Placebo

Eva Hájková

Takzvané placebo se používá při léčbě i při testování léků či přístrojů. Ze statistik jeho použití vyvstávají některé zásadní otázky o lidské podstatě. Co všechno nás vlastně léčí?

Placebo je léčebně neúčinná látka — například oslazená voda, kostka cukru, škrob, laktóza — která při podání nemocnému člověku, jako by šlo o skutečný lék, vykazuje tzv. placebový efekt. Ten spočívá ve zlepšení pacientova zdravotního stavu. Když totiž pacient dostává lék od důvěryhodné osoby, začne jeho mozek produkovat hormony a chemické sloučeniny zvané neurotransmitery jako endorfin, serotonin nebo dopamin — přírodní drogy, jež příznivě ovlivňují lidský organismus.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vyplavení takových látek do organismu tiší bolest, zvyšuje imunitu, normalizuje tlak, puls, dýchání, trávení i spánek. Povzbudivému účinku někdy napomáhá i pouhá barva podávané látky — na něco je prý lepší žlutá, na něco zas červená. Placebo zkrátka aktivuje přirozený systém ochrany zdraví, který je lidskému tělu vlastní. Očekávání brzkého zlepšení našeho stavu uvádí do chodu mechanismus obnovy tělesných a duševních sil. V tom spočívá podstata této „léčby“.

Placebový efekt je nejsilnější tam, kde má přímý vliv centrální nervová soustava. Placebo účinkuje poměrně silně na bolesti hlavy nebo proti depresi — některá antidepresiva spočívají téměř výhradně na něm. Na takovou rakovinu ovšem účinkuje už podstatně méně, jakkoli i tam může přinášet jisté zlepšení pacientova stavu.

Latinský termín placebo je údajně vzat z prvního slova 9. verše 116. žalmu, který zpívali duchovní při udělování svátosti umírajícím „Placebo Domino in regione vivorum“. Česky se to překládá „Zalíbím se Pánu v zemi živých“ nebo též „Budu chodit před Hospodinem (před jeho tváří) v zemi živých“. Během zpěvu či přednesu tohoto žalmu se prý často nápadně zlepšil stav nemocných. Možná tím, jak se uvolnili a odevzdali se do vůle boží. Zklidnění a zlepšení psychického stavu mívá jistou odezvu i ve fyziologii organismu.

Placebo se více než k léčbě používá při testování účinnosti léků a terapeutických přístrojů a postupů. Pokud se u testovaného léku, přístroje či postupu prokáže stejný účinek jako u placeba, má se za to, že je neúčinný. Někteří zdravotníci proto mluví o placebovém efektu dost pohrdavě, jako o něčem, co vlastně není skutečná léčba, nýbrž jakási náhražka, šidítko.

Ale copak výsledek podání placeba, jakým je útlum bolesti, zvýšení imunity, normalizace tlaku, pulsu, dýchání nebo trávení a spánku, není zřejmý? A na druhé straně, jistý placebový efekt vykazují i chemicky účinné preparáty — ani u nich neléčí jen chemie obsažená v přípravku.

Problém při léčbě placebem spočívá v tom, že pacient nesmí vědět, že je mu podáváno placebo, aby se u něj dostavil požadovaný účinek. Člověk totiž neumí aktivovat placebový efekt silou vůle. Mohou se takto léčit jen v případě, že jsou „oklamáni“ jiným člověkem. Dá se říct, že potřebujeme, aby nám někdo jiný vsugeroval, že se uzdravíme, protože si to neumíme vsugerovat sami. Přitom se mechanismus léčby neodehrává mimo nás, ale v nás samotných, a autosugesce je skutečná — jen ji málokdo ovládá.

Problémy placeba

Placebo tedy opravdu nějak funguje. Má však i svůj „zlý“ protějšek, kterému se analogicky říká nocebo (latinsky „uškodím“). Zatímco placebo spočívá ve víře, že nám něco prospěje, u noceba naopak věříme, že nám něco uškodí. Třiceti procentům účastníků pokusné falešné chemoterapie prý vypadaly vlasy jen proto, že věděli, jaké doprovodné účinky má skutečná chemoterapie.

To je dost drsné zjištění, dobrý důvod k tomu, abychom si uvědomili, jak jsme všichni propojeni. Účinek placeba je přechodný. Lze ho jistě učinit součástí alternativního životního stylu.

Co je vlastně při léčbě skutečné, a co domnělé? Dá se to vůbec oddělit?

