Splněno, v trestání chudoby pokračujeme. Souhlasí i pravicová opozice.
Linda SokačováS ministryní Michaelou Marksovou-Tominovou jsou spojeny mnohé naděje, zmrazení sociálních dávek ale potvrzuje směřování sociální politiky a politiky zaměstnanosti, jak ji známe z vlády vedené Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem.
„Vláda příští rok zmrazí existenční i životní minimum, přídavky na děti, mateřskou a rodičovskou dovolenou, příspěvky na péči o zdravotně postižené. A to proto, aby se vyplatilo pracovat, a ne pobírat sociální dávky,” zaznělo z úst ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové v Událostech na ČT, tak trochu symbolicky v předvečer dvacátého pátého výročí sametové revoluce.
Je to trochu poliček do tváře těch, kteří pracují za minimální mzdu, jsou nuceni pracovat ve sféře šedé ekonomiky, všem těm, kteří ani po dvaceti pěti letech nedosáhnou na průměrnou mzdu, a nezaměstnaným. A že jich není zrovna málo. Jak jim nenavýšení existenčního (2 200 Kč) a životního (3 410 Kč) minima zvýší motivaci k práci a ještě větší práci, není známo. Ale je možné, že další kroky ministerstva budou následovat a budeme se ještě divit. Práce zdarma známá jako veřejná služba pro lidi v sociální nouzi možná není minulostí.
Jak nepřekročit vlastní stín
S novou vládou byly a stále jsou spojeny mnohé naděje. Jedny z největších očekávání jsou spjata se změnami na ministerstvu práce a sociálních věcí a se skoro novou ministryní Michaelou Marksovou-Tominovou, která se počítala jako to progresivnější křídlo sociální demokracie. Některé věci jsou jiště pozitivní: navýšení minimální mzdy, zvyšení důchodů a zrušení druhého pilíře v důchodovém systému. S něčím víc ale asi počítat nemůžeme.
Vláda se rozhodla pokračovat v politice trestání za chudobu, nízké příjmy a nezaměstnanost. Za problém totiž považuje nemotivovanost lidí na sociálních dávkách — jsou nejspíš příliš vysoké.
Ze sociálních dávek žijí nezaměstnaní, lidé dlouhodobě žijící v chudobě, ale i široké spektrum ze střední třídy — rodiče, matky na rodičovské dovolené, pracující lidé, kterým nestačí jejich příjmy na pokrytí nákladů na bydlení, nebo lidé, kteří pečují o své blízké. Všichni ti nejsou dostatečně motivovaní a měli by začít pracovat. Takhle jednoduše se ignorují jedny z hlavních příčin života v chudobě v České republice: nízké příjmy, neprogresivní sociální politika a nepromyšlená aktivní politika zaměstnanosti.
Vláda svým přístupem ignoruje výzkumy, které problematizují výši mezd a minimální mzdy v ČR. A ministerstvo práce zřejmě nezajímá ani trend tzv. pracující chudoby. Jde o lidi, kteří sice pracují, ale příjmy, jež z práce mají, jim nepokryjí jejich životní potřeby a náklady. A rozhodně nejde o nákup luxusních jachet nebo dovolených.
Mzda často nestačí na náklady na bydlení, školní pomůcky nebo kroužky pro dětí. Někdy nezbývá ani na placení obědů ve školní jídelně. Tato situace se netýká jen lidí žijících v hmotné nouzi, ale problémy s placením účtů mají i rodiny a domácnosti, které se řadí do nižších středních vrstev. Především pak jde o jednočlenné domácnosti, domácnosti samoživitelek a samoživitelů s dětmi, nebo seniory a seniorky, hlavně pak ty osaměle žijící.
Vláda a Michaela Marksová-Tominová zmrazením sociálních dávek potvrdila směřování sociální politiky a politiky zaměstnanosti, jak ji známe z vlády vedené Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem. Za hlavní viníky jsou považováni nedostatečně motivovaní nezaměstnaní a lidé, kteří si dovolují čerpat sociální dávky — na pokrytí nákladů na bydlení, na náklady související s rodičovstvím nebo péčí o své rodinné příslušníky. Odpovědí na jejich problémy je apel na to, aby se zvedli a začali pracovat.
Kde se stala chyba?
