Osvobození

Filip Outrata

Výročí sedmdesáti let od konce války a osvobození našeho území od nacistické okupace si zaslouží být slaveno svobodně, s vědomím plurality osudů, zkušeností a pohledů na minulost.

Na konci ledna 1948 byla ve vlně politických represí i se svojí matkou zatčena šestnáctiletá dívka. Po roce v lágru byla poslána do zvláštního zařízení pro převýchovu žen. Tam byla spolu s mnoha dalšími podrobena brutálnímu mučení a ideologickému vymývání mozků. Na jeho konci podepsala prohlášení, že lituje svých dřívějších politických názorů.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Uvedený příběh se nestal kdesi v pláních Sibiře, ale na jednom z idylických ostrůvků v Egejském moři. A ti, kteří tak jako ona dívka utrpěli brutálním zacházením nezahladitelné šrámy na těle i na duši, nebyli odpůrci bolševismu, ale naopak komunisté nebo prostě ti, kteří byli pro nový režim v Řecku podezřelí z levicových názorů.

Britský historik Keith Lowe ve své výtečné knize o zdivočelé poválečné Evropě (Savage Continent. Europe in the Aftermath of World War II, 2012, české vydání chystá Paseka) kromě tohoto svědectví uvádí i mnohá další, která jeho obrazu kontinentu plného násilí, kruté pomsty, nefungující spravedlnosti a nevyrovnání se se zločiny nedávné hrůzovlády dávají strhující, byť dosti depresivní ráz.

Na mnoha příkladech ze západní i východní části Evropy Lowe ukazuje, že osvobození pro mnoho jejích obyvatel nebylo jednoduše koncem noční můry a začátkem nové, slunečné mírové budoucnosti, ale spíš pokračováním jejich utrpení v jiné podobě. A neplatilo to jen pro země na východní straně právě se spouštějící železné opony.

Britský historik se přitom nesnaží klást na stejnou rovinu to, co se dělo v různých částech poválečné Evropy. Nedělá mu potíže konstatovat, že intenzita všemožných násilností a hrůz se v podstatě přímou úměrou zvyšovala ze západu na východ kontinentu. Že se nicméně nedají bezezbytku uplatňovat jednoduché šablony, ukazuje třeba právě příklad Řecka.

Celkový obraz, který Lowe nastiňuje, je obraz chaosu, světa plného nejistoty, bez pravidel a fungujících institucí, zato s akutním nedostatkem základních životních potřeb, světa, kde nebezpečí číhalo na každém kroku. Taková byla právě osvobozená Evropa. Naděje v lepší budoucnost byly jediným zbožím, jehož byl dostatek. A i ty byly v mnoha případech rychle a brutálně zklamávány.

Osvobození, celkem vzato, bylo především těžko popsatelným a sdělitelným prožitkem úlevy. Skončila válka a to samo o sobě stačilo k tomu být šťastný a vděčný všem těm, kteří se na porážce nacistického Německa a jeho spojenců podíleli. To, co nastane v budoucnosti, mnohdy i velmi blízké, a co bude pro mnohé obyvatele evropských zemí podobně kruté jako válka, v tu chvíli ještě neexistovalo.

Osvobození bylo především prožitkem úlevy. Skončila válka a to samo o sobě stačilo k tomu být šťastný a vděčný všem těm, kteří se na něm podíleli. Repro z vysílní ČT

Svoboda pohledů na osvobození

Je naprosto pochopitelné, že se dnes pohledy na události před sedmdesáti lety liší, a mnohdy velice výrazně. Lišily se v něčem již za těch jarních dnů roku 45, podle toho, co kdo konkrétně prožíval, co komu ony vzrušené a horečné dny přinesly či vzaly.

O to víc se hodnocení musí různit dnes, kdy nás všechny od oněch dnů dělí celých sedm desetiletí. Všechny dosavadní zkušenosti, osobní i zděděné, předsudky i pevná přesvědčení, všechny obavy z opakování historie i ze současných hrozeb ovlivňují pohled na vzdalující se minulost.

