Politika a škola
Karel LippmannPolitická manipulovatelnost nastupující generace koření v instrumentálním typu výuky na školách všech stupňů. Nepěstuje se kritický vhled do skutečnosti, nýbrž pouze technika nutná ke zvládnutí centrálně určovaných standardů.
Přímá volba prezidenta rozdělila voliče s vysokoškolským vzděláním (řada z nich je pokládána za intelektuální elitu národa) do dvou skupin. Zajímavé názory přináší např. server Christnet.cz. Tomáš Halík v odpovědi Filipu Outratovi mj. napsal: „…nemohu přehlédnout podivné souručenství v táboře ´zemanovců´ či odpůrců Schwarzenberga — komunisté, populisté z ČSSD typu Jandáka či Zaorálka a odborových předáků, Klausova rodina s jeho Jaklem a Hájkem, fašistoidní ultrakatolíci z DOST a mezi umělci hlavně konzumní baviči a estrádní hvězdy; nenašel jsem tam dosud nikoho z těch, kterých si vážím.“
Bývalý ministr školství Petr Piťha se domnívá, že „kampaň i volby ukázaly, že je naše společnost dost ostře rozdělena“. A blíže vysvětluje: „Nesdílím názor, že jde o rozdělení na politickou levici a pravici. Jde o rozdělení na ty, kdo chtějí věcně řešit problémy, které před námi stojí, a na ty, kdo jednají podle krátkodobých a navíc osobních či skupinových zájmů nebo podlehnou povrchní přitažlivé agitaci.“
Pedagog a publicista Jiří Zajíc zase napsal: „Důvody voličského rozhodování (soudě podle toho, co jsem četl ve stovkách diskusních internetových i tištěných vyjádření) byly přitom mnohem víc na úrovni první signální soustavy, než té druhé. Natož aby se v tom objevovalo nějaké skutečně politické uvažování v širším historickém i mezinárodním kontextu. Proto se také snadno uplatňovaly různé ´podpásové údery´ a nakonec zvítězil ten kandidát, který nejvíce v průběhu kampaně lhal.“
Dodejme, že podle podobných kritérií jsou voliči hodnoceni i ve většině českých tištěných periodik, typickým příkladem je např. povolební sloupek Jiřího Hanáka v deníku Právo.
Stereotypy reprodukované školami
Na „správné“ straně tedy stojí přemýšliví stoupenci noblesy a cti, kteří podle Halíka reprezentují 99 procent vzdělaných lidí, mezi těmi ostatními není prý nikdo, koho by bylo možné si vážit. Inu, „co je bez chvění, není pevné“. Nepočetní, osamocení, z dobré společnosti vyřazení a úcty nehodní vzdělanci se pak snaží porozumět, proč jsou pokládáni za bytosti pomýlené či mravně pokleslé. Patrně dospívají k podobnému názoru jako Václav Bělohradský, který 19. ledna popsal v Právu (Podzámčí volí pankáče) jak „je nebezpečně snadné vytvořit v Česku simulakrum“. Tento termín Jana Čulíka (Britské listy) podle něho pojmenovává „obraz, který skutečnost nezobrazuje, ale nahrazuje a snadno může být proměněn ve fetiš“.
Vzájemné poměřování intelektuální zdatnosti jedněch či druhých nemá ale valný smysl. Domnívám se, že „nesnesitelná lehkost“ vzniku nereálných a iracionálních obrazů (předsudků) je způsobena nejen zvláštními rysy naší historie (ve zmíněném článku je Bělohradský uvádí), nýbrž i na našich školách převládající tradicí vzdělávání, která se konec konců na vzniku těchto zvláštností v minulosti rovněž významně podílela a v současnosti nadále podílí.
Ač jsem volil také KS, tak jsem to činil navzdory oné veřejné manipulativní kampani. Prostě jsem si ho vyhodnotil jako vhodnějšího pro úřad prezidenta, který by se měl především řídit ústavou - o tom dlouhodobě a nejlépe píše Václav Žák. Volil jsem ho navzdory vážným argumentům Erazima Koháka a Václava Bělohradského, které měl Tomáš Halík minimálně vzít na vědomí.
