jistotou; ale můj osobní názor je, že tento mechanismus změny je ve hře i v současné době. Kancléřka Merkelová se - přes její oblíbenost - časem přece jenom už okoukala; a kandidát Laschet se od jejího způsobu vystupování sotva nějak výrazně odlišuje. Národ si tedy - byť třeba jen podvědomě - přeje změnu. A protože změna k vládě Zelených by většině měšťanské společnosti byla přece jenom až příliš radikální, pak sociální demokrat Scholz se tu jeví být jedinou přijatelnou alternativou.
To vše shrnuto: sotva se dá tvrdit, že by německá sociální demokracie něco dělala podstatně lépe nežli její česká sesterská strana. K současnému vzestupu jí pomohla víceméně jenom šťastná aktuální konstelace německé politiky; a ten fakt že nemusela působit jako pasivní (a trpný) přívěsek nějakého oligarchy.