Důraz na osobní motivaci a chápání příjemců a příjemkyň sociálních dávek jako neproduktivních lidí a těch, kteří vědomě odmítají přijmout práci, je zcestné z několika důvodů. Nejsme v situaci, kdy by byl přebytek volných pracovních míst a lidé odmítali hromadně pracovat.
V registru nezaměstnaných je určitě pár lidí, kteří nebudou chtít pracovat za žádných podmínek, většinu však tvoří ti, kteří nemohou práci najít z důvodu nedostatku pracovních míst, nebo ti, kteří jsou na trhu práce diskriminováni z důvodu věku, pohlaví, etnicity či zdravotního stavu. Ministerstvo práce sice připravuje akční plány na podporu lidí po padesátce či pro matky s předškolními dětmi, kteří čelí na trhu práce dlouhodobému znevýhodnění, druhým dechem jim ale říká, že se málo snaží.
Vláda a ministerstvo práce nemá ambice prosazovat vymahatelnost pracovního práva a aktivně se nepodílí na snižování diskriminace v české společnosti. Rezignuje na aktivní boj s chudobou. Michaela Marksová-Tominová chce vymyslet, jak podpořit lidi, kteří nemají na obědy pro své děti.
Jako první by pomohlo, kdyby pochopila, proč lidé na sociálních dávkách jsou a jak zamezit tomu, aby se do takových situací vůbec dostávali. Posilovat represi těch, kteří čelí problémům na trhu práce, v době, kdy se v Evropě a USA zhoršují pracovní podmínky a snižuje počet pracovních míst, je jako přilévat olej do ohně zvyšujícím se sociálním nerovnostem.
Jak napsal o socanech Baumann, jen těžko přesvědčí lidi o své politice tím, že se budou snažit dělat pravicovou politiku lépe než pravice...
Paní Tominová, zdá se, pokračuje v tradici našich mnohých ministrů, kteří práci pro jim svěřený resort pojali jako úkol jej co nejvíce poškodit. Ministři životního prostředí tradičně lobovali za beton a průmysl, ministři zdravotnictví Julínek a Heger likvidovali malé nemocnice, odstraňovali lůžka, prodlužovali dojezdové časy sanitek a odrazovali pacienty od návštěvy lékaře pomocí poplatků. Ministři financí (snad všichni do jednoho) vyráběli a vyrábějí státní dluhy a ministři školství si přečasto pletli vzdělavací systém s hokynářstvím.
Nyní tedy ministryně práce a sociálních věcí navazuje na tradici stupňování sociální nespravedlnosti, v níž v jejím resortu pokročil mílovými kroky ministr pravicové vlády Drábek. Agenda sociální se nám tak proměnila v agendu asociální.
Co k tomu dodat? Snad jen to, že poté, co aktuální ministr školství za ČSSD Chládek vyzval kazisvěta Václava Klause, aby mu v jakési radě šité Václavu Klausovi na míru (jak jinak, že?) „pomohl“ se školstvím, to vypadá na další vlastní hřebík ČSSD do stejně vlastní rakve.
Inu, máme tedy plakat na rozpadem tzv. tradičních stran? Ono je vážně proč?
Jiří Vyleťal
"Ze sociálních dávek žijí nezaměstnaní, lidé dlouhodobě žijící v chudobě, ale i široké spektrum ze střední třídy – rodiče, matky na rodičovské dovolené, pracující lidé, kterým nestačí jejich příjmy na pokrytí nákladů na bydlení, nebo lidé, kteří pečují o své blízké."
To přece není široké spektrum střední třídy, to je široké spektrum již pauperizovaných či tzv. ohrožených chudobou.
Střední třída, to je jiná liga, to tady skoro nemáme.
Co takto napsat paní ministryni dopis, výzvu, aby se stagnace sociálních dávek netýkala skupiny lidí, které k práci motivovat nemůže, vytvořit na ni tlak, aby v tomto segmentu udělala vyjímku? A zároveň ji pochválit za to, že konečně hodlá něco udělat s lenochy. A poradit jí, aby o peníze, které přestane rozdávat lenochům, navýšila pomoc právě těm potřebným. Nebylo by lepší, aby komunismus v dávkách, který levice prosazuje, byl odsunut na období, kdy bude komunismus pro všechny?
