V sekulární demokratické společnosti s odlukou církve od státu nejsou křesťané (ani věřící jiných náboženství) těmi, kdo určuje pravidla, kdo nastavuje a vnucuje společnosti své hodnoty. Stojí proto před problémem: jak přesto zůstat v demokratické společnosti přítomní a aktivní a přitom se vyhnout pasti fundamentalismu? Jak na základě vlastní tradice přispívat k prospěchu všech?

Nemálo autorů posledního století hledalo odpověď v aktualizaci prorocké tradice. Jedním z nich byl židovský náboženský filosof Abraham Joshua Heschel. Heschelova osobnost i jeho pojetí prorocké angažovanosti jsou u nás poměrně neznámé, což je nepochybně škoda, protože nabízí mnoho nadčasových a zároveň velice aktuálních podnětů pro současné hledání.

Heschel, který první část života prožil ve stínu totalitního nacistického Německa a druhou a rozhodující část života ve Spojených státech, v demokratické společnosti, a podílel se na hledání angažovanosti amerických věřících, židů i křesťanů, v boji za lidská práva, je dobrým příkladem hledání role náboženství a věřících v demokratickém uspořádání.

Ze zaniklého světa východoevropských chasidů do Nového světa

Abraham Joshua Heschel (1907-1972) se narodil ve Varšavě, byl potomkem hned několika významných dynastií chasidských rabínů a z chasidské tradice ve svém díle a myšlení vydatně čerpal a stále se k ní vracel. Byl opečovávaným zázračným, a také velmi zbožným dítětem, získal tradiční ortodoxní náboženské vzdělání, pak doktorát filosofie v Berlíně, rabínskou ordinaci na liberálním rabínském semináři v Berlíně (zavřeném nacisty v roce 1942).

Po nástupu Hitlera k moci byl zklamán postojem řady křesťanských přátel, kteří odmítali vystoupit veřejně na podporu německých židů. Pokoušel se odejít z Německa, v roce 1938 se již zdálo, že bude moci odejít do Československa učit na rabínském semináři, který plánovala otevřít pražská židovská obec, ale vše zhatil Mnichov a následný vývoj.

V roce 1938 byl zatčen gestapem a deportován do Polska, kde učil nějakou dobu ve Varšavě. Krátce (pouhých šest týdnů) před německým útokem na Polsko se mu podařilo dostat se přes Londýn do New Yorku, kam dorazil v roce 1940. Většina jeho rodiny byla zavražděna nacisty.

Sám se po válce do Polska ani Německa nikdy nevrátil. Neodešel ani do Izraele, přestože tam žila řada jeho přátel, tak jako filosof Martin Buber nebo Zalman Šazar, historik a spisovatel a v letech 1963-1973 izraelský prezident.

Ve Spojených státech učil až do své smrti židovskou mystiku a etiku. Tak jako v Německu postojem křesťanů, byl v Americe zklamán neochotou amerických židů aktivně pomoci ohroženým židům v Německu a Evropě. Oženil se s pianistkou Sylvií Straussovou, jejich dcera Susannah Heschelová je profesorkou židovských studií a věnuje se mimo jiné feminismu v židovském myšlení.

Bůh, člověk, svoboda

Z Heschelova díla vyniká dvojice zásadních prací o filosofii náboženství a judaismu (Man Is Not Alone, 1951 a God In Search of Man, 1955). Krátká studie Šabat (1951, vydána i v češtině) se věnuje posvěcení času v židovské tradici. Heschel se vrátil k chasidskému odkazu v knize věnované jedné z nejpozoruhodnějších postav chasidismu, rabimu Menachemu Mendelovi z Kotska (The Passion of Truth, 1973). Heschel svérázného chasidského učitele srovnává s dánským filosofem Sørenem Kierkegaardem.

Psal také o velkých postavách středověkého židovství, o Mošem Maimonidovi a Jicchaku Abravanelovi. Hned po šestidenní válce v roce 1967 odletěl do Izraele a pobyt tam ho inspiroval k napsání knihy Izrael: Ozvěna věčnosti (Israel: An Echo of Eternity, 1969). Jakkoli jeho vztah k Izraeli byl velmi osobní a silný, byl (podobně jako jeho přítel Buber) kritický k sionismu jako k pouhému politickému, nacionálnímu programu.

Rozsáhlá kniha Proroci (Prophets, 1962) byla původně doktorskou prací napsanou v němčině a přepracovanou pro anglické vydání na začátku 60. let. Právě zde, na začátku svého působení, rozvinul Heschel pojetí prorocké tradice jako něčeho aktuálního pro moderní dobu.

↗

Heschel je dobrým příkladem hledání role náboženství a věřících v demokratickém uspořádání. Foto thefamouspeople.com

Konkrétní aplikaci jeho pojetí proroctví představují články shrnuté ve svazku Nejistota svobody (Insecurity of Freedom, 1972), věnující se škole a vzdělání, etice moderní medicíny, přístupu ke stáří a starým lidem, ale také rasismu v americké společnosti a lidským právům ve světě, například náboženské nesvobodě židů v Sovětském svazu.

Rozsáhlý soubor esejů svého otce o tématech jako je ekumenismus, spiritualita, etické a politické problémy sestavila jeho dcera Susannah Heschelová pod názvem Morální velikost a spirituální odvaha (Moral Grandeur and Spiritual Audacity, 1996). Název je citátem z Heschelova telegramu Johnu F. Kennedymu z června 1963, ve kterém prezidenta vyzýval k vyhlášení „morálního výjimečného stavu“ ve věci rasismu a k zásadním krokům ke zlepšení postavení černošského obyvatelstva.

V mezináboženském dialogu a v zápase za lidská práva

Heschel byl aktivní v mezináboženském dialogu, účastnil se jako host 2. vatikánského koncilu. Spolu s dalšími zástupci amerických židů různých směrů vypracoval pro koncil dokument o antisemitismu v učení a liturgii římskokatolické církve, který měl zásadní vliv na změnu pasáží antisemitsky vyznívajících liturgických pasáží o obrácení židů.