Válka bez vítězů. Nové kolo boje o naši minulost
Filip OutrataSnaha vyrovnat se s nepřátelskou ideologií tím, že rituálně ostrakizujeme její někdejší a navíc již dávno pokání učinivší nositele, může uškodit pouze sama sobě. Více svobody a demokracie nám takovýto válečnický postup nepřinese.
V recenzi na knihu rozhovorů s Petrem Uhlem Dělal jsem, co jsem považoval za správné na stránkách Respektu nazvané Paradox Uhl zhodnotil recenzent Ondřej Nezbeda knihu tak, že sice nepřináší jasnější vhled do rozporů Uhlova myšlenkového světa, zato však „je výmluvným příkladem relativizace komunistické podstaty minulého režimu, již prosazuje současná nová levice.“
I sama ukázka z recenze je vlastně výmluvným příkladem, tentokrát toho, v jakých konturách a na jaké úrovni je vedeno další kolo sporu o hodnocení naší minulosti. Sporu paradoxního zejména tím, že v něm nemůže být vítězů. Minulost si lze ochočit jednoznačným, černobílým výkladem; pak ale ztrácejí všichni, domnělí vítězové stejně jako domnělí poražení.
Relativizace jménem Uhl
Nelze se nezarazit nad tím, jak může svědectví o člověku, který režimu ovládanému KSČ byl nejen aktivním protivníkem, ale i důsledným kritikem, který sám nikdy nebyl členem komunistické strany, být považováno za relativizaci komunistické podstaty onoho režimu.
Příčinou je zřejmě to, že pro autora recenze, stejně jako pro řadu dalších podobně uvažujících lidí, není hlavním protivníkem reálný režim, režim byrokratický (řečeno s Petrem Uhlem) a represivní, ale jeho ideová základna, či spíše zástěrka.
Na Neviditelném psu se teď objevil článek s vtipným názvem
"Každé násilí způsobili socialisté"
jakéhosi Matějky.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/evropa-kazde-nasili-zpusobili-socialiste-fgg-/p_politika.aspx?c=A140124_214533_p_politika_wag
--- diskuse o přijetí Eura je jistě vítaná, ale všimněme si i celkového vyznění - tvrdé antilevičáctví.
........... až by se chtělo říct:: každý socialista pozná fašouna na sto honů, i když ten sám to o sobě ještě ani neví a nejspíš by se označil za středostavovského liberála...... - a tohle je cítit.
Sleduje osudy Duceho a pár dalších vysoce postavených italských fašistů, a je pojat jako vyprávění několika italských a amerických historiků (Pollard Cambridge, Gentile z 5ímské Univerzity a další), kteří v dokumentu přímo vystupují a vyprávěním budují příběh italského fašismu...
(začal jsem se dívat náhodou, ale bylo to opravdu poutavě a zajímavě uděláno)
V tom příběhu samozřejmě nemohla chybět vražda Giacoma Matteottiho a co po ní následovalo.
Pro připomenutí - Matteotti byl socialista, poslanec, právník, pacifista, internacionalista a demokrat, slušný člověk, který se v Parlamentu postavil proti organizovanému násili Duceho černokošiláčů při předvolebním boji.
Nato byl zavražděn.
Přes pokročilou nasáklost veřejnosti fašismem to vyvolalo velký ohlas a zdálo se, že by to mohl být Duceho konec................
.................. - jenže tehdy se liberálové, kteří měli rozhodující slovo, postavili na stranu fašistů (a s nimi i král i církev).
(aby na to všichni velice brzy a velice krutě doplatili)
(((přitom italští socialisté před tím stvrdili, že nechtějí zavádět žádný bolševický (rudý) teror, v jednu chvíli byli vůdci koaliční vlády a jejich členové společně s odboráři generální stávkou ochromili celý průmyslový sever (strany byly opravdu masové, bylo to jiné než dnes) - - - - ale nezačali fabrikanty věšet na kandelábrech, "jen" prosadili požadavky, které zlepšily podmínky pro mnohé, nejvíce samozřejmě pro průmyslové dělníky, jádro strany - přesto je liberálové hodili přes palubu)))
Zkrátka ten známý italský příběh, který i po letech nutí k zamyšlení...