Britští labouristé mezi Corbynem a Smithem

Petr Jedlička

Předsednický souboj v Labour Party skončil, to hlavní se však dle Petra Jedličky nemění. Strana se nemůže posunout vpřed bez corbynovské snahy vyjít vstříc zchudlým a rozhořčeným, bez sjednocení ale nebude zároveň moci svůj program naplnit.

Britští labouristé mají za sebou krušné léto. Nejprve vedli spory, kdo může za prohru v referendu o Brexitu. Poté si prošli konfliktem ve vedení strany, kdy vyslovili předsedovi Jeremymu Corbynovi nedůvěru vlastní poslanci a kdy ho opustila velká část stínových ministrů. V dalších týdnech pak následovaly volby nového předsedy.

Strana se v podstatě rozštěpila. Menší část vedení, respektive stranické reprezentace, a větší část členstva se postavila za předsedu Corbyna. Větší část poslanců a menší členstva za jeho oponenty. Ze sporu vykrystalizoval v posledku předsednický souboj mezi Corbynem a společným kandidátem všech jeho kritiků — poslancem a několikanásobným stínovým ministrem Owenem Smithem.

Souboj je nyní již skončený a výsledky volby budou oznámeny v průběhu dnešního dne. Ať už však získá nový předsednický mandát Corbyn nebo Smith, to hlavní zůstane stejné: k porážce a ukončení vlády konzervativců se budou i nadále potřebovat obě křídla navzájem.

Jeremy Corbyn (vlevo) a Owen Smith na archivních fotografiích. Foto archiv LeftFootForward.org

Jeremyho Corbyna těžko dnes — po roce ve funkci  — označit za politickou nulu, zároveň se ale jistě nejedná o jednoznačně úspěšného předsedu. Do čela Labour Party byl zvolen jako outsider s velkými očekáváními. Členská základna strany se pod jeho vlivem značně rozrostla. Ani u jedněch voleb v uplynulém roce však labouristé nedosáhli výsledku, který by odpovídal nějakému výraznému nárůstu popularity jejich nové politiky či nového vedení. A i obecné preference strany jsou po roce Corbyna ve funkci nižší, než byly rok po nástupu minulého předsedy Eda Millibanda, neřkuli rok po nástupu Tonyho Blaira v polovině devadesátých let.

Corbynův vyzyvatel Owen Smith na toto všechno poukazuje. Tvrdí, že ať má strana politiku důsledně levicovou nebo blairistickou, musí především vítězit, aby ji mohla realizovat. A to se zatím labouristům navzdory šestileté vládě konzervativců či blamáži s Brexitem příliš nedaří.

Měla by ovšem Labour Party větší naději vítězit v čele se Smithem? Jistě ne v případě, kdy by se křídlo okolo Jeremyho Corbyna chovalo podobně, jako se chovali blairities ke Corbynovi. Každý pozorovatel viděl, že výsledek červnového referenda o Brexitu zaskočil nesmírně především vládnoucí konzervativce, kteří hlasování vyvolali. V týdnech, než se dohodlo, že premiéra Camerona vystřídá bez boje v čele strany i vlády Theresa Mayová, mohli labouristé snadno převzít iniciativu a snad si i vymoci předčasné volby.

Namísto toho se pokusila část vedení strany sesadit nátlakově Corbyna a labouristé skončili rozděleni, jako už léta nebyli.

Změna je nutná

Část labouristů vytýká Corbynovi příliš levicovou politiku a příliš malé nadšení pro neoliberalismus se sociálními aspekty v podání předchozích labouristických vlád, respektive dnešní EU. Do jaké míry mají pravdu, je na jinou debatu. Ovšem tváří v tvář současné evroamerické vlně nespokojenosti se stavem politiky, nejistoty zaviněné podobou ekonomické globalizace, bezpečnostních obav a dojmu ohrožení kulturních identit se politika měnit musí. A když nenabídne novou uspokojivou vizi rozhořčeným a zklamaným levice, nabídnou jim ji národovečtí populisté.

