Nejde jen o hogo-fogo rituál
Lukáš JelínekKdo nakonec bude jmenovat profesory? Ministr školství? Předseda Senátu? Samotní rektoři nebo prezident jako doposud? Podle pravděpodobného ministra školství Marcela Chládka by změna zákona měla být nejprve konzultována s prezidentem a rektory.
Miloš Zeman je povýšený nejen nad zbytek politické reprezentace, ale i nad inteligenci ztělesňovanou akademiky. Ukázkovým příkladem byla jeho neochota pozvat na oslavu 28. října na Pražský hrad ty rektory, kteří si dovolili kritizovat prezidenta za nejmenování Martina C. Putny profesorem.
Hlava státu si nejprve uzurpovala právo rozhodovat, kdo profesorem bude, a kdo ne. Když neuspěla, zřekla se kompetence jmenovat profesory úplně. A mezitím se ještě pokusila ponížit zpupné rektory. Ovšem, kdo byl ztrapněn nakonec víc?
Zůstal nám zde ale problém s profesory. Adepti již začínají připomínat horníky hromadící se v cimrmanovském dole (podle posledních zpráv osmdesát pět osob). Kdo je vytáhne nahoru?
Nejprve se myslelo, že ministr školství. Přirozená námitka ale je, že by došlo k nepřístojné politizaci akademického prostředí — vždyť ministr je představitel exekutivy, nadto politik zpravidla stranický. Druhá volba padla na předsedu Senátu. Milan Štěch je pro. Bylo by to logické. Jmenoval by druhý nejvyšší ústavní činitel. A stranická příslušnost by se dala přehlédnout.
Další možný přístup připomněl ve středeční MF Dnes Daniel Münich z IDEA/CERGE-EI: „Profesory si klidně mohou jmenovat školy samy. Rektoři dodatečný úkol jistě snadno a rádi zvládnou.(…) Proč by měl rozdílným profesurám a osobnostem žehnat rukou prezidenta stát, který do náročnosti profesur nemůže mluvit? Ať si za vlastní standardy ručí a případně dělá ostudu škola. Bylo by to zcela v souladu s oprávněným požadavkem na akademickou autonomii vysokých škol, kterou si ve většině ostatních ohledů, snad kromě financování, školy tvrdě hájí.“
Jistě, v civilizovaném světě je běžné a přináší to mnohá pozitiva, že se profesury váží ke konkrétním školám. Jenže současná česká debata se netýká zásadní změny pojetí vysokého školství, ale jen odstraňování následků prezidentova přístupu ke svým povinnostem coby pověstnému švédskému stolu, z něhož se dá uzobnout, co hrdlo ráčí.
Česká konference rektorů prosazuje, aby profesory dál jmenoval prezident. „Měl by si uvědomit, že má právo a čest mít povinnost jmenovat univerzitní profesory,“ uvedl rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Libor Grubhoffer. Uhodil tím hřebíček na hlavičku.
Podle pravděpodobného ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) je prostředí Senátu srovnatelně důstojné a reprezentativní s Hradem, ale rektorům evidentně nejde o to, kdo, kde a čím si s nimi připije. Chtějí, aby stát a jeho nejvyšší představitel docenil vzdělání, vzdělanost a vzdělance.
Chceme-li být skutečně konkurenceschopní, jak se svorně zaklíná pravice s levicí, je nutné věnovat pozornost vysokému školství, ale neméně školství střednímu, učňovskému a základnímu. Počínaje vkladem občanské, mediální a finanční gramotnosti a konče prostorem pro svobodné bádání zbytečně neomezované rozpočtovými prostředky. Jenže realita je taková, že i samotné ministerstvo je na chvostu zájmu partají při dělbě vládního koláče.
První krok na cestě obnovení důvěry mezi univerzitami a státem správně vnímá i Chládek: na rozdíl od současného ministra školství Dalibora Štyse si myslí, že změna zákona by měla být nejprve konzultována s prezidentem a rektory a až poté předložena Parlamentu.
Štysův nástupce se patrně bude víc zajímat o názory akademiků, ale i atmosféru na vysokých školách. Pak se možná i politická a mediální scéna dozví, že univerzity trápí vážnější potíže než (ne)jmenování profesorů To by mohla přehlédnout snad jen vláda analfabetů.