Je pošetilé se domnívat, že se dlouhodobě může nějakému režimu podařit vnutit všem lidem jeden uniformní pohled na jejich dějiny. Nepodařilo se to režimu předlistopadovému, jehož ideologové se věnovali „hanebné roli amerických okupantů“ v západních Čechách na jaře 1945, a nepodaří se to ani těm, které snad dnes napadá, že nejlepším způsobem jak upevnit demokracii a svobodu u nás je pojmenovat hanebnou roli sovětských okupantů na zbytku osvobozeného území.

Pokud má mít slovo „osvobození“ vůbec nějaký pozitivní smysl, pak by mělo zahrnovat i volnost a různorodost v pohledu na minulost. K ní patří schopnost rozlišovat, ponechat minulosti její svébytnost a neproměňovat ji ve zdroj paliva pro současné politické potřeby a boje. I ti, kterým se konfrontace s Ruskem jeví dnes jako nevyhnutelná, by měli být schopni uznat, že na jaře pětačtyřicátého roku byli vojáci Rudé armády právem přijímáni jako osvoboditelé.

K pluralitě zkušeností a pohledů nicméně patří i to, že kdokoli má plné právo považovat sovětský podíl na porážce nacismu a osvobození většiny území Československa spíše než za důvod k oslavám za jakýsi prolog neblahé stalinistické diktatury po roce 1948. Zvláště na politické levici, domnívám se, by takový pohled měl být brán velmi vážně.

Připomenout si různé podoby osvobození, různé zkušenosti a prožitky, a bez vnějšího donucení hledat stopy minulosti své rodiny, svého místa, kraje i země, stopy často v podobě pomníků či prostých tabulek připomínajících mnohé padlé za těch jarních dnů, to je dobrý, svobodný způsob jak oslavit již poměrně dávné, ale přece velmi živé osvobození.

    Diskuse
    May 6, 2015 v 21.0
    Pluralitu zkušeností a pohledů potřebuje společnost jako sůl
    I proto dost nervózně sleduju současnou propagandu okolo osvobození a myslím na Orwellovu "jámu pamětnici". Byl bych Vám, pane Outrato, povděčen, kdybyste mi poslal odkaz na nějaký ideologický canc, kde se psalo o "hanebné roli amerických okupantů", nebo aspoň na takový, kde se američtí vojáci představovali jako "američtí okupanti". A to jsem byl odchován na Dikobrazu s "krvavým psem Titem" se špalkem a sekerou, níž kapala krev.

    A abych byl úplně spravedlivý: vykreslování role Rudé armády v roce 1945 jako nástroje k sovětizaci či k zavádění "komunismu" je dnes běžné (jakkoli stále menšinové), i když rusofobní pravici se snaží spíše snaží popírat nebo aspoň zmenšit podíl SSSR a jeho armády na porážce nacismu. Ale ani nyní jsem nezaznamenal někoho, kdo by psal či mluvil o (hanebné) roli sovětských okupantů. Ale třeba nečtu ty správné(!) servry a noviny. :-)

    FO
    May 6, 2015 v 21.42
    Hanebná role amerických okupantů
    byl název brožury historiků K. Pichlíka a K. Bartoška z roku 1951, více třeba v této studii.
    http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/americane-v-zapadnich-cechach-v-roce-1945/

    DU
    May 6, 2015 v 23.8
    Potřebujete se si uhájit mýtus, stůj co stůj
    Ani náznak dějinné sebereflexe. Ani náznak přiznání, že osvobození Rudou armádou a trvání na něm (zákaz Churchillovi vylodění v Terstu, demarkační linie) sloužily ke strategickému ovládnutí střední Evropy Sověty. To mi v článku pana Outraty zoufale chybí.

