Balík ideologie

Filip Šimeček

V MF DNES (12. dubna 2014) se objevil článek politologa Stanislava Balíka s názvem Kulturní válka o povahu komunismu. Kritizuje v něm „lakování komunismu narůžovo“, tedy údajnou relativizaci novodobé historie. Jsou jeho výstupy relevantní?

O úrovni komentářové stránky MF DNES není třeba vést dlouhé polemiky. Konstantně zde můžeme sledovat vyčpělý guláš ideologické zploštělosti, útoků ad hominem či podbízivé bulvarizace.

Problém nastává, když je oslovena „odborná veřejnost“, která podlehne svodům ideové spřízněnosti, zapomene na elementární profesionalitu a napíše paskvil, za něhož by se nemusel stydět ani J. X. Doležal. Toto se stalo v sobotním čísle politologu Stanislavu Balíkovi, který sice tvrdě zkritizoval praxi předlistopadového režimu, svým stylem uvažování se však přihlásil k jeho myšlenkové tradici.

Přestože by měl autor rozumět definicím politologických pojmů, hned na začátku článku se Balík rozčiluje nad tím, že se stále častěji vyhýbáme „termínu komunismus pro označení naší reality let 1948 až 1989“. Dotčeně poznamenává, že režim bývá označován jako reálsocialismus, státní socialismus apod. Účelem je prý „vyvinění komunistických idejí (…) z civilizačního šoku“. Musíme přece pochopit, že zlem je samotná emancipační idea, nikoli jeho aplikace, že. Tady číhá hned dvojí nebezpečí.

Zaprvé hrubě překrucujeme význam komunismu. Stačí se podívat do slovníku či na Wikipedii, abychom si ověřili, že komunismus je především idea beztřídní společnosti, která s realitou vlády KSČ v Československu nemá moc společného. Zadruhé je zcela nepřípustné (a zejména diletantské) použít na celé předlistopadové období jednotnou šablonu. Normalizace není totéž co divoká a brutální padesátá léta a padesátá léta nejsou totéž co liberalizující se léta šedesátá. 

Komunismus je především idea beztřídní společnosti, která s realitou vlády KSČ v Československu nemá moc společného. Foto Wikimedia Commons

Autorovi vadí, že „v ÚSTR se výrazně angažují někdejší trockisté, maoisté a lidé z jejich intelektuálního okolí“. Ač se mu to však líbí nebo ne, levicová opozice tvořila dominantní část normalizačního disentu.

To zároveň přináší argument, že lidé hlásící se k ideji komunismu vycházejí z různých myšlenkových tradic a zjednodušit je na totalitáře je přinejmenším tendenční. Takový „někdejší trockista“ Petr Uhl byl nejdéle vězněným normalizačním disidentem. Je to důvod domnívat se, že by předlistopadovému režimu ve svém vědeckém působení nějak stranil?

Dalším bodem, nad nímž se Balík ve svém textu pozastavuje, jsou dějiny každodennosti. Přirovnává je k nacistické propagandě, protože údajně zakrývají nelidskost totalitního režimu. Skutečnost je však spíše opačná.

Rozhovory s mlčící většinou nám pomáhají zbourat mýtus, který nám o době vlády jedné strany vytváří současný establishment — tedy představu o čtyřicet let trvající Severní Koreji, v níž drtivá většina obyvatelstva trpěla strachem z represe a tajně držela palce Václavu Havlovi. Co na tom, že ještě v polovině 80. let o jeho existenci veřejnost téměř nevěděla.

Autor zkrátka zoufale brání již dávno mrtvý černobílý koncept založený na ostré polarizaci „dobro versus zlo“. Brání jej i přesto, že tomu už skoro nikdo nevěří. A lidé takovému schématu ani věřit nechtějí — vždyť v jednoduchém světě, kde bylo dobro i zlo jasně pojmenované, žili čtyřicet let. Snad naštěstí i z tohoto důvodu rychleji odhalují, že jim někdo znovu věší bulíky na nos a snaží se je přesvědčit, že minulost se tak, jak ji skutečně prožili, nestala.

Ptejme se jinak. Netažme se, proč chtějí lidé předlistopadový režim. Ptejme se, proč selhal ten současný. Protože pokud budeme systémové chyby stále alibisticky považovat za chyby kosmetické, „kulturní válka o povahu komunismu“ bude uhnívat v nových a nových zákopech. Stanislav Balík svými argumenty v MF DNES paradoxně žene nové příznivce do náruče KSČM. A je zcela jedno, zda jde o protestní hlasy či hlasy těch, kterým současný režim stále více bere.

    Diskuse
    OB
    April 14, 2014 v 8.55
    Filipe, nejdřív píšeš, že se nedá chápat doba vlády KS jako jednolité období, a pak napíšeš: "vždyť v jednoduchém světě, kde bylo dobro i zlo jasně pojmenované, žili čtyřicet let"...
    Fakt to byl tak jednoduchý svět? Dokonce i v rámci nomenklatury?
    Strašidla taky měnila tvář (a třeba nezapomínat, že každý ideologický strašidlo - i když je falešný - se rodí z reálných krizových podmínek)...