Ti, co pobírají dávky v nezaměstnanosti jsou navíc vždycky "zasloužilí", jinak by na ty dávky neměli nárok. A dávky v nezaměstnanosti už jsou u nás ořezány na dřeň. Co se týče ostatních dávek, které paní ministryně chaoticky jmenovala, tak nechápu, co chce regulovat na výši rodičovského příspěvku nebo u přídavků na děti - už tak nijak závratné sumy, v případě přídavků na děti legrační položky v řádu stokorun a příjmově testované, v případě rodičovského příspěvku kompenzace příjmu pro člověka pečujícího o dítě. Co je míněno tou "mateřskou", to nechápu už vůbec, protože tzv. mateřská je pojistná dávka vyplácená z nemocenského pojištění a odvíjí se od výše příjmů ženy (a tedy od výše odvodů na pojištění), která dítě porodila. Tzn. silácká prohlášení paní ministryně se nezakládají na hlubokém porozumění systému, ale na vágních pověstech o zneužívání dávek. Skoro mám dojem, že paní ministryně čerpá své povědomí o sociální politice z pověstných řetězových emailů, které periodicky kolují republikou, a v nichž je "zasvěceně" vylíčeno, jak si zástupy nemakačenků žijí na vysoké noze.
Pokud se týká příspěvků, které nemají být motivační, k těm jsem se vyjádřil jasně. A právě v plošnosti /komunismu/ ve vyplácení příspěvků jsou rezervy, které by se daly využít těm skutečně potřebným.
K "siláckým" vyjádřením paní ministryně asi tolik. Článek ji dává do jednoho pytle s Kalouskem, to znamená, že je předem odsouzená. Rozbor jejího vyjádření je předem negativistický. Stejně, jako vaše reakce na něj. Jste totiž příliš sektářští, nemáte ani snahu opatření pochopit. Já paní ministryni částečně chápu. Jako každý občan, který ví, že nic není černobílé a že i mezi tzv. sociálně slabými jsou lidé, kteří jsou tam vlastním přičiněním a že díky systému se nehodlají hnout z místa. Jsou zabezpečeni tak, že se jim nevyplatí dělat. Tak to u nás prostě je. Se vším negativním co z toho vyplývá. Je zde už další generace lidí, která nepracuje a svoji energii si vybíjí na svém okolí. Tady by se měla vzednout vlna nevole levice. Tady by měli skuteční levičáci řvát jako tygři. Naučit tyto lidi práci. Podpořit systémové změny, které by je k práci donutily. Jinak je to ztracená generace. Není tohle daleko důležitější než to, nad čím tu lamentujete?
nedokážu si představit, jak by měly/ mohly být sociální dávky motivační.
Prosím Vás tedy, abyste, představte svůj návrh, jak by měl fungovat systém sociálního pojištění a zabezpečení, ve kterém by byly sociální dávky motivační. Jak by to mělo vypadat a jak to zařídit?
Motivační může být slušná mzda a slušné pracovní podmínky.
Paní ministryně chce, domnívám se, zmrazením dávek a snahou o zvýšení minimální mzdy vytvořit podstatnější rozdíl mezi bídou na dávkách a bídou na minimální mzdě - tzn. zvýšit motivaci pracovat za minimální mzdu. JENŽE - Tím, že zmrazí životní minimum , předejde situaci, kdy člověk pracující za zvýšenou minimální mzdu bude mít stále nárok na dávky v hmotné nouzi. Takto si opravdu část lidí, kteří budou pracovat za minimální mzdu, finančně pohorší oproti situaci, kdy pracovali za původní minimální mzdu, ale k ní měli nárok ještě na dávky v hmotné nouzi. Jinými slovy - mírné navýšení mzdy za zachování životního minima jim může přivodit výrazný pokles životní úrovně. Čímž se stává kombinace navýšení minimální mzdy spolu se zmrazením životního minima ve vztahu k pracovní motivaci silně kontraproduktivní.
Nevím, zda jsem se vyjádřila srozumitelně.
Pokud chcete opravdu diskutovat přestaňte prosím přistupovat k diskusi bojovně. Přestaňte mi podsouvat věci, o kterých jsem nikde nepsal. Pokuste se vyjádřit k tématu, o kterém jsem skutečně psal. Nebo se zase mám vracet k tomu, že jsem v každém případě pro zvýšení minimální mzdy atd.?
