Pevně zakořeněn zůstává předsudek, že náboženství je jaksi z principu reakční, že musí lidi odvádět od reálného řešení pozemské situace tím, že jim nabízí iluzorní řešení v jiném patře reality nebo v budoucím věku po skončení dějinného a kosmického času.

Občanská angažovanost, prosazování reálné demokracie v kontrastu s formální demokracií pouze občanskou má být neoddělitelně spojena s ateismem. Ten rozpouští fikce o přírodních dějích a společenských procesech. Pouze ateistický materialismus prý vidí ekonomické vazby politiky a kultury a patřičné pořadí řešení jejich konfliktních situací.

Náboženský člověk, který přesvědčivě pracuje pro společenskou reformu, pro demokratizaci odlidštěné a odlidšťující neomezené tržní ekonomiky, je vítán jako taktický spojenec, který však není ze strategického hlediska nadějný. Je exotem. Kdoví není-li ve skutečnosti již ateistou, který si to zatím pouze nepřiznal?

Když jsem se svými nejbližšími, v jakémsi intimním myšlenkovém (a také citovém) okruhu před léty promýšlel toto téma, vyjádřili jsme to ve zkratce „mystika a revoluce“. Naše sametová revoluce sesadila diktaturu sekretariátu nad proletariátem, zajistila respekt k širokému okruhu občanských svobod a lidských práv, prosadila otevřenou, pluralitní společnost. Uprostřed vlády většiny se dostalo prostoru všemožným menšinám, často úměrně jejich ochotě a dovednosti, s jakou svá práva prosazovaly.

Revoluce se však zadrhla. Pluralitní demokracie se dostala do závozu. Demokratickým institucím již věří jen málo lidí, protože demokratické struktury nejsou dostatečně naplňovány demokratickým obsahem. Demokratická kultura zahrnující respekt k odlišnosti (například v podobě politické korektnosti), je předmětem výsměchu.

Péče o chudé, Zemi, cizince

V různých zemích bývalého východního bloku s různou intenzitou slaví úspěch konzervativní revoluce. K nacionálím, konzervativním, autoritativním režimům je nakročeno v Polsku a Maďarsku. I Česká republika se ve světovém žebříčku podle uplatňování demokratických a liberálních hodnot propadlo do kategorie zemí s narušenou demokracií. Proto jsme se dlouho se svými úvahami cítili osamoceni.

V této situaci se křesťané a také lidé jiných náboženství žijící v naší části světa konečně probrali. V poslední době si s naším letitým heslem tak izolovaní nepřipadáme. Stále více náboženských lidí zjišťuje, že je náboženství vede k transcendenci, tedy k překračování daností. Že náboženství jim ukazuje, že daný stav věcí není definitivní, posvěcený a provždy daný. Že člověk jako bytost schopná probudit se k duchu, může spojit radikalitu (tedy reformu sahající ke kořeni věci) duchovní (mystika) s radikalitou politickou, občanskou a sociální.

Důležité je, co se v tomto směru děje ve Spojených státech amerických. Jsou, ať se nám to líbí, nebo nelíbí, vůdčí mocností. A platilo tam, že mohutný vliv na tamní politiku uplatňovala a dosud uplatňuje koalice politického a náboženského konzervatismu. Nemusíme si podle českých poměrů konzervativismus spojovat s romantickým sněním na téma estetiky liturgie nebo s masivní folklórní zbožností. Americký konzervativismus je ve své veřejné prezentaci moderní. Vše se děje jednoduše, civilně, hudba je populární a rytmická. Konzervativní zůstává obsah. Je to autoritářské pojetí Boha a na ně bezprostředně navazuje útisk svědomí. Směr označovaný za evangelikální byl baštou pravice. Dnes energičtí mladí evangelikálové však oddaně svědčí o své víře a zároveň vstupují do aktivit zaměřených na obhajobu lidských práv, včetně práv sociálních.

Červnový článek od Laurie Goldstein v deníku New York Times představuje mohutný nástup toho, čemu se v americkém prostředí říká náboženští liberálové. V evropském kontextu se mluví o liberálním (a také modernistickém) náboženství a míní se tím náboženství na půl cesty k ateismu. Je to dnes už vlastně neaktuální představa náboženství v souladu s (politicky nebo jen konvenčně) závazným vědeckým světovým názorem.

V USA se míní náboženství otevřené kritickým otázkám. Ale může to být, a čím dále tím více to je křesťanství (ale též judaismus, islám a další tradice) s respektem k liberálním principům. V tamním prostředí se tím míní práva žen, práva menšin, například rasových nebo podle erotických preferencí. Ale zahrnuje to i sociální témata, která pro mnoho zdejších liberálů nejsou zajímavá. Během letošního velikonočního týdne podle článku obsadili kancelář guvernéra státu Tennessee v Nashvillu duchovní s palmovými ratolestmi, které patří k liturgii Zeleného čtvrtku, a požadovali rozšíření programu Medicaid, tedy systému zdravotního pojištění, který chtěl proti značné opozici posilovat Barack Obama. Chtěli, aby program pokryl okruhy lidí dosud tímto programem nezasažených.

V Kalifornii a v dalších šestnácti státech USA pořádali lidé patřící do široké mezináboženské sítě protestní akce, když docházelo k zatýkání migrantů nebo k vandalským útokům na bohoslužebné prostory. I u nás jsou časté útoky zejména na mešity.

Tento sílící okruh označovaný bez obav jako náboženská levice, zahájil zápas proti pokusům Donalda Trumpa omezovat přistěhovalectví, zdravotní péči, programy zaměřené na boj s chudobou a též péči o životní prostředí. Vyhlásily náboženský odpor a chtějí se obrátit k tomu, co (jako Židé a křesťané) považují za opravdové základní biblické imperativy, k péči o chudé, přijímání cizinců a péči o Zemi.

Od svého prvního masového vystoupení v šedesátých letech se američtí progresivní náboženští liberálové, jejichž ikonou a také mučedníkem lidských práv se stal zejména baptistický kazatel Martin Luther King, stáhli a čtyřicet let se neodvažovali vzepřít představě, že náboženství a konzervativismus k sobě nutně patří. Po čtyřiceti letech se však podle článku vzchopili a stávají se celonárodním masovým hnutím.

Povzbuzeny americkými a západoevropskými sestrami a bratřími se mohou cítit povzbuzeny zatím nenápadné a skromné zdejší iniciativy, jako je pražské křesťanské společenství Ta cesta, brněnské křesťanské, anarchistické uskupení Prázdné trůny, křesťansko-feministické ekumenické uskupení vystupující pod značkou RFK, pro které mimochodem (jak sami výslovně uvádějí) feminismus znamená solidaritu se sociálně slabšími, utlačovanými a skupinami, jejichž hlas není slyšet. Lze k tomu přiřadit také evangelického faráře Mikuláše Vymětala a evangelíky kolem časopisu Protestant.