Se začátkem nového roku nastoupila druhá vláda premiéra Andrej Babiš a začala naplňovat své první sliby. Mezi ně patří i návrat slevy na jízdné pro studenty a důchodce na původních 75 procent poté, co ji předchozí vláda snížila na 50 procent. V souvislosti s tím se znovu objevují obvinění z populismu a neefektivního utrácení veřejných peněz. Je tato kritika oprávněná?

Slevy na jízdném v číslech

Sleva na jízdné pro seniory a studenty funguje tak, že stát za tyto skupiny hradí dopravcům část ceny jízdenky. Po snížení slevy ze 75 na 50 procent vyplácel stát dopravcům zhruba 4,8 miliardy korun ročně. Návrat k původní pětasedmdesátiprocentní slevě bude státní kasu stát přibližně o dvě miliardy korun více, tedy celkem asi 6,8 miliardy korun ročně.

Pro představu: za tuto částku lze pořídit přibližně 14 vojenských vrtulníků, postavit asi 22 kilometrů dálnic nebo koupit zhruba 13 600 běžných osobních aut.

Státní rozpočet pro rok 2026 počítá s výdaji ve výši 2 288 miliard korun a schodkem 310 miliard korun. Sleva na jízdné tak představuje asi 0,3 procenta celkových výdajů a přibližně 2,2 procenta rozpočtového schodku. V kontextu celého rozpočtu jde tedy o relativně marginální výdaj.

Slevy na jízdném existují i v jiných státech. V Německu například funguje celostátní jízdenka Deutschlandticket, která za 63 eur (asi 1500 korun) měsíčně umožňuje cestovat veřejnou dopravou po celé zemi (s výjimkou dálkových vlaků ICE a IC). Slevy pro studenty a seniory jsou tak v evropském kontextu běžným standardem.

Hodně peněz za málo muziky?

Poté, co jsme si spočítali náklady na pětasedmdesátiprocentní slevu na jízdné pro studenty a důchodce, je na čase podívat se na přínosy této politiky. Jde především o finanční podporu dvou ekonomicky slabších skupin obyvatel. Někteří ekonomové sice namítají, že ještě hůře jsou na tom například samoživitelé, sleva jim však nepřímo pomáhá tím, že snižuje náklady na dopravu jejich studujících dětí.

Slevy na jízdném ulevují rodinným rozpočtům studentů, zejména těch, kteří studují daleko od domova. Česká republika má druhou nejnižší přímou finanční podporu vysokoškolských studentů v Evropské unii. Pro studenta z Ostravy, který studuje v Praze, by se pravidelné cesty domů bez slev výrazně prodražily. Sleva tak pomáhá udržovat kontakt s rodinou i domácím sociálním prostředím.

Podobný význam má levnější doprava pro seniory, kteří často trpí samotou, což má prokazatelně negativní dopady na zdraví. Velké vzdálenosti mohou být překážkou pro udržování dlouholetých přátelství i rodinných vazeb. Mnohé cesty seniorů navíc směřují k lékaři či do vzdálenějších nemocnic a nejsou otázkou volby.

Studentům mohou slevy přinést také více času na studium. O co méně vydají za dopravu, o to méně musejí pracovat, aby pokryli základní životní náklady.

Další pozitivní dopad levnějšího jízdného je v rozšiřování obzorů mladých lidí. Nejde přitom jen o turistiku, ale také kompetence občanů demokratického státu. Jednotlivé regiony naší země se velmi liší, některé jsou chudší a některé bohatší. Díky levnějšímu jízdnému mohou mladí daleko více prozkoumat naši zemi a zjistit, že není jednolitá a je tvořena mnoha odstíny společenského koloritu. Taková zkušenost může vést k informovanějším rozhodnutím o věcech veřejných, nejen u voleb. Mimo to samozřejmě levnější jízdné podporuje bohatší kulturní život studentů i důchodců.

Sleva na jízdné má však i pozitivní dopady na slabší regiony. Lidé z měst si s sebou berou své peníze a utrácí je v místních službách.

Důležitý je i ekologický rozměr. Levnější veřejná doprava motivuje k častějšímu využívání vlaků a autobusů místo osobních aut. Tím se snižují emise CO₂ i dalších škodlivin, což přináší úspory ve zdravotnictví a pomáhá plnit klimatické cíle. Zároveň se méně opotřebovávají silnice. Podpora veřejné dopravy je tak v širším veřejném zájmu.

Slevy na jízdném jako politické rozhodnutí

Debata o slevách pro studenty a seniory je především politickou otázkou. Data ukazují, že jde o relativně malý výdaj, který státní rozpočet zatěžuje jen minimálně.

Jako problematičtější než návrat k původní výši slev se tak jeví jejich předchozí snížení. Stát tím ušetřil zhruba dvě miliardy korun ročně, a to na skupinách obyvatel, které patří k ekonomicky slabším. Současně však zůstaly zachovány daňové výhody, z nichž více profitují bohatší vrstvy, a Česká republika nadále patří k zemím s podprůměrným zdaněním nejvyšších příjmů.

Zaměřovat úspory na chudší a zároveň ignorovat privilegia bohatších proto nepůsobí příliš spravedlivě. Přibližně třetina obyvatel České republiky přitom nemá dostatečnou finanční rezervu na mimořádné výdaje. Slevy na jízdném tak mohou reálně pomoci rodinným rozpočtům.

Označovat tuto politiku automaticky za populismus proto není namístě. Pokud kritici tvrdí, že chtějí pomoci ekonomicky slabším skupinám jiným způsobem, měli by předložit konkrétní alternativní návrh. Bez něj jde jen o kritiku pro kritiku.