Řekneme, že "vybuchne sopka" a za pár let bude revoluce.

Taky posloucháte Meteor, že pane Nusharte.
Vědci mají pro všechno vysvětlení. Všechno je vlastně takovým řetězem příčin a následků...

Tolik sopek od té doby vybuchlo, i v posledních desetiletích - a nic. Není to divné?

Dobře.
Máme tedy představu, kdo by měl být jádrem klimatického hnutí - chudina třetího světa, na kterou klimatická změna zatím nejvíc doléhá, uvědomělejší část střední třídy bohatých západních zemí, studenti, Metelcovi chalupáři, zemědělci bojující o úrodu, komunity čelící devastaci fosilními projekty, odbojáři...

Potud v pořádku, jak by řekl pan Poláček.

Máme i představu, k čemu by aktivismus měl směřovat - k bohatšímu a spokojenějšímu životu, který by nebyl založen pouze na konzumu, na neustále rostoucím vlastnictví více a více nepotřebných věcí, ale na důstojném žití s menším objemem práce, zato s časem pro soukromý i komunitní rozvoj, pro kulturu a poznávání...

Jistě cítíte v řečeném jisté jisté zádrhely. Ale co teprv, když se podíváme, co naplnění této vize brání a kdo stojí proti.

George Monbiot, asi největší novinář současnosti, konečně odhodil servítky a promluvil na plná ústa:

https://a2larm.cz/2019/05/beznadejny-realismus/

Ano. Je to oligarchie.
Nejbohatší z nejbohatších, kteří kontrolují hospodářský i politický život.
Ti, kteří rozhodují.
Ti, kteří jsou schopni vydat obrovské finanční prostředky a korumpovat ve velkém. Ti, pro které pracují manažeři, většina politiků, lobbyisté...
Pracují proo ně burzy, banky, investiční fondy, think tanky...

Nedávno na DR vyšel jiný Monbiotův článek - Průmyslový rybolov zabíjí naše oceány. Přestaňme jej podporovat.
Uvádí v něm, že víc než polovinu britského mořského rybolovu zajišťují gigantické továrny na smrt, které patří 5 bohatým rodinám plus jedna nizozemská firma.
Naopak na rybáře v tom nejvlastnějším smyslu slova zbývají 2% trhu. DVĚ PROCENTA.
A není to jen v rybolovu.
Světovou produkci obilovin řídí 7 firem. Internet jich ovládá kolik? Kolik je automobilek po všech těch gigantických fúzích??
Atd. Atp. Etc.

V USA průzkumy dokázaly, že 9 z 10 politických kampaní vyhrají ti s největším rozpočtem...
------------------------

Je čas si přiznat, jak strašlivý odpor bude muset klimatické hnutí zlomit.
Je čas si přiznat, že třeba Spojené státy, ale nejen ony, nejsou žádná demokracie, ale oligarchie.
Je třeba začít pracovat na právní představě, jak uspořádat svět bez oligarchických struktur...

Až se z toho točí hlava...

Ne že by lidé necítili, o co jde. Třeba v Berlíně už se bouří proti tomu, aby někdo vlastnil desítky tisíc bytů....... ale ta síla, které půjde o zachování současného stavu, je extrémně mocná a nevybíravá.

V podstatě je to bez šance.
Historie nás učí, že až pád impéria přinese změnu.

Když se ovšem hraje o osud planety, je toto konstatování dosti děsivé...

-----------------------------------
Při psaní tohoto příspěvku jsem poslouchal skvělou blues-rockovou partu Buddaheads - Howlin´ at the Moon.

Přečtěte si něco o tom výbuchu islandské sopky Laki v roce 1783. Měl dost katastrální následky pro celou Evropu.

P.S. A "legrační" na tom je, že vlastně ani ta oligarchie není ve svých rozhodnutích svobodná.
Když firma Philips na konci 80. let odmítla přesun výroby do Číny, protože byla hrdá na to, kolik Belgičanů a Holanďanů zaměstnává, málem zkrachovala. Musela se podřídit.
Kdyby rodiny, které v současnosti ovládají průmyslový rybolov, slevily ze svých smrtících metod a velkokapacitnosti, konkurence je převálcuje...

Říká se tomu začarovaný kruh.
Nebo kapitalismus...

Ale dost už omílání toho, co všichni vědí, ale nikdo neumí vyřešit...

Ano, paní Hájková, je to takový zvyk už od mládí, v sobotu v 8 hodin. Teď už ale dost nepravidelně.

Naomi Kleinová a další uvádějí jako příklad velmi rychlé proměny hospodářství v krizové situaci válečné úsilí z doby Druhé světové války. Civilní výroba byla téměř ze dne na den přeměněna na válečnou, osekány zbytečnosti, zaveden přídělový systém.

Je dobře si uvědomit čtyři věci:

1. Válečné úsilí bylo organizováno silnými státy, kde byly přinejmenším po dobu války suspendovány politické spory, například Churchillův kabinet byl koaliční

2. Válečné úsilí mělo u Spojenců i Osy velmi silnou podporu obyvatelstva

3.Odehrávalo se s vědomím dočasnosti a v naději na brzké vítězství.