A k Jelínkovu článku doplňuji: nejde o to, co si kdo myslí o tom, s kým je potřeba případnou změnu zákona konzultovat. Jde o to, že (jak připomněla Česká konference rektorů) MŠMT je dle vysokoškolského zákona povinno návrhy důležitých změn konzultovat s VŠ reprezentacemi (tedy ČKR a Radou vysokých škol).
Zemanova představa, že se to upeče "při úterním obědě s předsedy obou parlamentních komor", dikci VŠ zákona rozhodně neodpovídá.
K čemu bude prezident, který nedělá to, co má podle ústavy a platných zákonů? Říkat předsedovi vlády a veřejnosti, kdo je a kdo není správný odborník?
Vysoké školy se hodně změnily. Počet každoročně jmenovaných profesorů se za posledních 20 let značně zvýšil (na dvoj či trojnásobek?). Tituly devalvovaly. Nejsou už tak ceněny jako dřív (připouštíme, že si je někteří koupili). To mi nepřijde šťastné. Možná i nad tím by stálo zato se zamyslet. Ta devalvace je tu nezávisle na způsobu jmenování. Být Zemanem přišlo by mi jako znevažování úřadu prezidenta jmenovat stále početnější zástupy profesorů. Zvětšil ten velký počet nových profesorů (na stejný počet obyvatel) úroveň vzdělanosti u nás? To mi nepřipadá. Bohužel.
To, co navrhuje Martin Profant je východisko z nouze, které je pochopitelné, ale není ideální. Budeme dle rozmarů tohoto i každého dalšího přímo voleného prezidenta permanentně předělávat zákony, abychom zachovali dekórum? Takto právní stát nevybudujeme nikdy, spíše jen demokraticky obarvenou autokracii.
Jsem přesvědčen, že prezident se má -- podle zákona a slušnosti -- chovat k rektorům a profesorům jako k představitelům institucí. Nepřísluší mu je soudit personálně. Pokud by získal informace, které by opravdu vážně zpochybňovaly způsobilost té či oné osoby takovou instituci představovat, měl by se obrátit na ty, kdo za rozhodnutí o rektorovi či profesorovi odpovídají -- tedy na senát příslušné university v případě rektora a na vědeckou radu téže v případě profesora.
A měl by se tak prezident chovat proto, že on sám je instituce a své funkci odpovědný (ač neodpovědný ze své funkce). Právě tak je odpovědný za případný amatérismus svých lidí, o které mluvíte Vy.
Nevím, jak se chová či nechová rektor Jihočeské university -- a po pravdě nebýt toho mediálního handrkování kolem pozvání, ani bych nevěděl, že je to profesor Grubhoffer. Obecně si ale myslím, že ano, že i rektor má právo protestovat proti jednání nově zvolené politické reprezentace, a to způsobem a v hranicích, které je ochotna s ním sdílet jeho universita. Protože ona do značné míry ponese společenské důsledky takových protestů. Pokud mu tyto hranice nestačí, musí ovšem napřed odstoupit.
A k návrhu doc. Konvalinky. Já KŠ nevolil a osobně si na Putnovu práci nepotrpím, ale tu duhovou vlajku měla Universita Karlova nesporně vyvěsit. Ne proti Zemanovi, ale proti té špíně v podtextu.
Nejdětinštější co může být, je, když začne káraný fňukat: "Ale on si začal!"
Přeberte si to, jak chcte.
A omluvu amatérismu či nedohlédnutí prostě neberu. Prezident i jeho lidé jsou velmi dobře placeni právě za to, aby se jim podobné lapsy nestávaly.
A vyvěšení duhové vlajky by byla právě odpověď na polechtání předsudků lůzy.
A Zeman není otloukánek. On vždy a vědomě polarizoval až do krajnosti, vždy usiloval o to, aby rozdělil lidi na ty, co ho obdivují a ty, co ho nesnášejí. Efektivní mobilizační styl. Bohužel, je to styl vhodnější pro získání pozice -- lhostejno, zda kdysi premiéra či dnes prezidenta, než pro její dobré vykonávají. Ale snad zvládne nakonec i to druhé. V posledních měsících se začíná zdát, že ano. Přál bych mu to.
Psalo se to v novinách? Nebo tu zaručenou zprávu máte od důvěryhodných kamarádů z hospody? Bátora je nepochybně velký podivín, ale fašista to není. Jeho mediální poprava byla jen další z nestydatostí, kterých se naše média - za hlasitého potlesku takzvané levice - dopouštějí. Jak se přitom cítil pan Bátora, to už lidi tak nějak nezajímá......
