Současná diskuze o uprchlicích a uprchlících se v našich končinách stává dokonalou rasově motivovanou fraškou. Nad českými zeměmi se kupí hustý bílý mrak nenávisti, ze kterého lítají hejty jeden za druhým jako hromy blesky.

Je jedno, jestli zleva, zprava či snad zpředu anebo zezadu. Dokonce i opozice si poprvé v historii samostatné České republiky notuje s vládou; tuzemští občané a občanky se po 70 letech od pokusu o vlastní likvidaci v průběhu druhé světové války zařadili do čela evropského odporu vůči rozmanitosti.

Nic než národ! Snad jako kdyby nám tu již pár let ordinoval české nadlidství ministr propagandy Goebbles. Jako kdyby se rasová nenávist stala všeobecně kladně přijímanou hodnotou, a to i přesto, že rasová diskriminace už dávno patří v mezinárodní judikatuře mezi ty nejhorší provinění proti lidským právům vůbec.

Jenže v České republice máme s tím rasismem tak nějak problém dlouhodobě. Tu se přetaví do nenávistných pogromů proti Romkám a Romům, tu v nenávistné shromáždění proti muslimkám a muslimům, kterých tu máme jak šafránu; anebo v době konfliktu na Ukrajině proti Ruskám a Rusům v různých podobách.