Jak si připomínat půltisíciletí reformace

Filip Outrata

Jak si připomínat výročí pěti set let reformace? Třeba pohledem na odvrácenou stranu tohoto hnutí, tak jak ji zachycuje Zweigova kniha o střetnutí Jana Kalvína a Sebastiana Castellia.

Výročí pěti set let reformace, přesněji řečeno „velké“ evropské reformace spojené s postavou Martina Luthera, se sice v České republice nepřipomíná tak masivně jako v sousedním Německu, přesto si ale pro svůj význam připomenutí nepochybně zaslouží. Jen je tak trochu otázka, jakého druhu by toto připomenutí mělo být.

Je reformace, spojená (samozřejmě nejen vlastní vinou) s církevním rozkolem, krvavými náboženskými válkami a a často i s netolerancí něčím, co by se mělo oslavovat? Jak je to vůbec s relevancí těchto událostí a křesťanské minulosti jako takové, v celkově převážně odkřesťanštěném prostředí? Jak spojit připomínku reformace a reformního hnutí s dnes diskutovanými otázkami, jako třeba znovupostavením Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí?

Svědomí proti násilí

Pomoc v tápání, jak vlastně velké, a přitom složité téma uchopit, mi nabídla kniha Stefana Zweiga Svědomí proti násilí, jež letos vyšla v českém překladu podruhé po dlouhých 47 letech. Tématem knihy je Castelliův zápas s Kalvínem, střetnutí velkého a vlivného (zřejmě vůbec nejvlivnějšího) z reformátorů s křesťanským humanistou.

×
Diskuse
Srdečně zdravím pane Outrato.

Můj poslední větší kulturní zážitek spojený s vírou a náboženstvím, se jmenuje "Nebe existuje" (v originále Heaven Is for Real).

Nijak to s tématem článku nesouvisí a asi bych to tady tím neměl zaplevelovat,,,,,,,,,,,,,,,,

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale je tak neuvěřitelně kontrastní oproti těm "velkým" církevním dějinám, sporům a válkám, které líčí Zweig ve svém strhujícím textu,
že neodolám.

"Nebe existuje" není kniha, ale film podle knihy.
Podle knihy protestantského pastora Todda Burpa z městečka Imperial v okrese Chase County ve státě Nebraska.
Chase County je okres úplně na jiho-západě Nebrasky a přímo sousedí se státem Colorado. Když lidé z Imperialu jedou "do města", jedou do Denveru v Coloradu...
Je to farmářský kraj, 100% bílý, 100% věřící.
Krajina je posetá stovkami a tisíci farmami, městečka jsou vyloženě jen místa, kde jsou úřady, trh, obchody a hlavně kostel.
Ten je centrem života společenství.
Ve filmu vypadá jako ten ze seriálu The Simpsons, jen je reálný a nádherný..........
-------------------------

Někdy v létě roku 2003 se zmiňovaný pastor Todd Burp s rodinou vydal na výlet do Denveru. Tentokrát už s nimi byl kromě starší sestry poprvé i její mladší tříletý bratříček Colton.
Byli v ZOO, botanické zahradě a arboretu, na obědě s vyhlídkou na město atd., zkrátka co lidi dělají na výletě...
Večer po příjezdu domů měly obě děti zvýšenou teplotu a zvracely. Zatímco u dcery to po pár hodinách přešlo, Toddův syn na tom byl hůř a hůř. S čtyřicítkovými horečkami ho na poslední chvíli převezli do nemocnice, kde podstoupil nutný operativní zákrok k záchraně života (ale neprožil tzv. stav blízké smrti) . ..........

Později svému otci vyprávěl, že ho v průběhu operace andělé vzali do nebe, kde mluvil s Ježíšem Kristem a se svou nejstarší sestřičkou apod. Vyprávěl úžasné věci prostou dětskou mluvou....

(Úplně první pokus manželů Burpových o děti skončil přirozeným potratem hned na začátku těhotenství, věděli to jen oni dva a nikdy to nikomu neřekli, obzvlášť když později přišly zdravé děti k tomu ani nebyl důvod................ a přesto Colton zásadně trval na tom, že má dvě sestřičky, jednu na zemi a jednu v nebi.)
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

To je teprve začátek filmu, ve kterém jde o věci. které z toho prostého faktu, že čtyřletý kluk, váš syn, tvrdí, že byl v nebi a mluvil s Ježíšem, plynou... - otřáslo to osobní vírou a integritou jak táty Burpa, pastora a kazatele, tak dokonce celou obcí ve víře.................

Jsme ještě vůbec schopni uvěřit, doopravdy čistě uvěřit, že byl malý Colton Burp v nebi, kam ho vzali andělé, a kde mluvil s Ježíšem?
*****************************************************

https://en.wikipedia.org/wiki/Heaven_Is_for_Real
JV
August 17, 2017 v 7.17
Chvála Stefana Zweiga
Já jsem si knihu "Svědomí proti násilí" koupil hned jak vyšla. Je skvělá, dokonce mimořádně skvělá, jako všechno co jsem od Štefana Zweiga četl. Zweig píše románovou formou o událostech z minulosti, avšak podle doložených událostí a svědectví. Mistrně ve svých knihách vynáší na povrch lidské postoje a jednání, z nichž je patrno, že se s dobou vůbec nemění. Zweig píše o minulosti, ale ukazuje nám přítomnost a ještě více budoucnost. Zejména pokud jde o lidské nakládání s mocí, je Zweig doslova prorokem.