Pokud tedy chcete opravdu diskutovat, ne slovně zvítězit.
to, že "jsem příliš zainteresovaná na tom, aby se nic neměnilo" (zřejmě v systému vyplácení sociálních dávek?), je pouhá Vaše domněnka, ovšem nijak nepodložená.
Snad se tak domníváte proto, že mám vedle jména napsáno "neziskový sektor".
V systému vyplácení sociálních dávek nejsem vůbec nijak osobně zainteresovaná, nemám s ním vůbec nic společného - ani v příjmové ani ve výdajové rovině. Nijak.
Nicméně by mne zajímalo, jak může/ mohl by být systém motivační? Nedokážu si představit, jak by měl fungovat. Prosím Vás tedy znovu o to, abyste se vyjádřil podrobně.
Jak si představujete fungování systému sociálních příspěvků?
Spousta lidí si například myslí, že "mateřská dovolená" byla přejmenována na "rodičovskou dovolenou" a ze setrvačnosti se jí dále říká "mateřská", protože s dětmi doma jsou většinou matky.
Mateřská dovolená v délce 28 týdnů je vázána na porod, ženy ji většinou nastupují několik týdnů před termínem porodu, není vázána na péči o dítě (mají na na ni nárok například i ženy, jejichž dítě při porodu zemřelo), "rodičovská dovolená" je podpora rodiči, která se o dítě stará. Tohle lidé běžně zaměňují. Ty příslušné dávky se také různě jmenují a jsou placené z jiných zdrojů. Na finanční podporu v mateřství v době mateřské dovolení mají, jak píšete, nárok jen ženy, které si ji v pojištění zaplatily, není to sociální dávka. Tohle opravdu spousta lidí nezná.
vrtá mi hlavou ještě jedna věc.
„Naučit lidi práci“ a „donutit je pracovat“ je to, co chcete Vy, nebo to je něco, co mají chtít „skuteční levičáci“? Kde stojíte Vy?
Součástí toho je naučit pracovat i ty, kteří to neumějí a donutit ty, kterým se ani nechce. Je to pro jejich dobro.
Děláte tady vědu z motivace systému. V podstatě je ale jednoduchá. Ten, kdo pracuje, tomu se to musí vyplatit. Zvýšit minimální mzdu a například zmrazit některé sociální dávky. Systém, ve kterém babička paterčat odmítne za 10000 pečovat o svá vnoučata, neboť by přišla o daleko více na dávkách, je špatný. A pokud zde pracuje několikset tisíc cizinců, přes 200 tisíc důchodců, nemá smysl se ohánět tím, že není práce. Levice dávno měla možnost tuto situaci změnit, má ji i teď, když je ve vládě. A ti, kteří se zde k levici hlásí, mohli tlak na levicové strany vytvářet, mohli je nutit ke změně tohoto stavu.
Paní Mičkalová, to že nejste zainteresovaná na systému vyplácení sociálních dávek, je fikce. Jsme na něm zainteresovaní všichni, páč je ze společné kasy. Chápu, vám jde o něco jiného. Takže, pokud se systém stane motivačním a díky tomu se podaří lidi zaměstnat, ubudou klienti "neziskovkám", protože tito klienti už nebudou potřebovat jejich péči. A že by "neziskovky" chtěly spolupracovat na takovéto vlastní destrukci je těžko představitelné. Protože pokud by skutečně chtěly, požadovaly by po státu změnu způsobu svého financování. Nechaly by se odměňovat za prokazatelnou pomoc - za to, kolika lidem sehnaly zaměstnání, kolik dětí z jejich péče sehnalo práci, tedy kolika jejich klientům pomohly natolik, aby se vymanili z jejich péče. Ne za to, že s nimi chodí do ZOO.
Když Vám neodpovídá LŠ, zkusím to za něj. Tedy s osvojenou výhradou Olgy Hubíkové -- dávky nemohou a nemají být motivující (systémově nemohou a nemají), ale neměly by být demotivující.
Past kombinace nízkých mezd blízkých minimální a neschopnosti (někdy mám pocit "neochoty") státu omezit motivaci zaměstnavatelů k vynucování práce na černo je očividná:
Zvýšené náklady na dopravu, oblečení, stravu atd. pracujícího spotřebují víc, než kolik dělá rozdíl přijmu v nezaměstnanosti a nově dosažené mzdy (o jinak podmíněných dávkách nemluvme, ty, věřím, uvedla paní ministryně omylem). Když se vůbec sežene jiná než černá práce, nemůže si ji tak člověk dovolit.