    Možnost osvobození zbourali nejprve čeští nacionalisté a komunisté, sovětští poradci do toho vstoupili až po roce 1948.
    Jsem rád, že se koná v Brně Rok smíření, kdy se připomíná třeba pochod smrti brněnských Němců, ale i vyhlazení Rómů nacisty apod. Je i v Praze něco takového? To se jen normálně ptám.

    http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vrazdili-cesi-masovy-hrob-nemcu-ale-nechteji-oznacit_341628.html#.VUp_l47tlBf

    Zabíjení po česku:
    https://www.youtube.com/watch?t=182&v=hosH3aGMOeY

    Tady např. "osvobození" jižní Moravy Rudou armádou na základě výpovědí očitých svědků:
    "Ženy však znásilňovali i na veřejnosti, dokonce i v zahrádce naproti našeho domu. Jejich manžele nutili se na celý akt dívat a ještě se jim smáli do obličeje, často si schytali i pár ran pěstí nebo byli zastřeleni. Lidem pak sebrali, co se jim líbilo."
    Zdroj: http://www.lovecpokladu.cz/home/ruda-armada-osvobozuje-ceskoslovensko-3180

    Znám to dobře z vyprávění předků, těch Čechů, co Sověti dělali. Nikdy se k němcům nedali, v žádné organizaci nebyli, ale říkali, měli jsme chuť jít za Němci k Američanům. Ti předkové německé státní příslušnosti o tom v důsledku traumatu téměř nehovořili.

    Takže ať je tam ta pluralita zkušeností, kterou si přeje pan Uhl.

    May 7, 2015 v 11.1
    Budování nových mýtů,
    které překreslují dějiny, jsou tím skutečným nebezpečím, což ovšem revanšisté těžko pochopí. Jakou radost z tohoto budování prožívají náckové, vidíce, že jejich vzory jsou očišťovány a ti, kteří je k radosti tehdejšího světa¨porazili, jsou dehonestováni, si ani neumíme představit. V rámci boje o ukrajinský trh a majetek se vypouští džin z láhve. Další z těch, jejichž předchůdci dnes straší ty, kteří je tehdá radostně vypustili, neboť tehdy se jim hodily - Talibán, IS atd. Jenže mouřeninové, kteří vykonali svou práci, už dnes nikam neodcházejí. Stávají se svými pány a zdrojem obrovských problémů.
    Pravdu měl Beneš, když tvrdil, že je nutné nezapomínat. S tím, jak vymírají pamětníci, narůstá sebevědomí lhářů a manipulátorů, neboť jejich lži se hůře vyvracejí.
    Přesto by měli být konfrontováni s tehdejšími pamětmi a pamětníky. Aby nedělali lháře ze spisovatele ¨Jana Procházky, který v knize "Ať žije republika" popisuje, jak byl sovětský voják zastřelen po polním soudu za znásilnění, které možná ani znásilněním nebylo. Měli by být konfrontováni se svědectvím například mé maminky, která nám vyprávěla, jak v noci odtáhli Němci z její vesnice a ta pak celou noc očekávala příchod RA. Jak vojáci RA byli nadšeni tím, že jim místní obyvatelé napekli buchty a za to jim dávali masové konzervy, které jim už lezly krkem.
    Nikoho neznásilnili, ani neokradli. Možní i proto, protože to nebyli Čechové, kdo jim u nich znásilňoval jejich ženy a pak je zabíjel.
    Kupodivu v Německu bylo znásilněno několik set tisíc žen vojáky US Army, ačkoliv její vojáci se těžko mohli odvolávat na to, že Němcům vraceli to, co udělali oni jejich ženám. Kdypak se začne tedy psát, že Západní spojenci také neosvobozovali?
    V dohledné době asi ne. Neboť i pluralita má své meze. Stanovené vrchností.
    May 7, 2015 v 11.16
    Pohled na roli západních spojenců
    Dětství jsem prožil v sedmdesátých a osmdesátých letech a k tomu, jak byl tehdy zmiňován podíl západních spojenců na osvobození Československa, mám osobní zkušenost.
    V roce 1980 jsem se zúčastnil soutěže dětské soutěže na téma historie 2. světové války k 35. výročí osvobození . Propracoval jsem se okresním a krajským kolem až do národního finále. Vzpomínám si, že jsem byl překvapen, že na téma západních spojenců, operací na západní froně a v Africe a osvobození západní části Čech nepadla ani jedna otázka. Prostě nic, prázdno.
    May 7, 2015 v 13.49
    S tím Procházkou
    jsem se utnul. Asi to nebyla "Ať žije republika", ale asi "Přestřelka".
    May 7, 2015 v 17.29
    Pane Šťastný,
    prázdno je dnes nahrazeno připodělaným blnutím. Ve Znojmě jsou u pomníku Ivana, na kruháku, vyvěšeny dnes vlajky Ruska, ČR, VB a USA. Když už, tak tam měla být vlajka SSSR. Není tu někdo od Plzně, že by mi potvrdil, že i tam se vyvěšují zase ruské vlajky? Když u nás vlajky USA a VB, jejichž armády ani netušily a netuší, kde Znojmo je?
    May 7, 2015 v 18.10
    Slovo "osvobození"
    má nutně už v sobě určité propagandistické konnotace a nevybízí k zamyšlení nad tím, co se stalo, spíše nad tím, k jaké propagandě se dá použít. Sotva bychom ho použili ve vztahu k událostem, ke kterým už máme historický odstup, protože aktéry neidentifikujeme s aktéry, kteří existují dnes. Nepíše se třeba o osvobození Sevilly v roce 1236, alespoň ne u nás.

