Nedávné vyjádření Konference biskupů Slovenska (KBS) jako nejvyššího orgánu obou větví tamní katolické církve vzbudilo překvapení a oprávněné pohoršení. Na Slovensku se vydává vždy na pětileté období vládní dokument Národní akční plán pro děti, v němž se stanovují úkoly ministerstvům, dalším státním institucím a též župám (obdobě našich krajů), okresům a obcím. Navazuje též na státní, evropské a globální normy v oblasti lidských práv.

V akčním plánu publikovaném letos a určeném pro následující období (od roku 2018) se stanovuje i tento úkol: „Do školního vzdělávacího programu zapracovat povinná témata související s multikulturní výchovou, výchovou v duchu humanismu a se vzděláváním v oblasti lidských práv, práv dítěte, rovnosti muže a ženy, předcházení všech forem diskriminace, xenofobie, antisemitismu, intolerance a rasismu a v oblasti problematiky migrace.“

Proti této pasáží vystoupili slovenští římskokatoličtí a řeckokatoličtí biskupové oficiálním stanoviskem. Podle nich je tento požadavek v rozporu s právem rodičů vychovávat a vzdělávat své děti v souladu se svým filozofickým a náboženským přesvědčením. Prezentovali tedy humanismus jako pojetí rozporné s křesťanstvím, přinejmenším v jeho katolické podobě.

Nepodmíněná důstojnost člověka

Biskupové se dovolávají slovenské ústavy. Ta na rozdíl od české prohlašuje za subjekt státního života slovenský národ. Ten ustavuje stát a usnáší se na ústavě. Činí to mimo jiné ve smyslu cyrilometodějského duchovního dědictví. V naší ústavě tomu odpovídají občané České republiky v roli státního subjektu a ústava se vyhlašuje v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody.

České pojetí dává prostor náboženstvím ke svobodnému projevu, avšak omezuje riziko, že některý náboženský směr se stane ve státě dominantním. Záleží pak už jen na tom, dává-li se v konfesním právu a v konfesní politice přednost individuální svobodě vyznání nebo nezávislosti náboženských uskupení na státních orgánech. Tato dvojí svoboda se totiž může ocitnout v konfliktu.

Členové KBS využívají toho, že současný slovenský stát vznikl jako stát národní a alespoň implicitně náboženský. I čeští biskupové při různých příležitostech zpochybňují pozici náboženství v České republice jako soukromé věci občana, což lze interpretovat jako jejich volání po oficiální, tedy vlastně privilegované pozici náboženství, podobně, jako je tomu na Slovensku. V některých státech Evropské unie má některá z církví (římskokatolická, pravoslavná, anglikánská, luterská) ještě více privilegované postavení.

Vyjádření slovenských biskupů vyvolalo diskusi, která probíhá i v těchto dnech. V ní se připomíná, že humanismus, jak se ho v současnosti dovolávají politické subjekty a státy, byl formulován v křesťanském prostředí. Lidskou důstojnost učinil tématem svého spisu již italský renesanční humanista a křesťanský hermetik Giovanni Pico della Mirandola. Text (určený původně jako část obhajoby před římským církevním tribunálem) byl publikován pod názvem De hominis dignitate (O důstojnosti člověka) roku 1496 po Pikově násilné smrti.

↗

Humanismus, a to i humanismus sekulární, bývá interpretován některými teology, ba občas i církevními autoritami jako spojenec křesťanství a někdy též jako jeho konečnou podoba. Repro DR 

Téma humanismu se objevuje v tomto prostředí ve vazbě na základní motiv křesťanství, že člověk je stvořen jako bytost Bohu podobná a že se Bůh stal člověkem. Bůh není dostupný jinak než prostřednictvím lidství. Proto bývá humanismus, a to i humanismus sekulární, interpretován některými teology, ba občas i církevními autoritami jako spojenec křesťanství a někdy též jako jeho konečnou podoba.

Mluvčí Konference biskupů Slovenska Martin Kramara se ve svém vyjádření k tomuto tématu dovolává humanismu jako odmítání náboženství a uvádí, že „za komunismu si naši věřící tohoto humanismu užili“. Je-li toto přiměřená interpretce humanismu, bylo by přiměřené upozornit na to, že slovenský katolicismus by stejně tak mohl být dáván do spojitosti s nacionální a náboženskou ideologií klérofašistické Slovenské republiky (1939 až 1945) jako spojence německého nacistického režimu.

Historička ze Slovenské akademie věd Katarína Zavacká se vyslovila takto: „Chybí už jen příkaz vyřadit z knihoven například Masarykovu knihu Ideály humanitní a společně s knihami jiných autorů s humanistickým obsahem je hodit do ohně.“ Vyslovila se rovněž, že „pokud bychom měli na mysli slovenské katolické náboženství, jak ho prezentuje KBS, tak to evidentně v rozporu s humanismem je.“

Za mimořádnou pozornost stojí postoje českých biskupů. Někteří, například Václav Malý nebo Tomáš Holub, vstřebali evropskou humanistickou a pluralitní tradici. Jiní, a zdá se, že tvoří v České biskupské konferenci většinu, a s nimi reprezentanti jiných církví, zůstávají společně se svými slovenskými (a také maďarskými, polskými, litevskými) kolegy u východní, autoritativní, konzervativní postkomunistické pozice.