Řešení a), zvolené ministryní -- zmrazit dávky, není jen asociální, ale hlavně hloupé.
Nefunkční, protože k přijetí legální práce s minimální mzdou by "motivovalo" až při faktickém zrušení dávek. Motivuje však učinně v jiném ohledu, nezamýšleném (doufám): vytváří tlak na lidi v kritické situaci, aby přijímali práci načerno a čerpali přitom dávky.
Řešení b), tak vysoká minimální mzda, aby se špatně placená legální práce vyplatila. Vedlo by k rozsáhlým krachům firem -- sice ozdravujícím krachům, protože by se vesměs likvidovaly neprosperující podniky, čerpající dotace horem dolem a provozující zároveň nějakou formu švarcsystému, ale i tak by to zřejmě stálo premiéra hlavu. Tudíž neprůchodné.
Řešení c), velkorysá podpora vstupu do bídného zaměstnání. De facto pokrytí těch vícenákladů vyvolaných prací -- to je společensky levná varianta, nezaměstnaný by stál přibližně třikrát víc než podporovaný a odstraňuje demotivaci.
Účinnost této varianty by však byla přímo spojena se zavedením systémových opatření proti práci načerno, současný systém ji zbytečně podporuje.
Jenže poctivě řečeno: Podívejte se na to, jaké peníze a za jakých podmínek ministerstvo práce etc. rozděluje a uvidíte, že je by bylo proti samtné byrokraticko-korupční povaze toho molocha, aby o variantě c) vážně uvažoval. Míša Marxová je sice schopná a tvrdohlavá ženská, ale zkrotit takovou bestii jako je MPSV by bylo moc i na čertovu babičku.
já nejsem do systému sociálních ani jiných příspěvků v České republice vůbec nijak zapojena. To je, prosím, fakt, žádná fikce. Ze státní kasy ČR nečerpám ani ň - ani pro svoji osobu, ani pro své pracovní aktivity. Také od ČR neočekávám žádné příspěvky - ani nemohu. Nepracuji v ČR.
Neziskový sektor zdaleka, zdaleka neznamená jen "být přisátý na struku státu prostřednictvím grantů" a za to "chodit s klienty do zoo".
Navíc: neziskovky do určité míry suplují tam, kde selhává stát. Neziskovky jsou dále za svoji činnost zodpovědné, musejí podávat zprávy o svých aktivitách a v ý s l e d c í c h. Buďte si jistý, že se objeví i počet těch, kteří získaly zaměstnání, bydlení...
Záběr neziskového sektoru je velice široký. Pro Vaši lepší představu se, prosím, koukněte na www.reliefweb.org, giz.de, icrc.org.
Přilepšit by si mohli i starší důchodci, kterým bychom přispěli fixní částkou a tím můžeme zajistit alespoň minimální kompenzaci za zmražení důchodů, které tehdy prosadila pravicová vláda.
V článku bylo nadhozeno tíživé postavení (téměř věnšinou) žen, které se starají o různé nemohoucí členy své rodiny. Je to práce, není to práce? Má ta péče o nemohoucí hodnotu, nebo nemá? Je život pečovatelky plnohodnotný, nebo není? A co ženy, které se starají o děti - a chtějí to dělat po mnoho let? Je jejich život "méně plnohodnotný", protože nemají zaměstnání? A atd., atp.
Práce nepovažuji za rozhodující emancipační složku v životě člověka.
Když chce něco pro nezaměstnané udělat, dostane se jí tu rady, aby rezignovala. Opravdu jí nezávidím.
Ono je teda více zaměstnání, které dělá z lidí více i méně fachidioty, ale určité, vesměs právě velmi špatně placené práce, lidi, kteří je provádějí 8 - 12 hodin denně a ještě v hrůze, že když nebudou dost rychlí, přesní a loajální, tak o ni přijdou - mrzačí na těle i na duchu.
A naopak- omletý leč stále opomíjený fakt - ne každý, kdo nemá placené zaměstnání, je lenoch. Stačilo by docenit neplacenou práci.
Alespoň se toho nikdo už nedočká od Vás, pane Ševčíku.
Jinak opravdu, opravdu, opravdu nevidím v práci (ve smyslu placené zaměstnání) emancipační prvek. Placené zaměstnání a smysluplná činnost se prostě vždy nekryjí.
