Proč by napodobenina Mariánského sloupu neměla zanášet veřejný prostor?

Redakce DR

Zveřejňujeme otevřený dopis Zastupitelstvu města Prahy proti vztyčení napodobeniny Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který podepsala řada veřejně činných osobností. Obávají se prohloubení konfliktních tendencí ve společnosti.

Vážené zastupitelstvo hlavního města Prahy,

obracíme se na Vás ve věci plánovaného vztyčení kopie mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. V tomto otevřeném dopise předkládáme argumenty, proč by sloup neměl být znovu postaven.

Nezpochybňujeme uměleckou hodnotu mariánského sloupu od Jana Jiřího Bendla, jde nám ale o politický a historický význam, který by vztyčení kopie mělo. Svrhávání a ničení pomníků a soch ve veřejném prostoru má své historické místo v běhu dějin. Ukazuje se tím jejich časově omezená povaha, která je úzce svázána s konkrétním historickým kontextem.

Těžko se můžeme dobrat jednoznačné intence při postavení sloupu, je však nesporné, že se stal symbolem vítězství katolické monarchie ve třicetileté válce a koncem nadějí na stát, ve kterém by mohli vedle sebe existovat lidé různých vyznání. Nejde jen o porážku evangelíků katolíky, ale i o porážku myšlenky tolerance, která je stále aktuální. Způsob stržení sloupu nemusíme schvalovat, ale jeho odstranění z veřejného prostoru vyjadřovalo důležité demokratické hodnoty: sekulární společnost a odpor proti provázání světské a náboženské moci, kritiku symbolů nedemokratického zřízení katolické monarchie.

Vážíme si upřímného nadšení sochaře Petra Váni a dalších podporovatelů znovupostavení mariánského sloupu. Pochybnosti v nás ale vzbuzuje kontroverzní angažmá Dominika Duky. Jak poukázal katolický teolog Martin Vaňáč ve svém textu Podvodem ke smíření, arcibiskupství předalo starostovi městské částí Prahy 1 jen ta vyjádření ostatních církví, která byla kladná, a negativní postoje před ním zatajilo. Máme navíc obavy, že znovuvztyčení sloupu bude dalším symbolem neblahé expanze konzervativních až ultrakonzervativních proudů katolické církve do veřejného a politického prostoru, jak ji můžeme vidět např. při spolupráci Dominika Duky s prezidentem Milošem Zemanem.

Jsme přesvědčeni, že vztyčení kopie sloupu nepovede ke smíření, ale naopak může zrodit nové křivdy. Bylo by jistě dobré, aby sloup bylo možné vidět např. v některém muzejním prostoru, opatřený fundovaným výkladem jeho rozporuplné historie. Jsme ale proti jeho umístění zpět na Staroměstské náměstí a také proti politickému významu, který s sebou toto gesto nutně nese. Požadujeme veřejnou diskuzi o celé záležitosti, protože pomníky a podobné realizace vytvářejí veřejný prostor a politiku jednání v něm uskutečněnou.

Sdílený prostor je pro nás místem vytváření společných hodnot, jejichž autory a autorkami jsme všichni bez ohledu na náboženské vyznání. V tomto smyslu souhlasíme také se slovy historičky umění Mileny Bartlové v knize Manuál monumentu: „Pokud se nedaří dojít důkladným a odborně informovaným vyjednáváním ke shodě těch, kdo budou s pomníkem žít, neměl by být stavěn. Pomník totiž má nebezpečně blízko k násilnému prosazování jedněch idejí a moci na úkor jiných, a pak může do sdíleného životního prostředí namísto harmonie vnést nesoulad a konflikt.“

