Český rozhlas Dvojka uvede v neděli 13. prosince rozhlasový dokument Dana Moravce Čechy Čechům — Bez nenávisti pojednávající o iniciativě HateFree, která usiluje o život bez násilí a nenávisti. Dokument Dana Moravce tak má jasně ohraničené a přehledné téma dané touto iniciativou, jejími členy, předmětem zájmu a její činností, které pečlivě zpracovává.

Projekt HateFree dnes působí při Úřadu vlády a využívá také odbornosti Agentury pro sociální začleňování. Zároveň je však vládou financován pouze z dvaceti procent. Přestože je HateFree v poslední době nejvíce spojováno s islámem a uprchlíky, problematika nenávisti je mnohem širší a zahrnuje celou řadu různých skupin a skupinových identit, což uvedený dokument velmi dobře zachycuje. Rovněž ukazuje, že ať už se jedná o nenávist ke gayům, muslimům, Romům či pedofilům, jde stále o tu samou nenávist, která se jen volně přelévá ze skupiny na skupinu.

Koordinátorem a přední postavou projektu HateFree je Lukáš Houdek. Dokument popisuje jeho vlastní zkušenost s násilím z nenávisti, které zažil jako gay na malém městě. Lukáš Houdek v dokumentu zdůrazňuje, že mu připadá strašně logické, že HateFree podporuje muslimy i gaye. Být gayem a zároveň bojovat za práva muslimů, za práva kohokoliv, mu dává smysl.

↗

Dokument je rámovaný fingovanou scénou s uprchlíkem v Kolíně, kterou zinscenovala iniciativa HateFree, aby zjistila, jak se obyvatelé České republiky zachovají tváří v tvář uprchlíkům. Repro DR 

Škoda jen, že tato skutečnost stejně jednoznačně nezaznívá také od organizátorů festivalu Prague Pride a nejedná se o nosnou myšlenku, která by prostupovala každým ročníkem této akce. Lukáš Houdek v této souvislosti nesouhlasí s tím, že by se v případě gayů jednalo už o vyhraný boj, stále se stává, že jsou gaové kvůli tomu, že jsou teplí, zmláceni. V jeho interpretaci však nejde o důvod, proč by se LGBT menšina měla starat jen o sebe, ale naopak, proč se má zasadit o to, aby nikdo nebyl ostrakizován na základě své skupinové orientace.

Jednou z hlavních náplní HateFree jsou diskuze s lidmi na Facebooku. Jedná se o činnost, kterou tady nikdo jiný takto systematicky a intenzivně, sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně, nedělá. Ve výsledku je to nakonec právě HateFree a jeho členové, kteří se stávají terčem velké nenávisti.

Se stavem, kdy fungují jako nárazník, který určitou část nenávisti pohltí, jsou spokojeni. Odvádí tak pozornost od jiných případných obětí, které by nenávist pravděpodobně snášeli hůře. Na druhé straně Lukáš Houdek přiznává, že nenávistné klima, ve kterém neustále žije, se dosti negativně promítá do kvality jeho života a mezilidských vztahů.

Velmi zajímavý je také popis hlavních problémů internetových diskuzí. Celá diskuze o islámu a uprchlících a na internetu zvláště je vedena konfrontačně. Člověk se musí rozhodnout, zda je pro nebo proti. Lukáš Houdek jednoduše říká, že neví, zda je pro. Stejně tak říká, že mu přijdou nešťastné všechny různé nálepky: „Je jedno, jestli je to nálepka, rasista, xenofob nebo sluníčkář, protože jakmile se ta nálepka použije v diskuzi, tak to okamžitě tu diskuzi zabije, tam potom není možné se na čemkoli shodnout.“

Zdrojem nenávisti jsou naše představy 

Důležitý je rovněž postřeh, že v těchto diskuzích nefunguje posměch. Podle Marie Škardové z HateFree nemá vůbec smysl, když chcete bojovat proti nenávisti, diskuse vedená s posměchem vůči druhým kdy se více vzdělaní posmívají těm, kteří třeba nemají dostatečné informace nebo přístup k nim. Taková diskuze většinou vede k tomu, že se lidé na druhé straně naopak zatvrdí.

„Oni mají pocit, že nějací elitáři se jim vysmívají a dělá to čím dál větší propast mezi lidmi,“ upozorňuje Marie Škardová. Lidé projevující nenávist na internetu mají podle členů HateFree často pocit, že se na ně při utvářejí názorů ve veřejném prostoru nehledí, proto je třeba se s nimi právě bavit.

Pozoruhodné je také to, co nenávist vlastně vyvolává a jak snadno se může přenést na někoho, kdo se některých obětí nenávisti zastane. Dokument dobře ukazuje, jak v případě nenávisti k HateFree je klíčové to, co si lidé o této iniciativě a jejích členech myslí, že jsou, což často vůbec nemusí neodpovídat realitě. Tento jev upozorňuje na skutečnost, že zdrojem nenávisti nakonec vůbec nejsou skupiny, které domněle něčím provokují. Ve skutečnosti jsou jejím zdrojem myšlenky a představy těch, kteří nenávidí.

Nad celým dokumentem se vznáší otázka, nakolik nenávist projevovaná na internetu slouží z velké části jako ventil, protože většina lidí by si uprchlíkům nikdy netroufla říct to, co píšou do diskuzí na Facebooku, takže si svou nenávist vylévají alespoň takto. Z úst členů iniciativy HateFree zaznívá naděje, že tomu tak je. Zároveň zde ale konkrétní lidé říkají, jak spolu s uprchlickou krizí se jim každý den na ulici stává, že jim lidé sprostě nadávají a pokřikují na ně, stačí mít na hlavě šátek.

Dokument je rámovaný fingovanou scénou s uprchlíkem v Kolíně, kterou zinscenovala iniciativa HateFree, aby zjistila, jak se obyvatelé České republiky zachovají tváří v tvář uprchlíkům. Experiment slouží jako doklad to, že když se Češi s uprchlíkům skutečně potkají, necítí nenávist, ale jsou ochotni pomoci.

To však neznamená, že se situace pod vlivem aktuální atmosféry ve společnosti nemůže velmi rychle změnit. Záleží, nakolik spolu různé části společnosti budou schopny mluvit nebo zda si vystačí s jednoduchými nálepkami, iniciativa HateFree hraje v tomto ohledu roli významného prostředníka.

Rozhlasový dokument Čechy Čechům — Bez nenávisti vysílá Český rozhlas Dvojka v neděli 13. prosince od 22:00.