Vláda Andreje Babiše (ANO) plánuje — patrně od příštího roku — obnovit pětasedmdesátiprocentní slevy na jízdném, jež před čtyřmi roky zrušila nově nastoupivší vláda Petra Fialy (ODS).

„Potřebujeme naučit mladé lidi jezdit veřejnou dopravou. Kdybychom to neudělali, lidé jezdí dále auty a spotřebují mnohem více paliva, zatímco železnice je mnohem efektivnější na přepravu množství lidí vzhledem ke spotřebovanému palivu. Vlaky jsou mnohem ekologičtější a mají menší spotřebu uhlovodíkových paliv, než když má každý rodič auto a rozváží děti na všechny kroužky,“ obhajoval plán pro Českou televizi ministr dopravy Ivan Bednárik (za SPD).

Bednárikova slova o tom, jak je důležité přilákat mladé lidi k cestování veřejnou dopravou, je nutné jednoznačně ocenit. A stejně tak i vládní záměr vrátit slevy na jízdném pro mladé lidi a seniory, jež v roce 2018 zavedla Babišova vláda složená z hnutí ANO a sociální demokracie a platily do roku 2022.

Aniž bychom si dělali iluze o osvícených záměrech vládní koalice, jejíž dominantní síla je podnikatelským politickým projektem postaveným na marketingu a průzkumech veřejného mínění, ve výsledku se v tomto ohledu současná česká vláda krajně pravicových populistů chová odpovědněji než předchozí vláda Petra Fialy (ODS).

Ministrem dopravy Fialovy vlády byl současný předseda ODS Martin Kupka, který nedlouho po svém nástupu zařídil snížení slevy na padesát procent, což znamenalo fakticky návrat ke stavu před rokem 2018. Ze dne na den se tehdy studentům a seniorům jízdné zvýšilo na dvojnásobek a z ODS — strany, která v roce 2020 zrušením superhrubé mzdy způsobila masový výpadek příjmů státu ve prospěch nejbohatších — zaznívalo vysvětlení, že z rozpočtových důvodů si nemůžeme dovolit studentům a seniorům nadále dotovat jízdné.

Cestujících veřejnou dopravou ubývá

Kvalita zdejší veřejné dopravy je jedním z mála důvodů, na nichž si Češi mohou stavět svoji sebeúctu — zvlášť ve srovnání s pověstnou nespolehlivostí národního dopravce Deutsche Bahn v bohatším Německu nebo s tristní kvalitou železniční infrastruktury na Slovensku. Kdokoliv, kdo v posledních letech jel v tuzemsku vlakem, nemohl přehlédnout podstatné investice do nových souprav a do rekonstrukcí řady nádraží, včetně významných železničních uzlů, jako v Plzni, Českých Budějovicích nebo Pardubicích.

Navzdory těmto investicím počet lidí cestujících v tuzemsku vlakem loni meziročně klesl asi o procento. Pokles nastal také u autobusové dopravy, a to dokonce o dvě procenta. Na tomto vývoji se podílela mizerná konkurenceschopnost železnice ve srovnání v automobily, k níž svým dílem přispěl i Kupka a Fialova vláda důrazem na podporu automobilismu a urputným budováním dálnic, jež kontrastuje s váznoucí přípravou vysokorychlostních železnic.

Kromě zdražení jízdného pro studenty a seniory základní ceny jízdného v řadě regionů v posledních letech skokově rostly, meziročně dokonce o desítky procent. Například ve Středočeském kraji v čele s vládní koalicí STAN a SPOLU papírové jízdenky letos meziročně zdražily o třicet procent. Těm, kdo na stále dražší jízdenky nemají, nadto kraje i města v uplynulých letech citelně zvýšily pokuty za jízdu načerno.

Velká část zdejšího politického spektra totiž stále nechápe, že hromadná doprava představuje veřejnou službu a náklady na její provozování nelze přenášet na cestující.

Šidítko pro voliče ANO

Zlevňování, a tím zpřístupňování veřejné dopravy tak, aby byla konkurenceschopná vůči automobilismu, jehož nekonečné bujení ničí přírodu, podílí se na změnách klimatu a destruuje veřejný prostor, je tedy jednoznačně žádoucí. Nesmí ale pochopitelně zůstat jen u cen jízdného: veřejná doprava musí být také dostatečně kapacitní a zajišťovaná ve snesitelných intervalech.

V principu pozitivní zpráva o návratu k opatření na podporu cestování veřejnou dopravou však s ohledem na svůj kontext získává hořkou pachuť. Nositelem této změny totiž není sociálně a ekologicky orientované politická síla, která by ji zasadila do širšího kontextu nutných strukturálních změn, zahrnujících třeba masivní investice do železnic na úkor plánu výrazného dalšího rozšíření dálniční sítě nebo spravedlivou daňovou reformu v rámci rozpočtové odpovědnosti.

Prosazuje ji naopak nejhorší polistopadová vláda, spojenectví krajní pravice a oligarchie, pro niž toto opatření znamená především dílčí sociální benefit, kterými si získává voličskou loajalitu pro politiku oslabující veřejné instituce a nadbíhající zájmům oligarchy Babiše a sponzorů Motoristů sobě.