Milena Bartlová, profesorka dějin umění

Pavel Barša, politolog

Prof. Martin C. Putna, literární historik

Daniela Tinková, historička, FF UK

Ivan Štampach, religionista a teolog

Filip Němeček, jáhen Českobratrské církve evangelické

Jiří Šamšula, farář Českobratrské církve evangelické

Ludmila Böhmová, sociální pracovnice, členka RFK, ŘKC

Anna Remešová, redaktorka online magazínu Artalk.cz, členka RFK, ŘKC

Jan Bierhanzl, filosof, Filosofický ústav AV ČR

Jakub Raška, doktorand historie FF UK, ČCE

Anežka Bartlová, redaktorka časopisu Art&Antiques a editorka publikace Manuál

monumentu

Magdalena Šipka, teoložka

Hana Blažková, studentka komparatistiky, členka RFK, ŘKC

Johana Lomová, historička umění, KTDU VŠUP a místopředsedkyně Spolku Skutek

MgA. Alžběta Brůhová, architektka

Matěj Opočenský, farář Českobratrské církve evangelické

Jiří Ort, farář Českobratrské církve evangelické

Mariana Kuželová, učitelka

Olga Bierhanzlová, studentka, členka RFK, ŘKC

Maria Schormová, obchodní referentka, členka RFK

Adam Borzič, básník a šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar

Jakub Ort, absolvent Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, publicista

Mgr. Zdeněk Bárta, farář Českobratrské církve evangelické, Diakonie Litoměřice

Pavel Himl, historik a zastupitel Prahy 5

Jan Černý, Filosofický ústav AV ČR

Jan Škrob, básník, evangelík

Jana Němcová, Institut pro sociální inkluzi, katolička

Adéla Lančová

Vladimír Müller, katolický kněz

Jakub Patočka, šéfredaktor Deníku Referendum

Josef Patočka, student

Tomáš Adámek, učitel, překladatel

Františka Zezuláková Schormová, doktorandka anglistiky, členka RFK a katolička

Jiří Kučera, student teologie

Petr Turecký, farář Českobratrské církve evangelické v Soběhrdech

Jan Chromý, vysokoškolský učitel

Martina Valášková, pastorační pracovnice Českobratrské církve evangelické

Vratislav Ryšavý, historik umění a historik

Marek Janás, sociální pracovník

Petr Kučera, výzkumník a zastupitel na Praze 1

Dr. Anna Hájková, historička, University of Warwick

Magdaléna Trusinová, mateřská dovolená

Pavel Keřkovský, učitel

Eva Keřkovská, učitelka

Mariana Šindelková, historička umění

Matouš Lipus, sochař

Dušan Zahoranský, výtvarný umělec a pedagog

Justyna Suma, studentka slavistiky a členka RFK

Michael Polák, historik a katolík

Vítězslav Sommer, historik, ÚSD AV ČR

Ivan Landa, filosof, Filosofický ústav AV ČR

Dalibor Bača, sochař, pedagog

Alžběta Bačíková, vizuální umělkyně

Jan Ort, romista

Zuzana Čižinská, sociální pracovnice

Tomáš Andrle, manager IT

Petr Dub, vizuální umělec

Klára Brůhová, historička architektury, FA ČVUT

    Diskuse
    DU
    September 14, 2017 v 18.10
    Sloup není symbolem netolerance
    Vypadá to jako by náboženská tolerance v Čechách a na Moravě (nikoli ve Slezsku a Uhrách) skončila právě s Vestfálským mírem a postavením mariánského sloupu.

    Stejně jako by náboženská tolerance u nás měla být obnovena až v roce 1918, kdy sloup padl. Což je taky hloupost, náboženská tolerance s evangelickými kostely s parametry těch katolických tu byla dávno za Rakouska.

    Svrhávání a ničení pomníků a soch ve veřejném prostoru má své historické místo v běhu dějin. Ano. Svoje místo má i jejich obnovování. Jsem překvapen, kolik "osobností" slyší na jiráskovský romantismus českého nacionalismu 19. století.
    Svého času pan Profant navrhl postavení obnoveného Mariánského sloupu na onom travnatém prostranství v místě bývalého (zničeného) křídla Staroměstské radnice. Ne proto že by si ho sám přál; ale proto, aby se tím odstranil konflikt. A na daném místě by ten sloup nijak nekolidoval s pomníkem Jana Husa.