    A propos: Ať nám antikomunismus slouží k sebereflexi v našem antikapitalismu, abychom se vyhnuli "svatému" zaslepení.
    April 14, 2014 v 9.29
    re
    Ano, předpokládal jsem, že někdo mi tento odstavec vytkne. Je však třeba si uvědomit, že bez ohledu na liberalizující se 60. léta, po celé období existovalo dogma, že k vládě KSČ neexistuje alternativa.
    JK
    April 14, 2014 v 12.40
    Myšlenkové perly typu "dějiny každodennosti jsou jako nacistická propaganda" jsou opravdu hodny stránek MF Dnes a přisluhujících docentů politologie...vypadá to, že smrt antikomunismu pořád někomu vězí v žaludku.

    Je komické, že by se celý ten text dal shrnout hysterickým ublíženým výkřikem "Ale minulost přece byla ZLÁÁÁÁÁ!"

    Ale pravda, zase by nebylo novin na podpal v kamnech...
    April 14, 2014 v 20.0
    Dezorientovaný článek o dezorientovaném článku
    Autor cituje Balíka "v ÚSTR se výrazně angažují někdejší trockisté, maoisté a lidé z jejich intelektuálního okolí", to je typický odvar z odvaru těch nejprimitivnějších klišé.

    Pak ale kontruje "Takový „někdejší trockista“ Petr Uhl byl nejdéle vězněným normalizačním disidentem. Je to důvod domnívat se, že by předlistopadovému režimu ve svém vědeckém působení nějak stranil?"

    Potřebuje Petr Uhl takovou obranu? Petra Uhla si velice vážím, ale není mi známo, že by někde vědecky působil nebo to o sobě tvrdil. Myslí si snad pan Šimeček, že Petr Uhl působí v ÚSTRu? Možná si ho plete s jeho synem Michalem.

    MT
    April 15, 2014 v 5.50

    Já taky používám označení reálný socialismus - režim se tak sám označoval a mně to připadá vhodnější ... režim řidila marx-leninská strana a podle doktríny marx-leninismu šlo o první socialistickou fázi nové formace.


    Označení komunistický režim je - a to by si zase měli uvědomit komunisté - ovšem také logické, protože ta formace jako celek - složená z oněch dvou fází, socialismu a komunismu - se - jako celek - jmenovala komunismus ...

    ... podle marxismu-leninismu ...

    Něco o tom vím - měl jsem z této doktríny či teorie na vysoké škole zkoušky ...

    April 15, 2014 v 8.35
    ÚSTR
    Jiří Kubička:
    Petr Uhl samozřejmě členem rady není, to však neznamená, že je mu osud ÚSTRu lhostejný, mimo jiné i proto, že v něm figuruje jeho syn.

