Tak nám zabili antikomunismus, oznámila nám koncem prosince v Mladé frontě Zuzana Kaiserová, a pro některé levicové intelektuály to byl možná důvod, aby na Silvestra bouchli láhev bohemky coby nevkusnou náhražku kvalitního vína, na kterém si zas rádi pochutnají chuťoví konzervativci.

Ale dost hloupých stereotypů, s kterými se denně setkáváme na každém kroku ažaž, denní tisk nevyjímaje. Zuzaně Kaiserové se do příběhu konce českého antikomunismu podařilo zakomponovat i mně a Ústav hospodářských a sociálních dějin, kde jsem začal od září studovat a označila mě za tzv. pullmannovce. Proto by bylo dobré nedorozumění vysvětlit.

Pojmy jako dominantní či autoritativní diskurs nemám ze své hlavy, ale nalévají nám je do hlavy učitelé a někteří z nás potom chodí po světě a páchají zlo. Jaký učitel, takový žák, chtělo by se říct, a Zuzana Kaiserová, která studovala ve Velké Británii dějiny raného křesťanství, dokáže Zlo s velkým Z nejen personifikovat (pullmanovci), ale i lokalizovat: budova Filozofické fakulty v Celetné.

Zde, na Petrových kamenech, nejčastěji v učebně C117, se konají naše černé sabaty, kterým předsedá ředitel ústavu Michal Pullmann. Na těchto černých mších hanobíme dominantní diskurs a pokoušíme se stvořit nový výklad dějin.