Alternativní životní styl léčitelství, čínské medicíny, homeopatie a léčivých bylinek, jógy, vegetariánství a zdravé výživy se u nás na konci minulého století nebývale rozšířil. Mnoho lidí ho chápe jako jakýsi návrat k přírodě. Oživil zájem o bylinky a jiné přírodní léčebné prostředky, což je jistě chvályhodné. Mnozí si však ze zdravé výživy udělali jakési náhradní náboženství, jemuž tak propadli, že odpírají sobě, popřípadě svým zdravým dětem i občasný kousek čokolády, ze strachu, aby jim náhodou neuškodil.

Placebový efekt je nejsilnější tam, kde má přímý vliv centrální nervová soustava. Foto psychology.about.com

Co nebo kdo nás vlastně takto léčí? Nábožensky založení lidé často věří, že je uzdravil Bůh, ateisté věří výhradně v účinnost léku, ať klasického nebo alternativního. Málokdo pomyslí na sílu nevědomí. Nakonec není důležité, proč to funguje, ale že to funguje. V každém případě je to něco zároveň skutečné i tajemné.

Pojem placebo byl neznámý až do roku 1946, kdy se jím začal zabývat jeden americký fyziolog. V starším slovníku cizích slov se to slovo nevyskytuje. Ale to, že víra uzdravuje, věděl přece už Ježíš Nazaretský. Kupodivu lidem neříkal „já jsem tě uzdravil“, ale „tvá víra tě uzdravila“.

Není nakonec naší velkou chybou, že jsme se této léčivé víry zbavili ve jménu domnělé pravdy? A není na místě, abychom se k ní navzdory všem skeptikům zase vrátili, je-li tak mocným prostředkem?

Nechci redukovat náboženskou víru na pouhý placebový efekt, jakkoli není od věci zamyslet se nad souvislostmi onoho českého a latinského významu (placebo Domino = budu chodit před Hospodinem). Jaké změny se asi odehrávají v duši člověka, když se odhodlá „chodit před Hospodinem“?

Někdy neškodí nechat si nějaký prostor pro tajemství. Víra nám ostatně může přinést daleko víc, než pouhé zlepšení našeho vlastního zdraví. A je opravdu naše zdraví tím nejdůležitějším na světě? „Hlavně zdraví“ si obvykle navzájem přejeme k narozeninám a ke každému začátku novému roku. Kolikrát to stále dokola od někoho slyšíme nebo to sami druhým říkáme, jako by to byla absolutní hodnota.

Někdy mi ta úporná představa zářivě zdravého a šťastného jedince v tom nemocném a nešťastném světě tak vadí, že mám chuť k té obligátní průpovídce „hlavně zdraví“ dodat „pereat mundus“…

Že si dávní křesťané přáli především milost a pokoj, to je dnes pro nás těžko pochopitelné a těžko představitelné. Mohl by dnes o něco podobného vůbec někdo stát? Až donedávna byl pro většinu z nás Bůh něco cizího, vzdáleného a nepřijatelného. Zdá se však, že čas možná pracuje pro něj. Ale tím vlastně i pro nás.

    Diskuse
    February 16, 2016 v 13.55
    "Pojem placebo byl neznámý až do roku 1946" ???
    https://en.wikipedia.org/wiki/Placebo_in_history#Early_medical_usage

