Příběhy, na kterých stojí svět
Filip OutrataPavlu Hoškovi se podařilo ukázat svět chasidské duchovní a vypravěčské tradice způsobem inspirativním pro dnešního čtenáře, kterého může zaujmout i připomenutím pozapomenutého fascinujícího díla Devět bran Jiřího Langera.
Religionista Pavel Hošek podniká pravidelně a systematicky výpravy po stopách velkých příběhů, které utvářely a utvářejí imaginaci generací čtenářů všech věkových kategorií. Po knihách věnovaných Jaroslavu Foglarovi, Ernestu Thompsonu Setonovi, Johnu R. R. Tolkienovi a C. S. Lewisovi se tentokrát dostalo na chasidská vyprávění a autory chasidismem ovlivněné a z chasidismu jakožto svébytného směru v rámci židovství vycházející.
Provyprávět se ke spáse
Chasidské příběhy, vyprávění chasidů, je pozoruhodný a jedinečný fenomén náboženské, a šířeji vzato spirituální a obecně lidské tradice. Krátké, anekdotické texty spojené s postavami cadiků — „spravedlivých“, světců, duchovních učitelů chasidského hnutí, v sobě skrývají mimořádnou sílu a hloubku. Jako by rabíni, kteří v nich vystupují, chtěli každým svým slovem a činem, i tím zdánlivě nejbanálnějším, zachránit svět.
A právě o to v chasidismu jde. Tento směr židovství, jehož zakladatelskou postavou byl ve 30. letech 18. století Izrael Ben Eliezer, zvaný Baal Šem Tov, spojoval mystické zanícení a univerzální záběr židovské mystické tradice, luriánské kabaly, s posvěcováním všedního života. Doba, ve které chasidismus jakožto spirituální hnutí v rámci východoevropského židovstva vznikl, byla bouřlivá, poznamenaná vystoupeními falešných mesiášů, kteří zklamali své početné stoupence přestoupením k islámu, případně ke katolictví.
Specifická chasidská spiritualita jako spojení mystických prvků, náboženského konzervatismu a nezkrotné touhy po životě včetně bouřlivých oslav s nemírnou konzumací alkoholu, tak vznikla pod tlakem těžké vnější situace. Možná do určité míry jako únik, ale únik nikoli pryč či směrem „nahoru“, ale „dolů“ či „doprostřed“, do jádra lidského života v jeho každodenní, navenek nijak posvátné či vznešené podobě.
Uspíšit příchod Mesiáše, to znamenalo dívat se jinak na život jako celek, včetně jeho nejnižších a nejobyčejnějších součástí. V tomto zaměření se chasidismus shoduje s mystickými tradicemi jiných světových náboženství, které také, každé svým specifickým způsobem, ruší či přinejmenším znejasňují hranici mezi posvátným a profánním. Chasidská vyprávění jsou jakýmisi momentkami, zhuštěnými portréty zachycujícími tento okamžik zrušení všech hranic.