Dobrý den,

mohl by mi někdo (pokud možno třeba autorka článku) nějak vysvětlit, zda rodič, který sám pečuje o děti (a přitom k dítěti plní vyživovací povinnost oba rodiče) je nebo není samoživitel?
Ptám se na to proto, že i v citovaném videu se výslovně mluví o dětech, které vyživují oba rodiče a přitom jsou matky označovány jako samoživitelky.
Přitom (v řeči zákona) by snad větší smysl dávalo "samopečovatelky".
Díky,DL

Oficiální pojem je "osaměle žijící rodič". Může se to tedy týkat i otců.
Rozvedených se to netýká, pokud mají potomky ve střídavé péči. Jinak pod tento pojem spadají ti, co mají dítě v trvalé péči, a nerozhoduje, jestli druhý rodič přispívá na výživu anebo ne.
Máte pravdu, že slovo "samoživitelka" není úplně přesné. Přesné by ostatně nebylo ani tvrzení, že dítě vyživují oba rodiče, když jeden z nich přispívá víceméně symbolickou částkou. Snad by mohl být označován za "přiživovatele", zkráceně "příživu".

No nevím... Jednu chvíli našeho opatrovického sporu jsem měl soudně uloženou vyživovací povinnost k manželce. Vůči dceři jsem vyživovací povinnost vždy dobrovolně.
Takže pokud bych podle Vás měl být označen za "přiživovatele", přišlo by mi to přinejmenším stejně nepřesné, jako kdyby někdo mou manželku považoval za "samoživitelku".

přiživovatelem byl míněn ten, kdo se na nákladech na potřeby svého potomka podílí nesrovnatelně méně, než rodič, který má dítě v péči. V článku byl zmíněn příklad otce, který na dvě děti přispívá částkou, jaká nepokryje ani to, co matka musí platit ve škole a školce. Myslela jsem, že jsem se vyjádřila srozumitelně, ale zřejmě se tak nestalo, za což se omlouvám.

Děkuji za upřesnění. Myslím, že náš (pokus o) dialog velmi dobře iluisturuje jaké zmatky panují ve výkladu pojmu samoživitel.
Myslím, že je to škoda.. a snad je i škoda, že se tomu nevěnuje větší pozornost.
Doufám totiž, že pokud dětí mají (zpravidla) dva rodiče, bylo by hlavně pro ty děti prospěšné, kdybychom se snažili odstraňovat bariéry, které oběma rodičům brání podílet se na výchově, péči a všech ostatních potřebách dítěte (tedy samozřejmě i té "výživě") co nejvíce.
A myslím je jen správné zabývat se i těmi bariérami, které si často vytváříme sami ve svých hlavách.
Často třeba jen neobratným nebo nevhodným používáním slov s nejasným významem.

A tom, že celá diskuse je vyšinutá poměrně nevhodným směrem podle mne svědčí i to, že zmiňujete střídavou, ale ne společnou péči. Ta je totiž mnohem výhodnější pro rodič ale hlavně pro dítě. A je samozřejmě možná bez ohledu na manželský status rodičů.
Ten ostatně s výživou dětí nesouvisí vůbec.

Ženy a muži by hlavně potřebovali najít moudrost a sílu, aby při výběru partnera se neřídili jen zamilovaností, ale vybírali tak, aby se rodiny nerozpadávaly, a naopak staly se živnou půdou pro růst národa. Kéž by poznali, že v Bohu mohou najít tu sílu i moudrost.

Lidé, kteří se rozvedli a píší do novin většinou přeceńují typičnost své zkušenosti, většinou jsou to lidé s dobrým vzděláním a odpovídajícím socioekonomickým statusem.

Mezi samoživitelkami převažují ženy se základním vzděláním a podobně jsou na tom otcové, autorka zmiňuje, že třetina žen vychovávajících děti bez partnera žádné alimenty nedostává, jindy jsou zase nízké.Vysokoškolačky mají daleko méně často děti bez manžela nebo stabilního partnera a daleko méně často se rozvádějí.

O tom psal již před pár lety zemřelý nestor české sociologie rodiny Ivo Možný.

Mediální pozornost upoutávají opatrovnické spory a spory neshody v kontaktu dítěte s rodičem, daleko častější problém je ale to, že otec o dítě nejeví zájem.a nemá se ani k placení alimentů. Mezi muži rozvádějícími se opakovaně velmi silně převažují muži se základním vzděláním. Ti do novin nepíší.