Hodnotu vidím v rodině a smysluplné činnosti. Emancipační prvky, které vydělují člověka ze živočišné říše, shledávám ve vědomí transcendence, a umění - performativním, výtvarném i dalších druzích.
Jiná věc je, že je člověk nucen obstarat si přístřeší, vodu, stravu a šatstvo. I za cenu velkých, velkých záseků do důstojnosti.
Paní Hubíková, bylo by krásné, kdyby všichni mohli dělat tu vámi popisovanou kreativní, neritutinní práci! Já bych jí všem přál. Ovšem stupeň robotizace ještě není tak vyspělý, takže pokud si ráno chcete na snídani dát rohlíčky a kakao, musí nějací lidé vykonat nekreativní rutinní práci.
Jsou samozřejmě také práce, kde je člověk skutečný fachidiot. Ovšem nezměníme to tím, že budeme podporovat lenochy nemotivními sociálními dávkami. Navíc - i práce, kde je člověk fachidiot, je pro něj prospěšnější než tělesné a duševní chátrání dlouhodobě nezaměstnaného.
Já netvrdím, že každý, kdo nemá placené zaměstnání je lenoch. Já tady bojuji o to, aby se ti, kteří pracovat nechtějí, dostali pod tlak a aby neměli stejnou sociální péči jako ti, kteří skutečně pracovat nemohou. Ale hlavně o to, aby zde byla práce pro naše občany. Prostor pro to tu je. Stačí tlak na dodržování zákonů.
Ano polidštěná opice se na cestě za přežitím s pocitem důstojnosti často nesetká......bych souhlasně dodal.
Metodika na rozlišení lenochů a pracovitých není ani třeba. Rozezná je každý pracovník ÚP po pár měsících praxe. Zkuste se těchto lidí zeptat. A kdyby neměli pracovníci ÚP svázané ruce těmi současnými nemotivačními metodikami, nemusela by ministryně nyní přistupovat ke změně v systému vyplácení těchto dávek.
Jsou dvě možnosti, Buď se pokoušet o vývoj, o změnu k lepšímu, i za cenu toho, že vše se hned neosvědčí, že se v průběhu objeví chyby, nebo zůstat v současném, nesmyslně rovnostářském a tím plýtvajícím a prokazatelně nefunkčním.
souhlasím s Vámi v tom, že situaci na pracovním trhu by zlepšilo už "jen" důsledné dodržování vlastních pravidel (zákonů).
Souhlasím s Vámi také v tom, že někdo musí dělat i práci, která je rutinní.
ALE
(1) I rutinní a/nebo nekvalifikovaná práce by měla zajistit, aby ten, kdo ji vykonává, mohl žít NAD hranicí chudoby, nikoliv v modu pracující chudoby.
(2) Ani v rutinní a/nekvalifikované práci by neměli být ti, co ji vykonávají, stresováni hrozbou, že o ni přijdou, když - jak píše paní Hubíková - "nebudou dost rychlí, přesní, loajální" (= jak já tomu rozumím, nechat si vnutit pracovní podmínky, které odporují platným zákonům i zachování důstojnosti).
Protože jsou lidé zvířatka, která ve pro svoji zvířecí podstatu prostě potřebují krmivo a stelivo, nutí je to mnohdy vzdát se notné části své lidské důstojnosti a p r a c o v a t ve smyslu mít mizerně placené zaměstnání a/nebo se smířit s mizernými pracovními podmínkami. Nějak si obstarat (na zdejší poměry mizerné) stelivo a (na zdejší poměry mizerné) krmivo.
Zajímalo by mne ovšem, zda byste si Vy vybral radši bídu v mizerné práci a mizerných pracovních podmínkách než tu samou bídu na sociálních dávkách, čistě jen proto, že "jen s prací má život smysl". Zejména když to nezbytně znamená v té bídě ještě o c h u d i t své blízké, např. o svoji přítomnost a péči (to je také práce, která ovšem bývá naprosto přehlížena a opomíjena).
V tomto smyslu jsem Vás také (i když s jistou dávkou ironie) pochválila - proti odmítnutí mizerně placeného zaměstnaní za takové situace těžko můžete něco mít.
Neupírám vám snahu, ale ty systémy, které navrhujete mi opravdu nepřijdou lepší.