Corbynovský posun byl jistě v mnoha aspektech problematický, ale byla to — a stále je — určitá cesta dopředu, určitý pokus jak skloubit liberální přístup k otázce lidských práv s důslednou sociální politikou. Bylo nezbytné jej podstoupit. Nyní budou mít labouristé s novým předsedou čas vše vyhodnotit a navázat něčím dalším. Povést se to nemusí, návrat k blairovskému kompromisu mezi thatcherismem a sociální pomocí ale už nemá při stávajících výzvách budoucnost.

Britští laboutisté volili mezi Corbynem a Smithem. K porážce pravice ale potřebují oba zároveň. Corbyn bude muset i nadále bojovat se smithovými lidmi-poslanci po boku. Smith zase nikdy nevyhraje volby bez hlasů voličů, které se podařilo oslovit Corbynovi, a nikdy neposune zemi dále, když bude nabízet stále jen obecně chytrou ekonomiku, kamery v ulicích a odvolávku na zlatý věk Labour Party na konci devadesátých let.

Snad si labouristé tuto zákonitost uvědomí, a budou tak moci zase inspirovat celou evropskou levici.

    Diskuse (15 příspěvků)
    LV
    September 24, 2016 v 18.19
    "ale nejedná o jednoznačně úspěšného předsedu"

    No tomu říkám eufemismus tohoto desetiletí.

    Ano pokud britské občanstvo říká, že prioritou je NHS a zároveň po všech škrtech věří ve věci NHS spíše konzervativcům než levici opravdu se nejedná o jednoznačně úspěšného předsedu.

    Corbyn jednoznačně vyhraje, což znamená, že Británie, pokud se nerozpadne, bude mát pravicovou vládu minimálně do roku 2025, spíše však do roku 2030.

    Tak jsem se dnes dočetl, že Jeremy Corbyn pracoval jako placený propagandista pro íránskou státní televizi, urputně bránil Hamas a Hizballáh, přátelil s Miloševičem a Putinem........

    No, tak to je síla.
    Už se ani nedivím, že nedávno označil izraelce za nacisty (nebo co to vlastně blekotal, přesně si nevzpomínám).

    Předseda levičáků jako bič, to se musí nechat.............
    September 26, 2016 v 15.6
    Corbyn, íránská televize, nacisté...
    Jestli myslíte pane Morbicere ten poslední incident s těmi nacisty, tak to bylo naopak, jeden židovský sponzor Labour Party (Michael Foster) přirovnal k nacistům Corbynovo vedení.

    Jinak ano, Corbyn skutečně dostal peníze za to, že v době svého poslancování v letech 2009 až 2012 vystoupil celkem 5x v íránské televizi Press TV, což je obdoba ruské RT -- anglojazyčný státem kontrolovaný kanál, vybudovaný jako protiváha RFE/RL a Voice of America. Mluvil tam ale jako zahraniční host a reprodukoval pouze své postoje, či svoje reflexe dění. Televizi, a potažmo íránské mašinérii tím posloužil, říkal ale to stejné co vždycky a rozhodně tam nějak nepracoval.

    S MIloševičem se pokud vím nikdy nepřátelil, oponoval jen intervenci NATO v roce 1999. Nepřátelil se ani s Putinem, kvůli své kritice rozšiřování Aliance a jejich kampaní bývá však ostřejšími kritiky nazývám Putinovým užitečným idiotem.

    Také Hamás a Hizballáh hájí spíše v konkrétních kontextech, i když ano, zde způsobem, který nemá třeba u nás obdoby.
    Hm, o tom Fosterovi nevím, myslím, že šlo o něco jiného, nějakou Corbynovu tvrdou kritiku Izraele............ ale už si vážně nevzpomenu.