Před pár lety vyšla u nás poslední Zweigova kniha "Svět včerejška" (dá se ještě koupit v knihkupectvích). Tu bych doporučil minimálně stejně, jako "Svědomí proti násilí".

Jiří Vyleťal
August 17, 2017 v 9.16
Myšlenka tolerance
Je opravdu dobré připomenout, že v době bojů mezi katolíky a protestanty, tedy v 16. a 17. století nebyli protestanti tolerantější než katolíci, záleželo spíš na tom, kdo měl mocenskou převahu.
V Anglii s katolíky zatočili docela tvrdě a například dodnes platí že britský panovník se nesmí oženit nebo vdát za katolíka. Za muslima by teoreticky mohl.

V poslední době jsem si o Evropě 16.,a 17 století dost četl a zdá se mi, že v těch dobách nebyla myšlenka, že tolerance je hodnota sama o sobě, nijak rozšířená, boje skončily spíš naprostým vyčerpáním obou stran. K toleranci, pokud vůbec, se přistupovalo se skřípěním zubů, bylo to uznání, že protivníka nelze porazit.

"Svědomí proti násilí" jsem četl už hodně dávno určitě to vyšlo v překladu snad už v šedesátých letech. Z mého dnešního pohledu u v Zweigových románových biografiích dost převládá snaha o povznášející poselství nad zájmem o to, jak to opravdu bylo

Kdy by člověk chtěl vědět o Servetovi více, asi by musel sáhnout k jiné literatuře. Skutečná historie většinou moc povznášející nebývá.
August 17, 2017 v 9.45
"Svět včerejška" od Zweiga poprvé přeložil psycholog Eduard Urban také v šedesátých letech, vyšlo to na pokračování v revue "Světová literatura", nevím zda také knižně. Eduard Urban byl velkým milovníkem německé literatury a zejména Zweiga.

FO
August 17, 2017 v 9.54
Panu Kubičkovi
K protikatolickým postojům protestantů se samozřejmě musí dodat diskriminace katolíků ve Spojených státech, kde dosáhli tolerance zhruba ve stejné době nebo jen o něco málo dřív než nekatolíci v "tmářské" habsburské monarchii, tedy v době války za nezávislost...

Jinak Zweigova kniha je samozřejmě románem, ale vychází do velké míry z dobových textů, a není nijak povznášející v porovnání se skutečnou historií, řekl bych.
FO
August 17, 2017 v 9.59
Panu Morbicerovi
Děkuji a také srdečně zdravím!

Ono je top prostě tak, že se ty "velké" a "malé" (osobní) dějiny - ale které z nich jsou vlastně velké a které malé? - překrývají.

Takže zároveň se třeba odehrávají úžasné příběhy jako ten popsaný filmem Nebe existuje, a mezi týmiž křesťany z týchž komunit v té samé době existuje třeba rasismus či bigotnost jakéhokoli druhu.

Ten kontrast je reálný a vždy bude existovat...
August 17, 2017 v 12.33
Ještě k sloupu
Nedá mi to a chci se ještě vrátit k otázce sloupu na Staroměstském náměstí. Formulace pana Outraty o symbolu nepoddajnosti katolické víry na straně jedné a zneužití náboženství mocí na straně druhé je bohužel velmi výstižná pro těch pár lidí kteří se k tomu vyjadřují.

Škoda, že málokoho oslovuje památkové a umělecké hledisko. Tady vidím převahu argumentů na straně odpůrců "postavení sloupu" (slovy pana Outraty).

Bylo by to skutečně postavení, ne obnovení. Sloup byl zničen a jeho historickou a uměleckou hodnotu obnovit nelze. Ta hodnota byla značná. Byl to nejen první mariánský sloup u nás ale také snad první významná barokní socha z pískovce, kterých později u nás vzniklo tolik. Bez použití levného domácího materiálu by jich tolik vzniknout nemohlo.

Na otázce původního materiálu je vidět nemožnost skutečného obnovení. V jaké podobě by měl být sloup znovupostaven? Při jeho vzniku nebyl materiál přiznaný, sloup byl natřený tak, že imitoval mramor. Socha panny Marie byla opakovaně zlacena, naposledy na začátku dvacátého století. Estetická hodnota holého přírodního kamene začala být oceňována až v 19. století.

U autentických památek se ovšem nátěry kamene neobnovují hlavně proto, že to nejde, neví se, jak nátěr vypadal, a nahý materiál je alespoň původní. Rekonstruovaná plastika ani není ze středočeského pískovce, ale z indického, který by snad měl lépe odolávat povětrnostním vlivům.

Je to jakoby někdo chtěl obnovit Leonardovu Poslední večeři či ještě spíše Bitvu u Anghiari tím, že ji podle nějaké rytiny namaluje znovu a pak bude tvrdit, že je to ta původní.