Řeči okolo afrických či syrských uprchlíků, které vedou někteří evropští politici včetně těch českých, jsou mnohdy alibistické a pokrytecké. I ti, kteří sami poukazují na populismus druhých, začasté hovoří populisticky, pokud tedy máme zůstat u eufemismů.

Prý nemáme uprchlíky přijímat v Evropě, ale namísto toho jim pomáhat v jejich domovských zemích. Jenže země Evropské unie (až na výjimky) nedělají ani jedno. A i kdyby pomáhaly přímo na místě, počet uprchlíků by se příliš nesnížil, což politici již nedodávají.

Kaddáfí jako alibi

Kaddáfí držel po dohodě s italským premiérem Berlusconim (průběžně) stovky tisíc uprchlíků z afrických zemí v táborech, kde vládly nelidské podmínky. Občas nechal pro výstrahu nějakou uprchlickou skupinu povraždit či umřít v poušti bez pomoci. Počínaje rokem 2009 se „díky“ tomu počet ilegálních přistěhovalců vyloďujících se na Sicílii a Lampeduze snížil téměř o 90 %.

Pro libyjského diktátora to byly zlaté časy, přes noc se stal z teroristy uznávaným partnerem a svou neomezenou moc mohl demonstrovat otevřeně a naplno. Evropa to, ovšemže skrytě, považovala za ideální stav. Politikům nikdo nemohl vyčítat, že nechávají umírat uprchlíky na moři.

Podle dohody, kterou Evropská unie v říjnu 2010 s Kaddáfím uzavřela, měli uprchlíci žádat o azyl v zemích EU z Libye. Evropská unie oficiálně dohodu zdůvodnila lepší ochranou a právními zárukami pro uprchlíky.

V momentě jejího uzavření představitelé EU věděli, jak se Kaddáfí k uprchlíkům chová. Ve smlouvě přitom chyběla definice, jakým způsobem má být s uprchlíky zacházeno. Kaddáfí přesto za umenšení vlny uprchlíků, kteří trpěli a umírali ještě na africké pevnině, dostal od EU desítky milionů euro.

Proti smlouvě protestovaly různé humanitární organizace v čele s Amnesty International. Kaddáfí byl stíhán Mezinárodním trestním soudem kvůli obviněním ze spáchání zločinů proti lidskosti, jenže na některých z nich se popsaným způsobem nepřímo podílela EU.

Spatřili jsme Evropskou unii v její plné nahotě: mnoho krásných slov o evropských hodnotách, o lidských právech… a činy, které jim přímo odporují.

Pomoc „na místě“ jako alibi