    Ať tak anebo tak, vzhledem k tomu, že podporuje Hamás a Hizballáh (ať už v "konkrétních kontextech" nebo z lásky), tedy organizace, jejichž cílem je zničení Izraele a vyvraždění všech židů v oblasti, je pro mě Corbyn odepsaný.
    (vím, nesejde na tom)

    Ale ono je to asi vcelku jedno -- že by labouristé někdy v dohledné době vyhráli volby a mohli něco měnit, je, jak píše paní Vytlačilová, jen bezbožné přání...
    LV
    September 26, 2016 v 19.44
    Ta věta zněla přibližně takto:

    Naši židovští přátelé jsou asi tak stejně odpovění za to co dělá Izrael, jako jsou naši muslimští přátelé za to, co dělá ISIS.

    Proneseno na sedánce, která řešila antisemitismus ve straně.

    A s antisemitismem má tato strana opravdu problém, který nemá se státem Izrael nic společného.

    Ono jde také o ženy. Část levice/odborů měla se ženami vždy problem, neb měla za to, že patří do kuchyně a nemají brát mužům pracovní místa.

    Blair to s positivní diskriminací žen změnil, ale teď se to vrací do starých kolejí.








    Jo, to by mohlo být, dávat do jakékoliv souvislosti Izrael a ISIS je dost nechutné (a nejsem zcela nekritický fanoušek Izraele).
    -----------------------------------------------------

    Dosti výstižný článek o postavení britské a v širším kontextu i evropské levice::

    http://a2larm.cz/2016/09/ma-levice-budoucnost/

    Srandovní jsou třeba pasáže o tom, jak se londýnská "metropolitní levice" hluboce rozchází se zbytkem Anglie a Walesu (ve Skotsku už to labouristé definitivně prosrali a nemají žádný vliv), jak v podstatě své (bývalé) skalní voliče už považují za nepřátele.
    (nebo - abych nepřeháněl - už mluví úplně jinými jazyky)

    Česká "metropolitní levice", zde zvaná pražská "kavárna", by si měla počíst.......

    Jako celek ten článek ovšem moc "srandovní" není.
    ZJ
    September 27, 2016 v 0.50
    Pane Morbicere,
    můžete mi uvést zdroj pro vaše tvrzení, že cílem Hamásu a Hizballáhu je "vyvraždění všech židů v oblasti"? A prosil bych primární, ne něco sekundárního. Nechci předjímat, čili jsem opravdu zvědav s čím přijdete.
    ZJ
    September 27, 2016 v 1.1
    Paní Vytlačilová,
    můžete uvést konkrétně, co je na vámi citované větě "Naši židovští přátelé jsou asi tak stejně odpovědní za to, co dělá Izrael, jako jsou naši muslimští přátelé za to, co dělá ISIS" antisemického?
    No, moje arabština je poměrně slabá, pane Jehličko, takže úplně primární zdroje to nebudou, ale doporučuji třeba tenhle článek z New York Sun
    http://www.nysun.com/editorials/nasrallahs-nonsense/10439/
    kde se například cituje oficiální stanovisko Hizballáhu:
    "It is an open war until the elimination of Israel and until the death of the last Jew on earth."
    Takže dokonce nejen "v oblasti", ale na celé Zemi je třeba židy vyvraždit. Do jednoho.
    A kdo financuje Hizballáh a jaký je postoj tohoto sponzora k Izraeli se snad také není třeba bavit.

    Za Hamás myslím dostatečně hovoří činy.
    A že by Hamás uznával stát Izrael si snad nemyslí ani děti na ZŠ.
    (ostatně soudím, že vaše otázka byla trochu provokace)

    Pokud jde o postoj labouristů k Izraeli, myslím, že převažuje nesmírně tvrdá až nemilosrdná kritika tohoto státu (aniž by se braly v potaz místní poměry), kdežto u Palestinců se nad spoustou věcí přivírají oči.
    + Další komentáře