Úvodem

Naším záměrem zde není postihnout změny, které se ve vzdělávacím systému po rozpadu Československa odehrály. Snažíme se spíše vyhodnotit, co vlastně rozpad společného státu způsobil. Soustředíme se na vysoké školství — částečně i proto, že mu na rozdíl od jiných úrovní vzdělávání přece jen rozumíme lépe.

Vysoké školství má ale dobrou výpovědní hodnotu, pokud se chceme dívat na vzdělávací systém jako celek. Zatímco význam institucí předškolní výchovy, základních a středních škol je zpravidla regionálně ukotvený (čemuž ostatně odpovídá i dnešní systém zřizovatelů školských institucí v České republice), vysoké školy mají význam celostátní, a tím i mezinárodní. Dá se tedy očekávat, že rozdělení společného státu se ve vysokém školství promítlo i jinak, než pouhým národním přizpůsobením obsahového charakteru.

Ještě bychom rádi upřesnili, čemu říkáme „co rozdělení Československa způsobilo“. Hledáme podstatné vztahy rozdělení státu a některých jevů ve slovenském a českém vysokém školství, takže musíme analyticky rozlišovat. Rozdělení Československa například nezpůsobilo postupnou masifikaci a univerzalizaci terciárního vzdělávání, která se od devadesátých let minulého století v obou zemích odehrála — to je spíše odraz celoevropského trendu, jehož příčiny můžeme hledat například ve snaze zpřístupnit širokým vrstvám společnosti důstojný život a odpovídající úroveň vzdělání. Rozdělení společného státu nevedlo ani k dalším významným změnám v oblasti řízení a samosprávy, akreditací, struktury studijních programů a stupňů studia nebo ve financování, které proběhly v obou zemích.

V jednotě je síla, v samostatnosti rovnocennost?

Co vlastně rozdělení společné republiky ve vysokém školství způsobilo? Zásadním důsledkem měl být vznik dvou samostatných států s vlastní zahraniční a vojenskou politikou, s vlastní ekonomikou i ostatními sférami, které k modernímu státu patří. Tam samozřejmě spadá i vysoké školství. Z původního československého systému tak rázem vznikly dva, a to ne podle vnitřní logiky jeho fungování, ale podle geografického klíče. Vysokoškolské prostředí se formálním zásahem rozdělilo na dvě samostatná pole, od kterých se logicky očekávalo, že si časem najdou svou vlastní vnitřní i vnější rovnováhu.

Očekávalo se logicky i to, že české a slovenské vysoké školství budou — podobně jako Česká a Slovenská republika — rovnocenné. Je tomu tak dnes, po dvaceti letech existence samostatného Česka a Slovenska?

V České i Slovenské republice dnes studuje srovnatelný podíl obyvatelstva (kolem 400 tisíc z 10 milionů obyvatel ČR, kolem 200 tisíc z 5 milionů obyvatel v SR). Srovnatelný je i počet vysokých škol — 72 institucí v České republice, 36 institucí na Slovensku (pokud nepočítáme čtyři české vysoké školy, které na Slovensku rovněž působí). Výrazně se ale liší struktura obou systémů.