„Není eticky přijatelné, aby byl někdo usmrcen nebo vážně zraněn během silniční přepravy. Lidské životy a zdraví jsou nesměnitelné za jiné přínosy pro společnost.“ Tak hovoří celosvětově uznávaná Vize nula, která je jádrem i naší celostátní Strategie BESIP (bezpečnosti silničního provozu). A k cíli nula mrtvých a těžce zraněných na českých silnicích se sice velmi opožděně (horizont byl posunut z roku 2020 na rok 2050), ale přece jen daří postupně přibližovat.

Podstatou Vize nula je změna paradigmatu. Smrt na silnicích není nic samozřejmého a každá kolize má řadu různých příčin. Odpovědnost za srážku nenese pouze jedinec, jehož konání je přirozeně nedokonalé, ale celý systém. Socioekonomické ztráty z nehodovosti v České republice za rok 2021 znamenají téměř 115 miliard korun. Jeden vládní úsporný balíček. Každý rok.

Chceme žít — zpomalte prosím

Zkusí-li člověk chápat současné pochody za „plošnou“ třicítku v tomto kontextu, nemohou jej zvednout ze židle ani o centimetr. Akce iniciativy 30 pro Prahu/Brno ovšem rozvířily debatu a nesetkaly se s všeobecným pochopením. Ihned se objevily nálepky „fanatických aktivistů“, či „teroristů“, jako kdyby aktivní občanství bylo něco špatného, právo na shromažďování nebylo zakotveno přímo v základech naší Ústavy, a naopak pošlapávání základního práva na příznivé životní prostředí bylo naprosto v pořádku.

Hluk, toxický polétavý prach a oxidy dusíku, skleníkové plyny způsobující rozvrat klimatu, zacpaná města a všudypřítomná privatizace uličního prostoru parkujícími auty… Viděno z odstupu, bylo jen otázkou času, než někdo vyjde do ulic — stejně jako v Holandsku 70. let.