S blížícím se sjezdem ČSSD, který se uskuteční příští rok v březnu, vyvstávají otázky o novém složení vedení strany. Média zatím věnují značnou pozornost tomu, kdo bude druhým člověkem strany (oficiálně zvaným „prvním místopředsedou“), nicméně stranou nezůstávají ani úvahy o možných řadových místopředsedech. Vezmeme-li v potaz diskurz, ve kterém se probírají kandidátky, vyjde nám ovšem ne příliš hezký obrázek.

Hospodářské noviny před sjezdem v roce 2013 uvedly, že čtyři tehdejší možné kandidátky (Marie Benešová, Alena Gajdůšková, Ludmila Navrátilová, Vlasta Bohdalová) do předsednictva strany se mezi sebou utkají o post místopředsedkyně. Jako kdyby strana mohla mít jen jednu místopředsedkyni! V minulých letech skutečně bývávala v grémiu strany jen jedna žena, což bylo minimum zakotvené ve stanovách. Maximum nikde ovšem stanoveno není — paradoxně tak nakonec dochází i k diskriminaci mužů, jelikož ti žádnou takovou oporu nemají.

Že ani po dvou letech nedochází ke změně, se můžeme dočíst na Novinkách.cz, kde je v článku Do vedení ČSSD chce Marksová, nominace má i Zaorálek uvedeno, že by Michaela Tominová-Marksová mohla vystřídat současnou místopředsedkyni Alenu Gajdůškovou, která neobhájila post senátorky.

Taková situace jistě možná je, nabízí se ovšem otázka, proč by nemohla současná ministryně práce a sociálních věcí vystřídat i nějakého muže a proč by měla soupeřit jen se ženou — tím spíš, že podle stanov mohou být místopředsedkyněmi obě sociální demokratky.

Jak Novinky.cz uvádějí v posledním odstavci článku, ve vedení strany musí být alespoň jedna žena, kterou se ovšem ne vždy podařilo hladce zvolit. Vnucují tedy čtenářům myšlenku, že v příštím roce bude zvolena jen jedna místopředsedkyně? Na základě jakých úvah? Nebo jsme si všichni prostě zvykli, že ve vedení ČSSD může být nanejvýš jen jedna žena?

Server Aktuálně.cz také v článku Kdo vystřídá Gajdůškovou? Místopředsedkyní chce být Marksová (všimněte si, že už samotný nadpis operuje s myšlenkou, že je možná jen jedna žena ve vedení) rozebírá kandidatury Tominové-Marksové a Gajdůškové, dokonce i Lenky Teska Arnoštové. K volbě možných místopředsedkyň se pro médium vyjádřila i Jindřiška Maršová, předsedkyně Sociálně demokratických žen: „ČSSD se dostala do pozice, kdy má na veřejných pozicích velmi málo žen. Úkolem nové předsedkyně bude to napravit.“

Je sice pravda, že počet žen a mužů ve vedoucích pozicích v ČSSD je nevyrovnaný, na druhou stranu se Jindřiška Maršová dopouští tzv. tokenismu, když říká, že nová místopředsedkyně by měla napravit zmíněnou situaci.

V takovém případě totiž dochází k tomu, že bez ohledu na kvalifikaci a přání jedince mu je vnucována role na základě atributů, které si nevybral (pohlaví, gender, národnost atd.). Proč by se nemohla jakákoliv místopředsedkyně rozhodnout si vybrat svoji oblast sama? Proč neočekává předsedkyně SDŽ nápravu od místopředsedů-mužů či samotného předsedy?

Co ovšem nevyhnutelně čeká budoucí místopředsedkyně (jakéhokoliv počtu), bude otázka vývoje strany. Bude se ČSSD snažit reformovat dovnitř nebo ven? Jak si poradí se snižujícími se preferencemi mezi voliči? Naváže se spolupráce s jinými subjekty (mládežnickými organizacemi, neziskovým sektorem atd.)? Tyto otázky se samozřejmě netýkají jen budoucích místopředsedkyň, ale i místopředsedů. Koho si delegáti sjezdu nakonec zvolí?