    wikipedie datuje první užití slova placebo v medicínském slova smyslu do konce 18. staletí.
    February 16, 2016 v 14.4
    No, já si tím nejsem úplně jistá. Vyšla jsem z toho, co jsem se dočetla, že totiž v roce 1946 začal nějaký Američan s českým jménem dělat s placebem pokusy. Mám doma slovník cizích slov z roku 1945, který je poměrně podrobný, zvlášť na latinské termíny. A placebo v něm kupodivu není. Tím se mi potvrdilo to, co jsem se dočetla, že se s výzkumem začalo až po roce 1945.
    Ale možná máte přesnější informace, protože jste odborník.
    JS
    February 18, 2016 v 0.30
    jenom poznámka
    Nebudu teď hledat studii, už si nepamatuji, kde jsem to četl, ale placebo prý dost často funguje, i když samotný pacient ví, že jde o placebo. Proč, to nevíme, ale kouzelnický trik na vás taky bude fungovat, i když budete vědět, že jde jen o trik. :-)
    February 18, 2016 v 5.57
    Tomu docela věřím.
    A na druhé straně, někdo věří, že se uzdraví nebo že se zbaví bolesti, a jeho víra zabírá, aniž použije nějaké viditelné placebo.
    Každý to má asi jinak.
    Co se té historie placeba týče, pak nebude bez zajímavosti, že první záznam o jeho působení pochází už od Platóna, který vyjádřil přesvědčení, že "slova lékaře mohou léčit nemoci".
    JN
    February 19, 2016 v 0.35
    Průšvih ovšem je,
    když to placebo má větší účinnost než klasická léčba, jako v případě té německé studie o akupunktuře (viz hodně starý článek paní Recmanové).
    February 19, 2016 v 5.26
    U některých nemocí nebo stavů patrně je alternativní medicína účinnější než běžné léky.
    Celkově mají její příznivci tendenci vyzvedávat úspěšné případy a neúspěšné opomíjet.
    Její odpůrci naopak vždy vyzvedávají především neúspěchy AM a její rizika.
    Je to zkrátka podobné jako v politice. Ačkoli by člověk nečekal, že medicína má s politikou mnoho společného (tedy pokud nechceme rozvíjet teorie jakože všichni lékaři jsou zaprodanci farmaceutických koncernů a pod.)
    JP
    February 20, 2016 v 12.47
    Placebo a Ježíš
    K tomu účinku placeba ještě bezpochyby zajímavá drobnička z Nového Zákona: když Ježíš - jinak podle všeho skutečně proslulý léčitel - přišel do své domoviny, tak tam ho jak známo "nepoznali". To jest, nevěřili mu, či přesněji se mu prostě vysmáli. A - jak zpravuje Matouš - "pro jejich nevíru tam učinil jen málo zázraků". Čímž je zřejmě míněno: málo uzdravení.

    Takže, máme tu dánu situaci: ten samý Ježíš, s bezpochyby stejnými léčitelskými schopnostmi - ale tam kde na něj věří, tam provádí celou řadu zázračných uzdravení, zatímco tam kde na něj nevěří, jenom velice málo (pokud vůbec jaká).

    Takže, nelze se vyhnout otázce: kolik z těch Ježíšových "zázračných uzdravení" spočívalo nakonec opravdu jenom na té víře dotyčných nemocných, že budou uzdraveni? Čili jinak řečeno, na efektu placeba?
    February 20, 2016 v 16.33
    Přesněji to bylo takto:
    „Odkud to má?“ ptali se. „Co to dostal za moudrost? A jak to, že se jeho rukama dějí takové zázraky? Není to snad ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Judy a Šimona? Nejsou snad jeho sestry tady s námi?“ A tak se nad ním pohoršovali.
    Ježíš jim odpověděl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti, u svých příbuzných a ve vlastním domě.“A nemohl tam vykonat žádný zázrak, jen na několik nemocných vložil ruce a uzdravil je."
    Nevím, jestli to bylo "jenom" placebo, pane Poláčku. Ale vzhledem k tomu, že placebo má spíš krátkodobý účinek, tak asi ne. Rozhodně aspoň takové vzkříšení Lazara určitě nebylo placebo.
    JP
    February 21, 2016 v 12.30
    Ježíšovy zázraky
    Nevím, paní Hájková, jestli máme oba k dispozici jiný překlad, nebo bereme k ruce jiné evengelium; podle Matouše (kterého mám právě před sebou), německé ekumenické vydání Bible, je ta formulace taková jakou jsem ji podal výše: tedy lakonické konstatování, že "a kvůli jejich nevíře tam činil jen málo zázraků".

    A co se toho "vzkříšení Lazara týče": zcela upřímně mám krajní pochybnosti o tom, že k něčemu takovému opravdu reálně došlo.

    Vždycky je nutno mít na paměti, že Nový zákon není žádným historickým záznamem, nýbrž příběhem vyprávěným ex post, přes vzdálenost mnoha desetiletí; a to sice příběhem vyprávěným nikoli nezaujatě, nýbrž se zcela určitými intencemi.

    A tou dominantní intencí bylo samozřejmě to, Ježíše prezentovat jako extrémně výjimečnou osobnost, po všech stránkách. A tedy lze soudit, že léčitelské výkony Ježíše byly nahlíženy prizmatem opravdu hodně zvětšujícího skla. ;-)

    Například Matouš: ten měl vyloženě ve zvyku z d v o j o v a t počet osob které Ježíš (údajně) vyléčil: takže například namísto jednoho slepého prý vyléčil hned dva. (Kdypak asi přes cestu běží hned dva slepí zároveň?...)

    Všeho všudy: to že Ježíš měl určité (a podle všeho skutečně nadprůměrné) léčitelské schopnosti, to asi nelze popírat. Ale opravdu asi nelze rozumně brát za bernou minci všechno, co o jeho léčitelských výkonech tvrdí příběhy vyprávěné našimi evangelisty...
    + Další komentáře