Ano, pan ministr Dobeš byl s prominutím hovado, ale za to Bátora vinu opravdu nenese.
(Pro pořádek dodávám, že nejsem příznivcem spolku D.O.S.T.)
President nemůže prověřovat stovky profesorů, protože na to nemá aparát. Putnu si vybral proto, že o něm náhodou slyšel. Ani mu nikdo nemusí věřit, že to nebylo proto, že proti němu agitoval v presidentské kampani.
Už jsem tady jednou psal: "To, že by profesor měl být morální autoritou zní ušlechtile jen dokud si nepoložíme otázku, kdo to má posuzovat. Být profesorem je kvalifikací pro normální učitelské zaměstnání a mělo by mít jasná, předvídatelná a nediskriminující kritéria. Je absurdní, aby o profesuře rozhodoval jakýkoliv politik podle něčeho, co náhodou zahlédl v televizi."
Ta situace kolem jmenování profesorů je trapná především proto, že se neřeší obecný problém, ale problém s osobou presidenta. Ti rektoři se chovají konsistentně: nechtějí, aby profesory jmenoval Miloš Zeman, ale aby je jmenoval president. Bez osobní svévole toho, kdo ten úřad zrovna zastává.
V tom případě nechápu, proč rektoři tak trvají na tom, aby profesory jmenoval prezident. Není to náhodou proto, že to není takové normální zaměstnání a prezident je (byl zvolen, a to se nestane jen tak někomu) takovou autoritou, která má právo konečného stanoviska?
Zatímco ten "poslední a nejvyšší stupeń", jak ho nazýváte Vy, odpovědnost nenese, ze zákona. To dobře pochopil už Václav Klaus, asi není nutné rekapitulovat maléry, které tím způsobil, od podpisu Lisabonu až k situaci, která neměla podle předpokladů Ǔstavy vlastně nastat, totiž, že jeden prezident v jednom volebním období jmenuje majoritu Ústavního soudu (a tad zcela vážně věřím Zemanovi, že tuto příležitost nezneužije, ale nastat to prostě nemělo).
Prostě ta funkce prezidenta byla popsána s noblesní a možná naivní představou, že se určité věci nedělají a že se lze spoléhat na elementární slušnost těch, kdo prezidentský úřad vykonávají. Tato představa se ukázala naivní, a proto je třeba změnit příslušné zákony.
A máte pravdu, proč by se měl pan prezident potácet po chodbách Karolina a pak se vymlouvat na nemocné nohy? Vždyť by to bylo nedůstojné.
Není nutné, aby stát měl hlavu státu jako osobu, třeba Švycarsko ji nemá. Pokud ale stát hlavu státu má, nezbytně jsou některé její pravomoci čistě formální. Například britský systém vlády by se zhroutil, kdyby královna jmenovala či nejmenovala premiéra dle svého uvážení, programové prohlášení vlády ne pouze přečetla, ale editovala podle sebe atd.
To psychologizování byla jen ukázka pro pana Fraňka, jak se dá psychologizovat snadno, čili lacino, ale on s tím začal.
Miloš Zeman prosazuje svou osobu i tam, kde to z hlediska jeho funkce nedává smysl. To je chyba a vede to ke zbytečným problémům bez ohledu na to, proč to dělá.
Těch nahromaděných profesorů je podle článku 85. Jak by mohl prezident bez odpovídajícího aparátu posoudit odbornou i morální úroveň jich všech?. Co když třeba některý z nich neplatí alimenty, někde se blbě uřekl, přivydělává si nějkým pochybným způsobem? Měl by si president třeba najít záznamy všech jejch televizních vystoupení a podle toho se rozhodovat?
To, jak byl Martin Putna "komplexně hodnocen" částí médií včetně Marka Fraňka bylo velmi neslušné, to lze poznat bez ohledu na to, jak je nám osobně sympatický.
To co tady tvrdíte o finálním rozhodnutí rektora platí pro jmenování docentem, ne profesorem.
V případě jmenování profesorem je jediným a rozhodujícím členem vědecká rada. Rektor může vědecké radě nanejvýš někoho navrhnout, na výstup už ale nemá sebemenší vliv.
