Maru Hasenjürgenovou potkávám na náměstí Leopoldplatz v severozápadním Berlíně. Šedivá oblaka nad námi se jen váhavě trhají. Ještě před hodinou se zdálo, že kvůli vytrvalému dešti budeme muset od záměru společné procházky upustit. Zastavujeme hned u hlavní silnice Müllerstrasse, vedoucí podél spodní části náměstí, kde čekáme tři minuty, než můžeme přejít na druhou stranu. Přesto je Müllerstrasse příkladem pozitivní změny.

Dříve vedl na Müllerstrasse jeden silniční pruh pro parkováním, další dva pruhy sloužily automobilové dopravě. Namísto někdejšího parkovacího pruhu dnes podél silnice vede cyklostezka, zatímco další dva pruhy jsou určeny pro auta, autobusy a zásobování.

„Mně osobně tahle cyklostezka změnila každodenní život. Teď můžu konečně do supermarketu na kole, pohybuji se tudy mnohem rychleji, snadněji a bezpečněji. I pocitově je to tu dnes příjemnější. Dřív jsme přes všechna ta zaparkovaná SUV neviděli na druhou stranu silnice. Pokud šla na chodníku naproti vaše kamarádka, nemohli jste jí ani zamávat,“ popisuje Hasenjürgenová, která se do Berlína přestěhovala z Amsterdamu.

Právě její předchozí bydliště v „cyklistickém ráji“ částečně vysvětluje, proč nyní působí v občanské organizaci Changing Cities, která se angažuje v oblasti udržitelné městské dopravy. „V Berlíně jsem se jakožto cyklistka cítila hrozně omezená,“ vysvětluje, zatímco se přesouváme k jednomu z největších úspěchů organizace v nedaleké Genter Strasse.

Usazujeme se na jedné z mnoha dřevěných laviček rozprostřených na někdejším silničním pruhu. Některé mají tvar kostek, na jiné ve tvaru vln si lze i lehnout. „Kdykoliv byla na hlavní silnici zácpa, zkracovala si auta cestu tudy, jízdou skrz obytnou čtvrť. Teď tu místo silnice a parkovacích stání máme už dva roky veřejný prostor,“ popisuje Hasenjürgenová.

Posezení od vozovky oddělují malé kovové bílé sloupky s třemi červenými proužky, které přetínají silnici hned na několika místech. Pro toto opatření na zklidnění dopravy v rezidenčních čtvrtích, které se inspirovalo barcelonskými „superbloky“, se v Německu ujalo označení „kiezblocky“. Kiezblocky brání tomu, aby se dalo ulicí projet autem skrz naskrz — a zkracovat si tak přes ni cestu. Zároveň ji však nečiní zcela neprůjezdnou, takže místní se mohou dostat autem domů.

„A hlavně lze ulicí nadále projít či projet na kole — a to ještě pohodlněji a bezpečněji než předtím. Je prokázáno, že zklidnění dopravy v obytné zástavbě, například formou berlínských kiezblocků, vede k dramatickému poklesu automobilové dopravy v lokalitě a naopak zásadně zvyšuje její pěší dostupnost. Navíc takové řešení nevyžaduje přestavbu celé ulice. Kiezblocky lze instalovat rychle a levně a jsou efektivní,“ doplňuje Hasenjürgenová.

Automobilová doprava jako výsada bohatých

Snahy zklidnit automobilovou dopravu a snížit její negativní dopady na místní dávají smysl i při pohledu na socio-ekonomický profil čtvrti Wedding, v níž se Leopoldplatz nachází. Jak upozorňuje Hasenjürgenová, jde o  hustě obydlenou čtvrť s vysokým podílem pracující třídy, nezaměstnaných a osob s migrantskými kořeny. Zároveň je to lokalita, která se v kontextu klimatické krize ohřívá o něco rychleji než ostatní části Berlína.

Čtvrť má sice pouhých čtrnáct aut na sto obyvatel — jeden z nejmenších podílů v Berlíně —, ale přitom má poměrně vysoký podíl aut v přepočtu na metr čtvereční. Místní se tak potýkají se znečištěným ovzduším, hlukem a nebezpečnými silnicemi, ačkoliv drtivá většina z nich auto neřídí.

Nesoulad mezi tím, kdo se vozí v autech a kdo dýchá zplodiny, nepostihuje pouze Wedding. V Berlíně v současnosti připadá asi třiatřicet aut na sto obyvatel — takřka dvakrát méně, než kolik činí německý průměr. Dle studie z roku 2021 tu však připadá pouze třiadvacet aut na sto nízkopříjmových obyvatel — v porovnání s čtyřiačtyřiceti auty na sto vysokopříjmových obyvatel.

Klišé o nezaměstnaných lidech pyšnících se luxusními vozy vskutku neplatí. V Berlíně nevlastní auto takřka nikdo s měsíčním příjmem pod patnáct set eur. Přitom většina nejbohatších německých domácností disponuje přinejmenším dvěma auty.

Následky automobilismu dopadají na ty, kdo auto nevlastní