Velvyslanec je přitom už dnes zástupcem české vlády, je povinen vykonávat její pokyny. Na tom nic nemění i to, že podle ústavy pověřuje velvyslance vedením mise, pro větší slávu jeho úřadu, prezident republiky.

Kandidát na funkci českého velvyslance na Slovensku je jen jeden, Jaromír Plíšek, a nápad nového prezidenta Miloše Zemana, že by tam mohla jít Livie Klausová, není v právním smyslu žádný návrh, jak se píše, nýbrž jen přání, narušující právní řád, vnitřní a mezinárodní zvyklosti i styky se Slovenskem.

Obě republiky, česká i slovenská, mají tak četné a účinné vztahy hospodářské, obchodní, kulturní, bezpečnostní, soudní atd., že žádné velvyslance v sousední zemi nepotřebují. Spíše potřebují zastoupení pozorovatelů, konzultantů či přímo členů ze sousední země ve svých státních orgánech, jak je to zvykem ve Francii a Německu nebo dokonce společné státní orgány jako v Beneluxu.

Na rozšíření podobných názorů v Bratislavě i v Praze nyní upozornil novinář Dan Macek v internetových novinách Česká pozice. Macek radí Klausové, aby si místo velvyslancování raději sedla za přepážku českého konzulátu v Košicích, až tam bude zřízen. Praha tam zastoupení totiž v minulých letech dvakrát zrušila.

Znám oba „kandidáty“ osobně, byť Livii Klausové jen z jedné oficiální večeře na Hradě před dvaceti lety, kde nás náhodou posadili vedle sebe. Z veřejných projevů vím, že ve všem podporovala „Klause“ (jak nazývala svého muže), i v jeho protievropském štvaní, nebo moudře mlčela. Ani pro Nečasovu vládu to není vhodná velvyslankyně. Pro vládu sociální demokracie, které za rok asi neujdeme, by byla Livie Klausová se svými názory už úplný exot.