Slovenští biskupové proti humanismu

Ivan Štampach

Konference biskupů Slovenska se postavila proti výchově dětí v duchu humanismu. Ivan Štampach ovšem připomíná, že humanismus vzešel právě z křesťanských ideálů.

Nedávné vyjádření Konference biskupů Slovenska (KBS) jako nejvyššího orgánu obou větví tamní katolické církve vzbudilo překvapení a oprávněné pohoršení. Na Slovensku se vydává vždy na pětileté období vládní dokument Národní akční plán pro děti, v němž se stanovují úkoly ministerstvům, dalším státním institucím a též župám (obdobě našich krajů), okresům a obcím. Navazuje též na státní, evropské a globální normy v oblasti lidských práv.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

V akčním plánu publikovaném letos a určeném pro následující období (od roku 2018) se stanovuje i tento úkol: „Do školního vzdělávacího programu zapracovat povinná témata související s multikulturní výchovou, výchovou v duchu humanismu a se vzděláváním v oblasti lidských práv, práv dítěte, rovnosti muže a ženy, předcházení všech forem diskriminace, xenofobie, antisemitismu, intolerance a rasismu a v oblasti problematiky migrace.“

Proti této pasáží vystoupili slovenští římskokatoličtí a řeckokatoličtí biskupové oficiálním stanoviskem. Podle nich je tento požadavek v rozporu s právem rodičů vychovávat a vzdělávat své děti v souladu se svým filozofickým a náboženským přesvědčením. Prezentovali tedy humanismus jako pojetí rozporné s křesťanstvím, přinejmenším v jeho katolické podobě.

Nepodmíněná důstojnost člověka

Biskupové se dovolávají slovenské ústavy. Ta na rozdíl od české prohlašuje za subjekt státního života slovenský národ. Ten ustavuje stát a usnáší se na ústavě. Činí to mimo jiné ve smyslu cyrilometodějského duchovního dědictví. V naší ústavě tomu odpovídají občané České republiky v roli státního subjektu a ústava se vyhlašuje v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody.

České pojetí dává prostor náboženstvím ke svobodnému projevu, avšak omezuje riziko, že některý náboženský směr se stane ve státě dominantním. Záleží pak už jen na tom, dává-li se v konfesním právu a v konfesní politice přednost individuální svobodě vyznání nebo nezávislosti náboženských uskupení na státních orgánech. Tato dvojí svoboda se totiž může ocitnout v konfliktu.

Členové KBS využívají toho, že současný slovenský stát vznikl jako stát národní a alespoň implicitně náboženský. I čeští biskupové při různých příležitostech zpochybňují pozici náboženství v České republice jako soukromé věci občana, což lze interpretovat jako jejich volání po oficiální, tedy vlastně privilegované pozici náboženství, podobně, jako je tomu na Slovensku. V některých státech Evropské unie má některá z církví (římskokatolická, pravoslavná, anglikánská, luterská) ještě více privilegované postavení.

Vyjádření slovenských biskupů vyvolalo diskusi, která probíhá i v těchto dnech. V ní se připomíná, že humanismus, jak se ho v současnosti dovolávají politické subjekty a státy, byl formulován v křesťanském prostředí. Lidskou důstojnost učinil tématem svého spisu již italský renesanční humanista a křesťanský hermetik Giovanni Pico della Mirandola. Text (určený původně jako část obhajoby před římským církevním tribunálem) byl publikován pod názvem De hominis dignitate (O důstojnosti člověka) roku 1496 po Pikově násilné smrti.

Humanismus, a to i humanismus sekulární, bývá interpretován některými teology, ba občas i církevními autoritami jako spojenec křesťanství a někdy též jako jeho konečnou podoba. Repro DR 

Téma humanismu se objevuje v tomto prostředí ve vazbě na základní motiv křesťanství, že člověk je stvořen jako bytost Bohu podobná a že se Bůh stal člověkem. Bůh není dostupný jinak než prostřednictvím lidství. Proto bývá humanismus, a to i humanismus sekulární, interpretován některými teology, ba občas i církevními autoritami jako spojenec křesťanství a někdy též jako jeho konečnou podoba.

Mluvčí Konference biskupů Slovenska Martin Kramara se ve svém vyjádření k tomuto tématu dovolává humanismu jako odmítání náboženství a uvádí, že „za komunismu si naši věřící tohoto humanismu užili“. Je-li toto přiměřená interpretce humanismu, bylo by přiměřené upozornit na to, že slovenský katolicismus by stejně tak mohl být dáván do spojitosti s nacionální a náboženskou ideologií klérofašistické Slovenské republiky (1939 až 1945) jako spojence německého nacistického režimu.

Historička ze Slovenské akademie věd Katarína Zavacká se vyslovila takto: „Chybí už jen příkaz vyřadit z knihoven například Masarykovu knihu Ideály humanitní a společně s knihami jiných autorů s humanistickým obsahem je hodit do ohně.“ Vyslovila se rovněž, že „pokud bychom měli na mysli slovenské katolické náboženství, jak ho prezentuje KBS, tak to evidentně v rozporu s humanismem je.“

Za mimořádnou pozornost stojí postoje českých biskupů. Někteří, například Václav Malý nebo Tomáš Holub, vstřebali evropskou humanistickou a pluralitní tradici. Jiní, a zdá se, že tvoří v České biskupské konferenci většinu, a s nimi reprezentanti jiných církví, zůstávají společně se svými slovenskými (a také maďarskými, polskými, litevskými) kolegy u východní, autoritativní, konzervativní postkomunistické pozice.

