Třebaže makroekonomicky Evropa soustavně bohatne, fenomén dětské chudoby se ani zde vymýtit stále nepodařilo. Podle přehledů Eurostatu strádá dnes v zemích EU materiálně 13,6 procenta dětí mladších šestnácti let. Při předchozím měření v roce 2021 šlo o 13,0 procenta. Mezi nejohroženější chudobou přitom patří děti vyrůstající v domácnostech jen s jedním rodičem, což je v dnešní Evropě v osmdesáti až devadesáti procentech matka. Riziko chudoby a sociálního vyloučení je u nich oproti domácnostem s dvěma dospělými téměř dvojnásobné.

„Je to nepřijatelné a zbytečné. Pro budoucnost Evropy jde o břemeno z hlediska prosperity i stability,“ píše na Euronews Marie-Louisa Coleirová, prezidentka sítě Eurochild.

Tématu se v poslední době věnovala obšírně řecká a španělská média, která zaujalo, že právě jejich země se umisťují v příslušných statistikách na místech srovnatelných s Rumunskem a Bulharskem, tedy výrazně chudšími státy. Česká republika je na tom dle Eurostatu v materiální deprivaci dětí lépe — s osmiprocentním podílem.

Použitá metodika nicméně nezohledňuje například obrovskou skupinu žijící těsně nad hranicí chudoby nebo zadluženost chudších rodin a někdy i přímo dětí, což je v části České republiky mimořádně rozsáhlý problém.

Navíc Česká republika nevychází dobře z dalších souvisejících statistik. Prokazatelně například narůstá podíl zmíněných samoživitelek a samoživitelů pod hranicí příjmové chudoby. V roce 2024 žilo 36,3 procent samoživitelek a samoživitelů pod hranicí chudoby, v roce 2022 to bylo necelých 31 procent. Celkový podíl domácnostní pod hranicí příjmové chudoby je přitom u nás 9,6 procenta.

„Ženy se o tom, že nemají dost jídla pro sebe ani pro děti, styděly veřejně mluvit, aby nebyly pokládané ze ‚špatné matky‘. Prodávaly oblečení a vybavení domácnosti, hledaly nárazové brigády,“ shrnuje socioložka Radka Dudová, která situaci samoživitelek v poslední době zkoumala.

A zatímco v roce 2022 čelilo u nás chudobě 17,6 procenta rodin s více než třemi vyživovanými dětmi, v roce 2024 toto číslo vzrostlo na 23,6. Pod práh příjmové chudoby se tak dostalo i více nezletilých: zatímco mezi lety 2017 a 2022 bylo ohrožených dětí vždy mezi 11 až 12 procent, v předminulém roce již šlo o necelých 14 procent.

Problém také pro demokracii

Chudoba dětí se propisuje do jejich zdraví, vývoje, postojů, psychické pohody i rozvoje potenciálu, včetně vzdělanostního. Česká republika přitom v rámci OECD patří do trojice zemí, kde je nejtěžší dostat se z chudoby právě obyčejnou prací.

„To, co chudí ve své situaci zažívají jako děti, je ovlivňuje i v dospělosti. (...) Když vidí, že jim systém nepomohl, mají pak větší sklon k podezřívavosti vůči ostatním, víře v jednoduchá řešení a naopak nedůvěře v instituce a stát celkově,“ uvedl pro španělský Confidencial Michele Carrus z italské organizace Federconumatori, která se tématem zabývá.

V rámci evropských výzkumů materiální deprivace citovaných v úvodu se zjišťuje, zda zázemí, ve kterém dítě vyrůstá, poskytuje dotyčnému základní materiální a sociální potřeby pro zdravý vývoj — například jídlo s masem nebo rostlinnou náhražkou, nové oblečení v odpovídající velikosti, knihy a hry úměrné věku, možnost cestovat a socializovat se.

Z daného hlediska dopadlo v posledních tematických srovnáních Eurostatu nejhůře Řecko, kde takto strádá třetina dětí, dále pak Rumunsko (31,8 procent) a Bulharsko (30,4 procent). Data též ukázala, že zatímco ve Francii mezi lety 2013—2023 dětská chudoba vzrostla o více než dvacet procentních bodů, ve Slovinsku se v tomto období díky posílení sociálního státu naopak o čtvrtinu snížila.

Příčiny a tlumící opatření

Některé příčiny popsaného jevu jsou všem zemím společné, v každém ze států ale působí i místní specifické faktory. Lena Kyriakidi z řeckého deníku Efsyn upozorňuje, že za alarmujícím počtem dětí pod hranicí chudoby v její zemi stojí nízké a stagnující mzdy, které nestačí na pokrytí nákladů na život. Na vině je mimo jiné daňový systém, který zatěžuje už tak oslabené nízkopříjmové skupiny.

Veřejná předškolní péče financovaná státem v Řecku rovněž zdaleka nepokrývá poptávku a soukromé školky jsou pro rodiny finančně nedostupné. Mnoho rodičů se kvůli tomu nemůže vrátit na pracovní trh.

Podle tamní organizace EAPN Greece zabývající se chudobou by cestou ke zlepšení mohlo být férovější zdanění, efektivní distribuce finanční pomoci a zajištění levnějších energií.

Ve španělském případě se dle zjištění Confidencialu soustředí dětská chudoba do rurálnějších částí země, a to zejména v jižních oblastech. Důležitým faktorem je zde vzdělání rodičů a to, zda na ně dosáhne sociální systém. Například v případě dětí přistěhovalých rodičů je riziko chudoby nadpoloviční.

V České republice se dětská chudoba spojuje nejčastěji s rostoucími náklady na bydlení, velkým daňovým zatížením částečných úvazků, nízkými mzdami a dostupností školek. Aktuálně není jasné, jak situaci ovlivní probíhající zavádění sociální superdávky, protože nová vláda ji slíbila ještě revidovat. Experti a terénní pracovníci volají například po úpravě životního minima, zohlednění, zda samoživitel-příjemce superdávky opravdu dostává alimenty, či po nepodmiňování přídavků na děti pracovní aktivitou jejich rodičů.