§74 (6) vysokoškolského zákona: "Po přednášce se vědecká rada tajným hlasováním usnáší na návrhu, zda uchazeč má být jmenován profesorem. Jedná-li se o vědeckou radu vysoké školy, předkládá po schválení návrh na jmenování profesorem ministrovi. V případě, že jde o vědeckou radu fakulty, předkládá návrh vědecké radě vysoké školy, která tajně hlasuje o předložení návrhu ministrovi. Ustanovení § 72 odst. 10 platí v obou případech obdobně."
a (7) "Na řízení ke jmenování profesorem se nevztahují obecné předpisy o správním řízení."
Zákon jasně odlišuje "habilitační řízení" a "řízení ke jmenování profesorem".
Uchazeč sice může rektorovi podat námitky proti "postupu při řízení", ale to neznamená, že rektor v případě řízení o jmenování profesorem může zvrátit usnesení rady v případě, že je negativní (že by uchazeč protestoval proti pozitivnímu usnesení se snad nemůže stát ani u nás v kocourkově)....
Vždyť §73 hovoří zcela jasně - prezident jmenuje profesora na návrh vědecké rady - ne na svůj návrh, ne na rektorův návrh, ne na návrh Fraňka či Morbicera, ale na návrh vědecké rady.
Prostě se vezme jakási mlhavá představa o zákonu, smíchá se s akčním příběhem naší dennodení politiky, ve kterém najdeme lásku i nenávist, zradu a temné vášně..................
..................... a upečeme z toho chaos.
Pokud se budeme bavit o kvalitě/nekvalitě škol, akreditačních komisích, a dalších a dalších problémech, pořád se pohybujeme na ose školy-vláda-parlament.
>>>>><<<<<<
Když už jsme u těch profesorů, v souvislosti s prezidentem (a současnou situací kolem vlády) řekl profesor Krejčí:
Pravděpodobnost, že by prezidentovy námitky padly na úrodnou půdu, však není příliš velká. „Obecně platí, že pravomoci prezidenta České republiky jsou velice podobné pravomocem indiánského náčelníka. V době míru v podstatě nemůže nic, jenom moralizovat. V době války je naopak vrchním velitelem tak jako indiánský náčelník. Jinými slovy je povinností prezidenta moralizovat, protože jiné nástroje nemá a koneckonců zodpovídá za tuto zemi,“ má profesor Oskar Krejčí pochopení pro to, proč Miloš Zeman své výhrady veřejně vznesl.
Využil tím svou povinnost moralizovat k tomu, aby řekl výhrady k jednotlivým nominantům. „A řekl to nesmírně kultivovaně, věcně a podle mého názoru každý z těch argumentů při zvyšování nároků na ministry je zcela jednoznačně správný. Jsou sice lidé, o které bych já ze svého pohledu v navrhovaném seznamu nerad přišel, ale marná sláva ty normy, jak je prezident zformuloval, jsou zcela neprůstřelné,“ konstatuje pro ParlamentntníListy.cz Oskar Krejčí.
Takovým způsobem u nás postupuje prezident, pokud chce do něčeho skutečně zasáhnou - musí se spoléhat na sílu svého hlasu, na svou autoritu, na to, že se jeho slova uchytnou a v konečném důsledku že ovlivní rozhodování jiných.
Ne, že si začne "uzurpovat" práva, která mu nepřísluší.
Copak si myslíte, že si může Chovanec, potažmo Sobotka, po tomhle dovolit na vnitru nějaký větší malér?
Prezident by ho okamžitě předhodil psům.........
***************************
Podle mě si Miloš Zeman to prezidentování neumí pořádně užít - a to je přece heslo doby.
Být já prezidentem, tak si na každé jmenování zvu symfonické orchestry zvučných jmen - nebylo by to krásné mít několikrát ročně ve Španělském sále (slušná akustika) berlínské či vídeňské filharmoniky???
Kdyby mi na to nechtěli dát peníze, rozšlapal bych ty poslanecké, senátorské a ministerské červy železnou botou - to by viděli, ti, co rozhazujou miliardy za nastavování procesů, jejichž jediným výsledkem je to, že věci fungují hůř než předtím... - a pár miliónků pro profesory, elitu vzdělanců, je jim líto???
Jako demokrat bych nakonec udělal krvavý kompromis, a spokojil se s filharmoniky pražskými. :))
Ale jsem se do toho zamotal...
Slibuji, že nebudu kandidovat na prezidenta.