Zákon o dětské skupině jde do finále, pravděpodobně dnes se rozhodne o osudu desítek klubů pro chudé děti, tisíců dětských klubů pro nejmenší nebo o mateřských centrech. Ačkoli v dětských klubech děti netrpí, přesto se tato vláda v čele s ministryní Marksovou-Tominovou rozhodla s těmito alternativami k mateřským školkám zatočit. O zákoně toho bylo v posledních dnech napsáno či řečeno mnoho a tak se pokusím o trochu jiný pohled.

V roce 2012 jsem dostal na starost projekt, který nám pomohl zřídit dětský klub pro děti zaměstnanců, obdobu firemní školky. Tu dnes provozujeme na vlastní náklady a navštěvuje ji přes dvanáct dětí. Na začátku jsme ale dlouho tápali a hledali zákon, který by nás reguloval a s velkým překvapením a nadšením jsme nakonec zjistili, že kromě obecných právních předpisů žádná taková regulace neexistuje.

To v českém prostředí, kde je regulace používána téměř všude, jen ne v oblastech, kde je potřebná, bylo překvapující a bylo jasné, že dříve či později český ouřada zasáhne. Že půjde o takto brutální zásah, jsme ale nečekali.

Zákon je přitom veřejnosti prezentován jako pobídka zaměstnavatelům, aby zřizovali dětské skupiny pro zaměstnance vracející se na trh práce po rodičovské dovolené. Pravda je však taková, že díky parametrům zákona dojde k redukci stávajících kapacit minimálně o 30 % a k navýšení nákladů na dítě o 10 až 30 % a k tomu stát vybere na daních o statisíce méně na jednu organizaci (viz tabulka). Jak je to vůbec možné, že na tom budou tratit úplně všichni?