K Lutherovu výročí

Ivan Štampach

Ivan Štampach recenzuje novou knihu Waltera Kaspera, která se snaží nabídnout pohled na Martina Luthera z ekumenické perspektivy.

Také roky končící číslicemi 17, nejen ty naše často připomínané osmičkové, jsou bohaté na přelomové události. Letos si svět připomene sto let od revoluce v Rusku, která zahájila krátké dvacáté století, které petrohradským listopadovým převratem začalo a skončilo v létech devadesátých pádem režimu, který nastolil.

Svobodný svět si letos v červnu s uznáním připomněl událost v Londýně z roku 1717, která bývá považována za historický počátek svobodného zednářství, iniciačního společenství, které se hlásí k duchovně založenému humanismu. Historický obrat v křesťanském světě je spojován s legendou o tom, jak Martin Luther (1483 až 1546) přibil 31. října 1517 na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu pětadevadesát tezí, jejichž sepsání a soukromé odeslání a pozdější faktická publikace se považují za začátek reformace.

Neustávající reforma

Reformace se postupně rozvětvila a poněkud jinou podobu získala ve Švýcarsku, přičemž tamním Lutherovým radikálnějším současníkem byl Huldrych Zwingli. Další o málo pozdější větví historické reformace bylo osamostatnění církve Anglie vůči papeži, zahrnující přijetí některých podnětů kontinentální, spíše švýcarské reformace a vytvoření tzv. via media, tedy střední cesty mezi radikální reformací a katolickou tradicí.

×