Pokud máte nějakou zásobu nezadaných mužů s perspektivou založení rodiny, která se nerozpadne, sem s nimi. Zejména pokud by si chtěli vzít ženu se základním vzděláním, která není výjimečně atraktivní. O ty by byla mezi mými klientkami přímo rvačka.

O zamilovanost nejde, spíše o to, že sytý hladovému nevěří.

Měli by mít stálé zaměstnání, nebýt ve exekuci, být bez závislosti na alkoholu, drogách nebo hazardu, bez záznamu v trestním rejstříku. Také by se hodilo, kdyby měli kde bydlet. Pohlední být nemusí.

Já tomu věřím. Ale nemělo by se s tím něco dělat?
Zrovna včera jsem četla o zásadách dělnického družstevního hnutí 19. století. Jednou ze zásad byla tato: neustálá výchova členstva (míněno samozřejmě i dospělých).

Než se dostanu k počítači, abych mohl odpovědět panu Kubičkovi tu předhodim takový dotaz k zamyšlení.
Jak zodpovědní se asi mají cítit, ti chudí, nevzdělaní a nezaměstnaní drogově závislí krasavci, když jim všichni okolo stále tvrdí, že matky jejich dětí je (ty děti) samy živí...?

Já si myslím, že člověk, který se ocitne na společenském dně, postupně ztrácí zájem o to, co si kdo o něm myslí. Jde o to, aby se tam ti lidé nedostávali.

Ohledně Vašich zkušeností s lidmi kteří se rozvedli a píší do novin nemohu soudit. Ale očivivdně i v citovaném videu o kterém diskutujeme vystupují vzdělané ženy s nadprůměrným socioekonomickým statusem.
Každopádně si myslím, že pokud chceme hnout s nějakým problémem (například tím, že na výchově a výživě dětí se obecně málo podílí jejich tátové, což má pak například důsledky i v nižších výdělcích pečujících matek), mohou být zajímavé a svým způsobem i důležité právě zkušenosti těch minorit, které to mají jinak.
Já tedy rozhodně nehodlám zpochybňovat ani statistiky, ani výzkumy prof. Možného.
Jen stále upozorňuji na to, že ten problém má více faktorů a některé z nich se dají lépe popsat, pokud změníme pojmový aparát toho popisu.
Mimochodem si tedy myslím, že pokud druhý rodič pravidelně posílá dítěti (!) výživné vyměřené (zpravidla) soudem a "samoživitel" považuje toto výživné za nízké nemusí to vůbec vypovídat o tom, jak se druhý rodič podílí na materiálních potřebách dítěte (a už vůbec ne toho "samoživitele"). Výživné samozřejmě nemusí odpovídat skutečným potřebám dítěte. Přesto však k řešení problémů této skupiny samoživitelke povede jiná cesta než těch, na jejichž výživě se druhý rodič nepodílí vůbec.
O velikosti obou skupin samozřejmě mám také hrubou představu, minimálně z veřejně dostupných statistik a odborných prací na toto téma.
A stejně jako paní Hájková si myslím, že jedním z nejlepších způsobů jak řešit problémy obou skupin "samoživitelů" je hlavně pracovat na tom, aby se nezvětšovaly. Tedy aby se na vývchově, výživě i péči o děti podíleli v co možná největší míře oba (zpravidla) rodiče.
Protože to povede i ke snížení třeba těch platových rozdílů, lepšímu vzájemnému chápání rolí rodičů a jejich vztahu k dětem.
A nepochybně i k snížení počtu rodičů "samoživitelů" (obou typů).

Lidé s nižším ekonomickým statusem obecně mají ve svých životech méně stability nejen co do zaměstnání a bydlení, ale i ve vztazích. Ty rozdíly jsou velké, například podle údaje z roku 2015 se 81% dětí matek se základním vzděláním rodilo mimo manželství, u matek s vysokoškolským vzděláním je to 29%.

Existuje ovšem fenomén faktického manželství, kdy lidé žijí ve stabilním vztahu bez formálního uzavření manželství. U žen s vysokoškolským vzděláním je rozšířený model, kdy první dítě se rodí v nesezdaném soužití, druhé pak již v manželství s týmž partnerem.

Dobrovolní "singles" sice jsou často lidé s dobrým ekonomickým statusem žijící ve městech, ti se ale většinou po třicátém roce života snaží tento životní styl opustit.

Kde stát pomáhat může, je bydlení. Proto je důležitý koncept "housing first". Stabilní bydlení přispívá i stabilitě zaměstnání a vztahů.

Zajímavá by byla statistika, která by porovnávala, jak jsou na tom s chaosem věřící a jak nevěřící.

Chaos chápu jako opak stability, pochopitelně.