    Sovětská armáda stejně jako vojska západních spojenců bojovala proti
    německé armádě a dobývala území, která ta držela. Pro Německo bylo toto dobytí porážkou, pro české a část slovenských obyvatel Československa osvobozením, pro německé obyvatele porážkou. V případě Rakouska, které tehdy bylo Německem, by už slovo "osvobození" bylo propagandistickým zkreslením faktografické historie.
    DU
    May 7, 2015 v 23.46
    Beneš
    mohl říct, že je nutné nezapomínat také proto, aby nevyplynuly na povrch jeho lži a manipulace. Sliby o středoevropském Švýcarsku na mírových konferencích ve Versailles, spolupráce s bolševickým SSSR, jeho tajemná role ve Stalinových procesech s Tuchačevským, kdy jeho ruské loyality zneužili nacisté. Hned po květnu 1945 vydal sovětské emigranty přímo Stalinovi.

    Tak po válce měl příležitost splnit sen českých nacionalistů - zbavit se německých krajanů. Způsobil tak do budoucna horší věci pro Československo než Husák po roce 1968. Dodnes jsme se nevyrovnali s následky poválečného vyhnání a odsunu.

    Přitom český národ v době mnichovské krize opustil... Když mimochodem před minulou volbou za to Klaus kritizoval Schwarzenberga, proč neodsuzuje Beneše a nevyzdvihuje Háchu?

    Tento článek stojí za přečtení: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Oblibena-ceska-lez-Odsun-nam-naridili-spojenci-327311
    May 8, 2015 v 10.55
    Tomáš Krystlík -
    to je ten česko-německý "spisovatel a žurnalista"? Tak k němu bych doporučil čtenářům více informací z http://blisty.cz/art/27599.html.
    V každém národě se vyskytují dudkové. Krystlík je jen napůl, takže se to dá pochopit. Je to prostě "vědec", z kterého mocně těží Náš směr. Web, kde se můžete třeba dozvědět dosti o studii „Význam německé krve v češství“ (Die Bedeutung des deutschen Blutes im Tschechentum) kde Karl Valentin Müller chtěl ukázat „výběrový charakter německého rodového dědictví“.
    Takového rasistického hnoje je na tomto webu neurekom. Krystlíkovy články tam zapadají. Svůj ke svému.
    + Další komentáře