Ač to na první pohled nemusí být patrné, spor mezi prezidentem Milošem Zemanem a ministerstvem zahraničních věcí o jmenování velvyslanců, resp. o to, zda bude Livie Klausová naší zástupkyní na Slovensku, je významnější, než se zdá. A nejde jenom o zahraniční politiku České republiky.

Karel Schwarzenberg tvrdí, že prezident Miloš Zeman blokuje už schválené velvyslance, jejichž vyslání prošlo celou procedurou už za prezidenta Václava Klause a zbývá jen podepsání pověřovacích listin hlavou státu. Miloš Zeman si tím podle ministra zahraničí chce vynutit jmenování Livie Klausové na post velvyslankyně na Slovensku.

Zástupci prezidenta?

Jinak to ale vidí ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynek Kmoníček: „Prezidentův názor na možné obsazení velvyslaneckého postu na Slovensku není klíčovým problémem. Jde o nastavení celkové komunikace ohledně velvyslanců, kteří jsou zástupci prezidenta u přijímací hlavy státu, a je tedy logické, že se prezident zapojí do diskuse tak, aby došlo ke shodě názorů mezi ním a ministerstvem zahraničí již na počátku procesu.“

V první řadě je třeba připomenout, že velvyslanci nejsou zástupci prezidenta, jak říká Hynek Kmoníček, naopak spadají pod ministerstvo zahraničí. Kmoníčkovo označení navíc sugeruje fakt, že tvůrcem zahraniční politiky je u nás hlava státu a velvyslanci jsou její převodovou pákou. Tak to ale není. Prezident republiky sice zastupuje stát navenek, jak je uvedeno v Ústavě, ale toto zastoupení je pouze formální — skutečným tvůrcem zahraniční politiky je vláda, resp. by měla být.

Průběžné testování

Minulý prezident do zahraniční politiky velmi úspěšně vstupoval a rozhodně to nebylo tak, že by své názory upozaďoval ve prospěch vlády. Nyní je situace o to horší, že Miloš Zeman je prezident přímo volený. Leckomu se může zdát, že se jedná o pouhý technický detail, který nemá se zahraniční politikou mnoho společného. To je omyl. Na cokoli, co prezident dělá, je podle mne třeba se dívat prizmatem přímé volby a ptát se: nerozšiřuje si tím prezident svůj prostor na úkor vlády? Dělali něco takového i jeho nepřímo volení předchůdci? A hlavně prošlo by to prezidentovi tak snadno, kdyby neměl zvýšenou legitimitu díky přímé volbě?

Situace kolem slovenského velvyslanectví ukazuje, alespoň pokud je pravda, co říká Karel Schwarzenberg, že Miloš Zeman je odhodlán si prosadit svou. Pokud nebude po jeho, bude dělat naschvály a zkoušet nátlakové akce. Průběžně bude testovat, kam až ho ostatní pustí a rozhodně se nebude bát konfliktu. Samozřejmě, když uvidí, že druzí nepovolí, tak couvne, ale kde zavětří šanci na úspěch, tam přitlačí. Páky na to má. Díky vágnosti Ústavy a obecně nízké znalosti toho, co prezident může a co ne, se mu nabízí celá škála nástrojů, jak na jednotlivé ministry i vládu jako celek tlačit a znepříjemňovat jí život tak dlouho, dokud mu nevyhoví.

Vláda z Hradu

Takovým způsobem si Miloš Zeman ze strany vlády může vynucovat další a další ústupky. Cíl je jasný — dostat vládu pod svá křídla a fakticky vládnout z Pražského hradu. Zvlášť velkou pozornost by současnému dění měla věnovat sociální demokracie. Je pochopitelné, že většina straníků může mít tendenci se ve sporu Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga zastávat prezidenta, ale to, o co se dnes hraje, je slovy Hynka Kmoníčka nikoli nastavení celkové komunikace ohledně velvyslanců, ale celkové nastavení vztahů mezi prezidentským úřadem a jednotlivými ministerstvy.

Jakéhokoliv precedentu ve svůj prospěch Miloš Zeman dosáhne, cokoli se mu dnes podaří vybojovat, to se jen velmi obtížně bude do budoucna vracet nazpět. Schopný by toho byl pouze někdo, kdo se Miloše Zemana nebojí a klidně s ním půjde i do otevřeného konfliktu. Je ale v současném vedení sociální demokracie někdo takový?

Proto pokud chce ČSSD skutečně vládnout sama za sebe a ne být do určité míry jen prodlouženou rukou Hradu, měla by už nyní podrobně sledovat, jakým způsobem si Miloš Zeman ohmatává terén a postupně krok za krokem testuje, kam až v jednotlivých oblastech může zajít. Kromě toho se sociální demokracie musí připravit na to, že má pouze dvě možnosti: buď jít s Milošem Zeman dříve či později do ostrého střetu nebo se jím nechat zatlačit do defenzivy a plnit jeho pokyny. Testování Livií Klausovou je jen zahřívací kolo.