Klaus, Zeman a schopnost pojmenovat věci pravým jménem

František Kostlán

Nazývejme věci pravým jménem: Klausovo politické jednání bylo vlastizrádné, korupce nevznikla až za opoziční smlouvy, opoziční smlouva ji vylepšila o gangsterské metody a většina našich médií pracuje opravdu špatně.

Jako bychom se odnaučili pojmenovávat věci pravým jménem. Chodíme kolem problémů, kolem jmen, a snažíme se je uchopit co nejpřijatelněji pro co největší počet čtenářů, diváků, posluchačů. Vzniká z toho jakási mainstreamová rozbředlost, která nechtěně, svou neupřímností, nepřímostí a nekritičností zastírá pravý stav věcí. Už nejde „o věc“, ale o to, jak ji vidí konzumenti informací.

V politice se tomu říká populismus, v novinařině a publicistice vůbec jde o stejný „princip“, spočívající v nadbíhání údajné společenské poptávce. V obou případech jde ovšem o vlastní prospěch - mocenský, ekonomický… Politika se smrskává na technologii moci. A společenská role médií přichází vniveč, v módě je výdělek za jakoukoli cenu, bez ohledu na cokoli. Nepřesné, nepromyšlené a někdy i neznalé uvažování v politické i mediální oblasti dnes převažuje nad rozumem.

Havel, Klaus a kamarádi

Tak kupříkladu to fňukání kolem žaloby na Václava Klause za velezradu k Ústavnímu soudu. Prý je to špatný počin, protože prezident je prezident, ať už je jím kdokoli, a měl by se vždy ctít. Prý je to zbytečné gesto, kterým se nic nedokáže, prý je to útok na Klausovu osobu, nikoli na jeho konání během prezidentování.

I ti, kteří nejsou proti zkoumání prezidentova počínání s oblibou říkají, že je to přehnané. Nevezmou v úvahu ani základní fakt, že jiný zákonný způsob, jak se poctivě vypořádat s Klausovým útokem na demokracii a s jeho nezměrnou arogancí neexistuje.

Autor následujícího vtipu tento problém dokázal pojmenovat přímo: Havel své kamarády vyznamenával, Klaus svým kamarádům pomáhá z kriminálu.

Chybí kontext

Dnešní politika i novinařina se k věcem často staví, jakoby nic před tím nebylo, neproběhlo. Jakoby neexistoval více než podezřelý způsob ekonomické transformace v 90. letech, který umožnil beztrestné tunelování a rozkrádání. Jakoby právě Klaus nebyl hlavním protagonistou tohoto veřejného přerozdělování statků z kapes jedněch gaunerů do kapes gaunerů druhých. Některým z těchto zločinců pomáhal Klaus z kriminálu již svými milostmi, na sklonku svého prezidentování pak amnestií.

Mlčet k tomu rovná se schvalovat Klausův útok na základní demokratické hodnoty.

×
Diskuse
JV
March 13, 2013 v 10.33
Vzor novinařiny
Skvělý článek, pane Kostláne. Jasné, stručné, zaměřené na podstatu, tak, jak by to v novinařině mělo být samozřejmostí. Nelze jinak, než chválit a chválit ...
Jiří Vyleťal
March 13, 2013 v 10.34
Ke slůvku „velezrada“
Je škoda, že politici a z velké části i veřejná debata o „velezradě“ mají na mysli to, co se odehrávalo mezi hospodským Palivcem a Bretschneiderem: tam to bylo k smíchu, protože velezrada znamená příliš mnoho, než aby se to jako „velezráda“ vešlo do výčepu U kalicha.
Ale ve sporu o Klause jde o termín, přesně právníky vymezený; je to, laicky řečeno, přešlap prezidenta proti pořádkům. Nikdo za velezradu nikoho nechce posílat do vězení. Jde jen o pořádek, o zavedené pořádky a panující poměry. Jde jen o to, jestli by – vzhledem k právnímu prostředí republiky -, jestli by nebylo dobré ty panující poměry a zavedené zvyky nějak změnit.
ŠŠ
Sloupek představuje výborný rozbor v současném společenském prostoru vládnoucí vlny nepojmenovávat věci pravým jménem. Příklad dvou prezidentů možno ovšem též vnímat jako upozornění na to, že neschopnost pojmenovávat věci pravým jménem je ve skutečnosti schopnost zastírat skutečnost. Tato schopnost Klausovi ani Zemanovi nechybí. Zastírání skutečnosti představiteli nejvyšší volitelné funkce ve státě je však přece jen významově něco jiného, než novinářské a publicistické nadbíhání co největšímu počtu čtenářů.
MT
March 15, 2013 v 14.55

Úvahy o vlastizradě (snad velezradě v případě prezidenta) v tomto článku jsou neskutečným blábolem nikoli proto, že by šlo o nějaké zaprodání se cizí mocnosti a rozvracení země v "žoldu" jiných.

Řekněme si to - jak vyzývá pan Kostlán - na rovinu :

Jednání Klause prostě nenaplňuje tu strašidelně nazvanou skutkovou podstatu ústavního deliktu velezrady, za který toho ostatně ani moc nehrozí.
Prostě nelze prokázat jednání Klause ani proti svrchovanosti a celistvosti republiky ani proti jejímu demokratickému řádu. A to ještě nikde není psáno, že deliktní jednání tohoto druhu může být nedbalostní - aby mohl být za něj Klaus postižen.

Takže musí být úmyslné a je třeba prokázat subjektivní stránku ústavního deliktu v tomto smyslu.

Je zcela komická představa, jak Klausovi někdo prokazuje přímý nebo aspoň nepřímý úmysl jednat proti svrchovanosti nebo celistvosti republiky nebo proti demokratickému řádu této republiky aniž by se dotyčný mohl opřít o nějaké formulace, kdy by tímto jednáním mohly být i nějaké útoky proti "funkčnosti státního mechanismu" ....
... nebo něco na tento způsob ...


Skoro všichni to vnitřně tuší, že je to blbost (obávám se, že i pan Kostlán), ale všichni vycházejí z toho, že Klause přece je nutno nějakým způsobem aspoň samotnou senátní žalobou, i kdyby neúspěšnou, i kdyby jen symbolicky ...

... ztrestat ...