    Miroslav Tejkl:
    Že se nějak nazývá režim je jedna věc, druhou věcí je, jak skutečně funguje. Pokud bychom přistoupili na tuto logiku, mluvili bychom o Severní Koreji jako o lidové demokracii.
    Já se prostě domnívám, že pokud chceme překonat to černobílé vidění historie, je třeba vrátit pojmům jejich původní smysl. Právě posunutí významu pojmů je tím, co s námi manipuluje - viz "polistopadová demokracie"
    JK
    April 15, 2014 v 10.36
    Rozlišení pojmů
    Já bych řekl, že minulý režim lze nazývat "komunistickým režimem" (protože vládla komunistická strana), ale určitě nikoliv "komunismem" (což je určitý normativní ideál marxismu).
    April 15, 2014 v 16.30
    co se především směšuje
    koncepční je zásadní rozlišování komunismu jako hnutí za sociální spraveldnost a mocenské ideologie a praxe stalinismu
    ??
    April 15, 2014 v 22.15
    Pánové - autore i diskutéři - Vy mi berete kšeft!!!! O čem Vás mám
    jako marxista poučovat, když jste všechno řekli sami? Ale zároveň mi vracíte víru ve schopnost levicového intelektuála se učit a čelit manipulaci. Moc děkuji.
    Vaše debata - s článkem pana Šimečka i s dalšími názory souhlasím - mi jen evokuje některé možné doplňky.
    Oproti závěru článku bych jako člověk, jehož celoživotním koníčkem od studentských let bylo zkoumání toho systému, který tu byl od r.1948 (a samozřejmě měl různé etapy), podtrhl, že pro nalezení alternativy k současnému systému nestačí zkoumat jen tento systém, ale hodně nám dává i zkoumání toho minulého. Např. analýza pro minulý systém charakteristického dominantního vlastnického postavení řídícího aparátu (ale jiného než v třídně vykořisťovatelských společnostech) nám umožňuje lépe chápat určitá negativa jednání dnešního manažerského aparátu, který svou specifickou logikou narušuje i tu základní logiku kapitálového zhodnocování a krizi kapitalismu trápení neprivilegovaných jen umocňuje. Na levici - včetně KSČM - považuji za vrcholně nebezpečné přetrvávání přesvědčení, že státní vlastnictví realizované řídícím aparátem je jedinou solidní alternativou kapitalismu. Podle mne to není vůbec žádná alternativa, což dokazuje krach venezuelského režimu, který jsem dlouho před tím prognózoval.
    O název systému se vedou už dlouho polemiky. Pro pravý stalinismus to byl jediný možný socialismus, ke kterému se musíme vrátit - snad jen ještě úplně škrtnout trh a ziskové hledisko na podnicich. Ideologie minulé vládnoucí třídy (t učebnicová) zneužila projektu komunistické společensko-ekonomické formace realizující se ve dvou fázích - socialismu a komunismu. Mirek \Tejkl tohle zná dobře, ale jiné věci mu chybí. To až po říjnové a pak po druhé světové válce vnutila rodící se vládnoucích třída, zejména její politická elita, stoupencům nekapitalistické společnosti představu, že to co tu je, je to,co tu podle klasiků má být. Odtud i pozdější název reálný socialismus. To podle mne není pravda a proto jsem pro používání názvu, který tuto falešnou představu nepodporuje -protosocialismus jako něco, co sice se socialismem a komunismem něco společného má, ale je to vedlejší, slepá varianta - ovšem nutná k vyzkoušení a poučení, Po listopadu mne mnohokrát štvalo, jak stalinští obránci minulosti celá léta ujišťující lidi, že je to reálný socialismus a už vlastně skoro komunismus - najednou obrátili a na adresu antikomunismu pokrytecky prohlašují, že tu přece žádný komunismus nebyl - odporná casuistika. Ale je to pravda.,
    Na téma etap socialismu bylo taky mnoho diskusí a scholastiky. Já bych chtěl trochu podtrhnout, že ovšem podstatat byls společná - specifické - ani kapitalistické, ani socialistické či komunistické vlastnické postavení vládnoucí třídy řídícího aparátu. Ve zkratce toto postavení charakterizuji slovy : Byla to jakási polotřída. Nebyla to třída vykořisťovatelů, i když třeba parazitovala na nadhodnotě pracujících, ale byla to třída nedokonale společenských správců sledujících lokální vlastnické funkce, které nebyly účinně sladěny a propojeny. Oficiální teorie o moji koncepci protosocialismu samozřejmě zájem neměla a diskuse v této linii vlastně nebyla nikdy připuštěna.A nepřijala ji ani partokracie KSČM. Povšimněte si Jirky Dolejše, který akcentuje název sociálně spravedlivé společnosti - původně používané jako obrana před zákonem daným odsouzením "komunismu". V Dolejšových ústech však už dnes nabývá charakteru distance od celého marxistického projektu socialismu a komunismu, protože to jsou nedokazatelné ideologické žvásty a nás má zajímat jen to nejbližší.
    Ještě k etapám -. zatím skutečně nemá příliš smysl vést o nich diskusi- máme málo materiálu - ale smysl má připomínat, že ty největší a zjevné zločiny komunismu sice mohly vzniknout a rozvíjet se díky příznivému vlivu mechanismů systému \)NAPŘ. "VYKAZOVÁNÍ" NEPŘÁTEL" aLE Z PODSTATY SYSTÉMU PŘÍMO NEVYPLÝVALY, TAK JAKO HRŮZY JAKOBÍNSTVÍ NEVYPLÝVALY Z PODSTATY KAPITALISMU.. pŮSOBILY TU FAKTORY OBECNĚ LIDSKÉ - VŽDXY PŘI STŘÍDÁNÍ SYSTÉMŮ LIDÉ NEBYLI SCHOPNI ZVLÁDAT MOC, dále specificky ruské, dále specificky historické (atmosféra obklíčené pevnosti vnitřně zpočátku dost slabé). Ale tanky v 1968 a normalizace -to už byl krize přímo obecných systémových prvků protosocialismu. Toto odlišení nepodtrhuji kvůli omlouvání zločinů 30 a 50 let, ale kvůli poznání ekonomického "jádra pudla" S OHLEDEM NA DALŠÍ VÝVOJ.
    April 16, 2014 v 14.14
    minulost sama o sobě nedává smysl
    dodám jen že válka s ideologickoi zploštělostí či dogmatismem nemá zdaleka jen podobu kulturní (fundamentalistické?) války ale i obyčejné osvěty na téma sociální zkušenosti.
    Máme-li se více než na lakování komunismu na růžovo ptát proč selhává současný systém, tak to vskutku není jen nostalgie po minulých časech - tam navíc zůstává otázka proč selhal systém minulý ? Minulost sdama o sobě nadává smyls stejně jako budoucnost - jde o kontext, trendy a konkrétní cestu.
    Kategorizace chyb na dílčí, a systémové bude asi předmětem různých disputací, ale v základech té sociální zkušenosti přeci je že jako lidi zklamal minulý systém, tak mají po čtvrt století pocit podvodu či zrady i u systému dnešního.
    A tudíž to nutně navazuje na otázku kudy ven z konopí -. jistě ne cesta zpět, ale i ty ukazatele k budoucnosti by měly být formulovány i pozitivně (ne jen holá negace, být tzv. anti) a to v hierarchii krátkodobé a střednědobé a naznačit i možné (otevřené) cíle strategické bez normativních utopií.
    + Další komentáře