Vlasovci mezi mlýnskými koly
Lucie KrylováDvacetitisícové vojsko generála Vlasova je opomíjeným aktérem závěru druhé světové války. Lucie Krylová připomíná jejich příhodný osud v kontextu současné snahy polarizovat za každou cenu svůj postoj.
V současné době jsme svědky eskalace napětí v Evropě, zároveň jsme i aktéry polarizace společnosti. Je módou dneška přiklánět se na stranu východu či západu. K blížícímu se výročí sedmdesáti let od Pražského povstání bych ráda vzpomněla na skupinu čítající přes dvacet tisíc ruských vojáků, kteří se příhodně ocitli přímo mezi mlýnskými koly armád obou velmocí.
Osud Vlasovcům nachystal nezáviděníhodnou situaci, kdy na cizím území nenašli ani po jejich obětavosti během Pražského povstání spojence, který by dokázal odvrátit jejich osud. Nabízí se paralela s československými legiemi. Historii píší vítězové. Čechové bojující proti Rakousku-Uhersku jsou dnes oslavováni. Jaký by byl jejich osud, kdyby armády Dohody podlehly a prohrály?
Vlasovci byli vítězi i poraženými, v tomto případě museli zemřít. Na Olšanských hřbitovech jejich památník nenaleznete mezi čestnými hroby vojáků. Masový hrob části z nich (údajně má jít o Vlasovce, kteří se léčili v pražských nemocnicích po zraněních utržených během bojů Pražského povstání, jejich bezmoc proměnili v smrt příslušníci Rudé armády) je osazen nenápadným pomníkem ukrytým mezi běžnými hroby ruských emigrantů.
A v každém případě nelze popírat, že bez jejich zásahu by Pražské povstání bylo rozdrceno, a Prahu by možná čekal osud Varšavy.
Ale k těm hrobům a památníkům. Jako dítě z Troje (tedy od Mostu Barikádníků) jsem slýchával, že pohřby, počty padlých atd. na místních pomnících -- nevím, jsou tam ještě vůbec někde ty památníčky, anebo vzali za své při rozšiřování silnice? -- zahrnují i Vlasovce. Také se tradovalo, že např. pomník na Mariánských hradbách, kousek nad Letohrádkem, je za Vlasovce (je tam tuším uveden jen počet padlých označených jako rudoarmějci, taky už jsem tam dlouho nešel). Přišlo by mi to docela fér, pohřbít je čestně jako vojáky na té straně, kterou si nakonec zvolili, když bojovali za Prahu.
Vlasovci nepochybně Praze pomohli, ale bylo cílem Němců útočících na Prahu dobýt město nebo si jenom uvolnit cestu k Američanům? Vedení Prahy bylo také svým způsobem mezi mlýnskými koly, když řešili problém, zda záchranou několika set či tisíc životů riskovat svoji politickou budoucnost, či budoucnost vůbec. Američany zase pálil problém Japonska a možných dalších vysokých ztrát, pokud by se do boje na východě nezapojila Rudá armáda.
Vlasovcům můžeme dnes poděkovat nejvíce tím, že se pokusíme rekonstruovat jejich příběh jak nejvěrohodněji je to ještě možné.