Z centra Brna mají zmizet auta. Ne tramvaje

Jasna Flamiková

Plánované omezení tramvajových linek v centru Brna může paradoxně zhoršit dostupnost veřejné dopravy a dopadnout na ty, kteří auta nepoužívají. Zkušenosti z Evropy přitom ukazují opačnou cestu.

Pro chodce vlídné centrum a kvalitní tramvajová doprava jdou velmi dobře dohromady. Foto Paul Korecký, WmC

Řada měst dnes usiluje o zklidnění svých historických center a brání nelegálním a zbytečným vjezdům automobilů. Brněnští politici jsou v tomto směru kupodivu nejhorlivější vždy před komunálními volbami, ale jistě jde o krok správným směrem.

Jenže tentokrát má být v důsledku snah o zklidnění centra omezen počet spojů městské hromadné dopravy projíždějících centrem, konkrétně tramvají na linkách 4 a 9. Paradoxně by na takovou změnu doplatili právě ti, kteří automobil nevlastní nebo ho nepoužívají — tedy lidé, které bychom naopak měli podporovat.

Tramvajové linky 4 a 9 patří k páteři brněnské MHD. Jejich kvalita nestojí jen na trase, ale především na frekvenci spojů — na tom, že jezdí pravidelně, často a předvídatelně.

Jakmile se část spojů odkloní jinam, systém se začne drolit. Lidé si přestanou být jistí, kudy jejich spoj pojede, přibudou přestupy, celé cestování se stane složitější a méně přehledné. A to je přesně moment, kdy část lidí začne MHD opouštět.

Změnu by navíc nejvíc pocítili ti, pro které je jednoduchost a komfort veřejné dopravy klíčová — senioři, lidé se sníženou pohyblivostí nebo maminky s malými dětmi a kočárky. Ti všichni dnes hojně využívají přímé spojení například při cestách na Zelný trh, k lékaři nebo do obchodů v centru města. Stovky metrů chůze navíc nebo nutnost přestupu pro ně nejsou drobností, ale reálnou bariérou.

Může se zdát, že pár minut ve špičce není až taková ztráta. Mimo špičku to ale může být mnohem více. Pokud je navíc horko, mrzne nebo prší, čekání se stane ještě obtížnějším.

Navíc tramvaj obtěžuje chodce v centru města mnohem méně než auta. Tím, že se pohybuje po pevné trati, je její pohyb pro chodce snadno čitelný a předvídatelný. Skutečným problémem v centru jsou automobily — ty neoprávněně projíždějící i ty, které parkují tam, kde nemají.

Zkušenosti z evropských měst ukazují, že pro chodce vlídné centrum a kvalitní tramvajová doprava jdou velmi dobře dohromady. Například ve Štrasburku byla tramvaj vrácena přímo do historického centra a dnes tvoří páteř dopravy — auta tam mají výrazně omezený vjezd a veřejný prostor patří lidem.

V belgickém Gentu prošlo centrum výraznou proměnou. Automobilová doprava byla omezena, zatímco tramvaje zůstaly a jsou hlavním způsobem, jak se lidé po centru pohybují. Díky tomu je centrum klidnější, ale zároveň dobře dostupné.

Podobně funguje i Graz nebo Erfurt, kde tramvaje běžně projíždějí historickými částmi města a jsou přirozenou součástí každodenního života. V Amsterdamu tramvaj zůstává jedním z hlavních dopravních prostředků přímo v centru, i když je jinak město velmi orientované na podporu pěší a cyklistické dopravy.

Společným jmenovatelem těchto měst je jednoduchý princip: omezit auta, ale zachovat silnou a dostupnou veřejnou dopravu.

Dostupné centrum je přitom důležité nejen pro obyvatele, ale i pro drobné podnikatele, služby a obchody. Pokud lidem zkomplikujeme cestu do centra, dopadne to i na ně — méně lidí přijede, méně lidí se zdrží, méně utratí.

Proto brněnští Zelení iniciovali petici s požadavkem, aby vedení města Brna neomezovalo frekvenci tramvajových spojů přes náměstí Svobody (s výjimkou hromadných akcí), aby opatření směřovalo k omezení automobilového provozu a aby při přípravě jakýchkoli změn transparentně a včas zapojilo veřejnost.