Chápu však a respektuji, že většina volila MZ ne proto, že jsou komunisté nebo plebejci nebo lokajové, ale proto, že odpovídá více jejich zájmům, jejich životní zkušenosti i jejich politickému očekávání. Z těchto důvodů myslím, že je dobré, že prohrála ona "aristokratická", umělecká a mediální kampaň. V tomto smyslu je to slušný demokratický výsledek.
Potřeba kritického myšlení však platí bez ohledu na výsledek voleb a bude ho potřeba i po prohře výše zmíněné aristokratické umělecké a mediální kampaně a vítězství levicového demokratického prezidenta.
Pane Lippmanne, moc hezký článek! Souzním, následující poznámky jen na okraj.
Jedna moje paní učitelka z češtiny na základce říkala, že děti nejsou chytré, ale chytrácké. Na střední škole zase to byl akcentován rozdíl mezi chytrostí a moudrostí. Rychlý počtář je chytrý, Sókratés byl moudrý.
No a pak je tu otázka poslání škol, totiž jestli škola má profesně připravovat a nebo poskytovat vzdělání ve smyslu širšího základu, čili možná byste řekl, že má zvyšovat inteligenci. Inteligenční testy ovšem na druhé straně slovo inteligence poněkud degradují, protože často bývají velice jednostranné.
Je mi líto, že o technice ve fórech většinou mluví netechnici a je otloukánkem, jako by mohla za všechny neduhy doby. Paní Táňa Fischerová, které si velice vážím, onehdy vyjádřila touhu (vyjádřím se možná nepřesně), aby technici měli větší povědomí o literatuře a kultuře obecně. To by však mělo platit i pro netechniky. Není málo případů, kdy v diplomových pracích absolventů humanitních oborů jsou běžné hrubky jak ze základní školy.
Recipročně by však měli mít i netechnici základní povědomí o technice a nedívat se na ni s odporem, že je to ona, která za všechno může. Technika je pouze nadstavbou matematiky, fyziky, tedy věd, které se učí již na základní škole. Matematika má však i demokratický potenciál, neboť je objektivní a neúplatná :-)
Souhlasím, že je třeba rozvíjet rozum morální či poetický, bez ohledu na druh studia.
Interpretace tohoto pozorování se ovšem dost lišily - zatímco mnozí matfyzáci v tom viděli důkaz, jak matematika rozšiřuje obzory a vede mysl k dalšímu růstu, někteří filozofové škodolibě tvrdili, že to naopak ukazuje jak intelektuálně živořící matfyzáci musí hledat únik v humanitních oborech, zatímco humanitní studenty jejich obory naplňují.
A trapní skeptici jako já zase tvrdili, že matfyzáci se prostě nemusí tolik učit a tak mají víc času na různé blbosti.
Vubec si pritom nevsimne, ze se dopousti presne te intelektualni arogance, jakou vycita svym oponentum. S tim stredoskolskym vzdelanim je fakt neco v neporadku.
Jsem rád, že se shodneme na tom, že důvody lidí k politickým volbám mohou být rozličné, někdy i hodně komplikované, a že představa, že ten, kdo se mnou nesouhlasí, je hlupák nebo oběť špatného vzdělání, nikam nevede.
Obojí je bída. Ale výuka technických oborů je skutečně strašlivá, a to nejen u nás. Trendem je vychovávat fachidioty pro fabriky. A ještě se z toho dělá zásluha. Mám i technické vzdělání a praxi a vím, že to byla hrůza. Přitom později člověk zjistí, jak to všechno do sebe zapadá. Bohužel ve škole se učí nesmysly nesmyslným způsobem. Ale to platí o všem.
Škola by zásadně měla být směřována na osobní rozvoj a lásku k poznání, to ostatní je pak hračka.