4. Churchill sliboval "krev, pot a slzy", ne jako pan Kubala

"Společnost, kde je možné méně pracovat, věnovat víc času druhým lidem, dýchat čistý vzduch, jíst kvalitní lokální potraviny bez těžkých kovů a pesticidů, brát méně antidepresiv, déle spát, mít rovný a bezpeněžní přístup k veřejným službám od hromadné dopravy přes školství až po kvalitní zdravotnictví".

Domnívám se, pane Morbicere, že by mohlo jít o "leukémii", nemoc "krve ekonomiky". Metastázuje do přírodních zdrojů, které jsou pak neustálým ekonomickým růstem vyčerpávány a zničeny. Řešením by v takovém případě bylo vrátit "krvi ekonomiky" její původní funkce, tedy především funkci všeobecného prostředku směny, a zamezit tomu, aby účelem peněz bylo vydělávání peněz (to vede ke koncentraci vlastnictví), kterýžto účel podle mě ve zvýšené míře vynikl právě až s počátkem kapitalismu. Příčinou potřeby neustálého ekonomického růstu může být úrok - společně se změnou charakteru peněz v počátcích kapitalismu.

Nevím, jestli pan Kubala to, co pan Kubička z jeho článku cituje (""Společnost, kde je možné méně pracovat..."), někomu slibuje. Z jeho vyjádření lze vyvodit, že právě takovou společnost umožňují omezené planetární zdroje.
Proč vlastně takovou společnost planetární zdroje neumožnily už dříve, dokud ještě nebyly tak moc omezené?

D. Graeber v knize "Dluh. Prvních 5000 let" poměrně přesvědčivě vyvrací teorie o spontánním vzniku peněz za účelem efektivnější směny jako něco, co si liberální ekonomové jako Adam Smith vymysleli, protože jim to zapadalo do jejich teorií, ale neměli pro to jediný podklad. A archeologické důkazy pro to, že by se to někdy někde takto stalo, chybějí prý i dnes. Naopak předkládá řadu indicií, že peníze byly téměř vždy a všude státním výtvorem, a jejich hlavním úkolem bylo efektivnější vybírání daní a financování armád.

Vzhledem k tomu pane Nusharte, že v současnosti transakce, které se nějak dotýkají reálných statků (průmysl, zemědělství, obchod, služby...) tvoří jen 10% všech světových transakcí (tj. zbytek jsou z velké části spekulace), dá se říct, že nám v žilách nekoluje krev, ale rakovina.

Jsme svět zombie.

A zombie se, jak známo, dosti těžko předělávají na živé a zdravé...

V apokalyptickém jazyce -- tady už pomůže leda zázrak.

Pan Kubička zde ve čtyřech bodech dal k zamyšlení rozdíly, které podle něho hovoří proti pravděpodobnosti nějaké nápodoby hospodářských restrikcí, vázaných na válečné úsilí ve 2. světové válce, v současné době nastávající ekologické krize.

Body 1. a 2., zvláště 1., mají podle mne jen omezenou váhu. Copak dnes nejsou státy jako USA, Rusko či Čína silné? Což jejich současní vůdci nedisponují dominantní mocí, stejně jako většinou? Navazuje ad 2.: Copak se Trump či Putin (o Si Ťin-pchingovi ani nemluvě) netěší značné důvěře a podpoře a nemohlo by ji třeba ještě rozšířit, kdyby vedli své státy (národy) do nejlépe společného a ne toliko technologického úsilí čelit výzvě, jež přišla (či byla náležitě rozpoznána) s příchodem 21. století?

Rozdíly v bodech 3. a 4. také nemám za zásadní. Přes proklamace o brzkém konci války, nebylo zdaleka jasné, kdy nastane mír. Rovněž ne, jak dlouho bude nutno se potýkat s následky válečných škod (přídělový systém potom dozníval někde až 8 let). Nakonec zhruba pětiletka srovnatelné hospodářské přestavby (sic!) by mohla přinést také dnes nemálo nápravy, a omezení v následujících letech by dílo notně posunulo. Slibovat pot a slzy by ani nebylo potřeba, samozřejmě ani kdovíjaké bonusy, úplně by stačil realistický nástin všeobecných dopadů, přičemž existence oné všeobecnosti je podmínkou zcela zásadní.

Nastíním své 4 body, proč se dnes mají věci jinak než za války.

1. Za 2. světové války bylo cílem vítězství, tj. více „životního prostoru“ a politické moci úspěšným národům. (Druhé platí nejen o vinících války).

2. Za 2. světové války byly nepřítelem cizí národy, „oni“. Tomu lidé rozumějí po celé své dějiny. Dnes jsme si však nepřítelem vlastně my sami.

3. Za války hrozila všem zúčastněným (a nakonec i nezúčastněným) porážka. (Už pomalu ani nevíme, co Vae victis! znamenalo.) Oteplování naproti tomu přináší některým státům a oblastem výhody, nebo má aspoň neutrální bilanci. Lidem v severnějších zemích je spíše milé. (Zvláště mladým, kteří tolik nepamatují a zemědělství je jim vzdálenější.)

4. Dnes, po 80 letech, by již podobné restrikce byly i za světové války stěží myslitelné. Lépe bude ovšem obrátit to: Válečné střety typu druhé světové války jsou velice nepravděpodobné nejen pro existenci jaderného odstrašení, ale také pro nevůli a neschopnost omezovat chod a směřování liberálních ekonomik. (Což je klad.)