    Diskuse
    JN
    June 24, 2017 v 20.2
    Domnívám se, že například multikulturní výchova nemůže být povinným tématem školního vzdělávacího programu,
    neboť multikulturalismus představuje pouze jednu z teoreticky možných forem uspořádání společnosti. Odmítnutí multikulturalismu tedy nepředstavuje odmítnutí společného soužití lidí různých kultur, národů, ras a náboženství, ale představuje pouze odmítnutí této konkrétní teoretické formy soužití a uspořádání společnosti.

    Odmítáme-li multikulturalismus, nejsme rasisté a xenofobové, neodmítáme přijímat uprchlíky, odmítáme totiž pouze tento koncept, protože si například můžeme myslet, že není funkční a ve svém důsledku by uprchlíkům uškodil. Stejně tak můžeme odmítat i koncept komunismu (aniž bychom tím odmítali zlepšení podmínek těch, kteří se živí pouze prodejem své práce), neboť si také můžeme myslet, že není funkční, a ve svém důsledku lidem práce pouze uškodí.

    Pokud tedy nebudou do školního vzdělávacího programu zapracována povinná témata související s komunistickou výchovou, neměla by tam být logicky zapracována ani povinná témata související s výchovou multikulturní.
    PH
    June 24, 2017 v 21.39
    Kdyžepak
    žehnali katoličtí papežové (až na světlé výjimky - děkuji Františkovi) zbraním a válkám? Humanismus to je Ježíšovo učení, A oni před ním většinou neobstojí.
    MP
    June 25, 2017 v 10.45
    Jiřímu Nushartovi
    Ono máte pravdu. Multikulturní výchova nevychovává k přijetí faktu "společného soužití lidí různých kultur, národů, ras a náboženství", ona má vychovávat k tomu, abychom takové soužití zkoušeli provozovat jako společenství lidí, kteří jsou si rovni, co do svých lidských a občanských práv a co do své důstojnosti.

    Samozřejmě, Vy i slovenští biskupové máte svaté právo s takovým cílem vzdělávání nesouhlasit. Jen nechápu, proč se pak tak urputně bráníte označením, která přiléhavě označují Váš nesouhlas.
    JN
    June 25, 2017 v 12.38
    Panu Profantovi
    Nechápu, jak jste přišel na to, že jsem proti "zkoušení provozovat soužití lidí různých kultur, národů, ras a náboženství a že tedy nesouhlasím se vzděláváním směřujícím k tomuto cíli".

    Napsal jsem snad něco takového?
    Domníváte se, že odmítání komunismu znamená nenávist k dělníkům?
    JN
    June 25, 2017 v 13.42
    Komunismus pomohl k opravdu výraznému zlepšení životních podmínek dělnictva,
    ale tam, kde nezvítězil :-)

    Rusko se z toho velmi poučilo, takže podporuje multikulturalismus,

    ale jinde :-)
    MP
    June 25, 2017 v 14.24
    Jiřímu Nushartovi
    Zkuste si ještě jednou a pomalu přečíst, co jsem napsal.

    Mimoto o multikulturalismu tu mluvíte jen Vy. Ten slovenský vládní dokument, konference biskupů, pan Štampach i já jsme mluvili o "multikulturní výchově". A její vymezení -- jak v uvedeném dokumentu, tak v odpovídajících českých, tak v odborných diskusích -- odpovídá tomu, které jsem uvedl v příspěvku, na který reagujete.

    P.s. Úvozovkami se v kulturních evropských krajinách vyznačuje citace, nikoliv stranná parafráze.
    JN
    June 25, 2017 v 22.45
    Panu Profantovi
    Reaguji na článek Ivana Štampacha (nikoliv na Národní akční plán pro děti; nikoliv na stanovisko slovenských biskupů).

    V článku pana Štampacha​ se píše:

    "V akčním plánu publikovaném letos a určeném pro následující období (od roku 2018) se stanovuje i tento úkol: 'Do školního vzdělávacího programu zapracovat povinná témata související s multikulturní výchovou, ...' "

    Domnívám se, že je zcela běžné chápat "multikulturní výchovu" jako výchovu k multikulturalismu. Pokud by to bylo myšleno jinak, pevně doufám, že autor by na to - ve snaze vyloučit zbytečné nedorozumění - v článku upozornil nebo dal alespoň odkaz na původní dokument.

    Jiný význam by ta slova "multikulturní výchova" pochopitelně mohla mít, pokud by na Slovensku například silná muslimská menšina už byla.

    P.S. "To v uvozovkách" je především součástí otázky, pak je to přesné shrnutí podstaty Vašeho předchozího vyjádření s vynecháním zmínky o rovnosti (v lidských a občanských právech a v důstojnosti), kterou považuji za naprostou samozřejmost.

    Je to tedy parafráze, ale nikoliv stranná parafráze.
    JN
    June 25, 2017 v 23.1
    Uvozovky mohou mít různý význam, například
    mohou být grafickým prostředkem pro zápis parafráze.
    MP
    June 26, 2017 v 8.40
    JIřímu Nushartovi
    Ano, domníváte se ...
    + Další komentáře