    Připojuji se bezvýhradně k tomuto názoru pana Profanta. Byl by to skutečný akt tolerance; a zároveň by nebyl zdrojem nových konfliktů.
    IH
    September 15, 2017 v 14.49
    Návrh pana Profanta a nyní pana Poláčka je ze stejného důvodu dobrý i neuskutečnitelný. Byla by tak vlastně "odpískána" dostavba radnice, což však ti, kteří by takové umístění statue museli schválit, "spískat" nechtějí...
    MP
    September 15, 2017 v 20.1
    Ivo Horákovi
    Bonus navíc :-) Alespoň by tam nikdo nechtěl stavět zlaté vejce.
    MP
    September 15, 2017 v 20.13
    Nestává se mi to často
    Musím souhlasit s Davidem Ungerem. Obnovovat i zakazovat ten pomník z důvodů, které se odvolávají na české dějiny není jen pitomé, ono je to politicky neobyčejně nebezpečné. Jinými slovy, v celé petici jsem nenašel jediný důvod, proč tam tu napodobeninu nestavět.

    Jistě je smutné, pokud kardinál manipuluje (a ještě smutnější je, když to dělá hloupě), ale důvod nestavět pokus o repliku to není.

    Jistě by bylo lepší, kdyby se monumenty ve veřejném prostoru stavěly po dosažení shody většiny obyvatel obce -- ale který pražský takto vznikl? A který pařížský?

    A pokud bychom chtěli ten argument souhlasu zakotvit, pak se neperme peticemi a chtějme pražské referendum.
    Mně ten anděl zabíjející hada na soklu zas až tak překypující tolerancí nepříjde.

    Navíc přesná podoba toho sloupu se pokud vím nedochovala -- to si opravdu na Staromáku postavíme výmysl?
    ((( podle mě má kopie smysl jen pokud známe jak přesnou fyzickou podobu původního díla (materiálovou, tvarovou), tak jeho ideovou, symbolickou složku, která k tomu samozřejmě také patří )))
    MP
    September 16, 2017 v 18.58
    Aleši Morbicérovi
    Očekávat u monumentu postaveného vítěznou mocí v poslední fázi hrůzných náboženských válek, že bude vyjadřovat toleranci, to by asi bylo opravdu příliš.

    Jenomže je asi lepší nabídnout té skupince lidí, kteří jsou z různých důvodů přesvědčeni, že musí vztyčením té podivnosti napravovat křivdu -- někteří tu, která se stala katolickému náboženství, jiní tu, která se stala mocnářství a pak jsou tu ti, kteří to považují za urážku Bohorodičky -- řešení, které ti upřimné může upokojit a těm druhým, je jich podle mého mnohem víc, sebere příležitost rozfoukávat popel dávno vyhaslých ohňů, aby si ohřáli vlastní odpornou polívčičku.
    Aha, takže postavit nějakou z části vymyšlenou kopii, jen aby byl klid od Šafrů a Jandourků, kteří všem kteří nesouhlasí nadávají do komunistů?

    No, taky možnost...
    Repliku Mariánského sloupu by možná dnešní husité mohli vítat: Hus by měl na náměstí opět partnera k dialogu;-) místo samých trhovců a hokejových nebo čechokatolických vlastenců.
    Nejde o to, pane Morbicere, jestli ten Mariánský sloup sám byl symbolem tolerance; jde o to, že aktem tolerance by byl souhlas nás, nekatolíků případně přímo ateistů, aby si ti, kterým na tom záleží, tento svůj symbol obnovili, ačkoli nám samotným se to nepříliš zamlouvá.

    Byl by to akt tolerance, a akt velkorysosti; a byl by to tedy v prvé řadě důkaz vůči nám samým (nekatolikům a ateistům), že jsme té tolerance a velkorysosti schopni.

    Takovéto schopnosti se totiž reálně projevují právě a jenom tam, kde pro to musíme obětovat něco ze svých vlastních pozic.
    + Další komentáře