Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii CESTA uspořádalo ve čtvrtek veřejnou diskusi o důchodové reformě. Mezi hosty diskusního panelu usedli ekonomové Jaroslav Vostatek, Libor Dušek a Vladimír Pikora, bývalý komisař EU pro sociální politiku Vladimír Špidla a sociolog Martin Potůček. Debatu moderoval úřadující předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.

Včera nebylo pozdě, máme třicet let

Ekonom Vysoké školy finanční a správní Jaroslav Vostatek na začátku debaty zdůraznil, že reforma je jistě potřeba, její neodkladnost je ovšem podle jeho názoru neúměrně dramatizována. Vytváření pocitu, že již včera bylo pozdě, je součástí vládního marketingu pracujícího se strachem.

Předností současného průběžného důchodového systému je podle Vostatka právě jeho rámcová udržitelnost. Vostatek připomněl slova dnešního premiéra a bývalého ministra sociálních věcí Petra Nečase, který sám ještě před dvěma lety tvrdil, že důchody jsou zabezpečeny minimálně na třicet let dopředu.

Naopak nevýhodou současného systému je pouze jediný pilíř, který by se podle Vostatka měl rozdělit na dva — a sice sociální, který by garantoval minimum pro všechny, a pojistný nebo též zásluhový, jenž by zohledňoval míru odvodů na sociální pojištění.

Sociální ochrana, nebo finanční produkt?

Bývalý premiér Vladimír Špidla zdůraznil, že klíčovou otázkou je, zda chceme důchody vnímat jako systém sociální ochrany, nebo jako finanční produkt. Podle Špidly musí penzijní systém zahrnovat celou populaci a využívat sílu celé společnosti. To je možné jen v případě, že hlavní váha bude na průběžném systému a ostatní možnosti budou pouze jako doplňkové.

„Náš současný systém se nerozpadne, je stabilní a finance nerozvrátí, má ovšem řadu problémů, o nichž je  možné diskutovat,“ soudí Špidla. Z nevýhod zmínil bývalý premiér malou míru zásluhovosti nebo obtížné zahrnutí lidí, kteří měli povolání, jež zvlášť devastuje zdraví.

Ekonom Nextfinance Vladimír Pikora se vymezil především proti zavedení povinného spoření do soukromých fondů. Podle Pikory jsme svědky neuvěřitelné mediální masáže, která vytváří dojem, že jiná cesta není možná. Ve skutečnosti se jedná o lobby několika finančních skupin. „Všude, kde se reformy nepovedly, tam byly fondy povinné,“ řekl Pikora.

Připomněl, že důchodovou politiku není možné řešit bez souvislosti s ostatními společenskými proměnami. Zásadní je podle něj rodinná politika státu, která ale dnes nefunguje. Mít děti je tak ekonomicky mnohem nevýhodnější než v minulosti. „Přitom nejlepší investicí na stáří je mít děti,“ podotkl Potůček.

Budou-li fondy, musejí být povinné

Ekonom CERGE Libor Dušek vzal jako jediný soukromé fondy částečně v ochranu. Není podle něj zásadní otázkou, zda soukromé fondy ano, nebo ne. Obě cesty jsou možné, záleží ale na nastavení konkrétních pravidel a parametrů daného systému. V případě, že by hrálo soukromé pojištění významnou roli, muselo by být logicky povinné, jinak by hrozilo nebezpečí, že příliš mnoho lidí skončí bez důchodů.

Dušek zároveň uvedl, že současný systém je velmi nevýhodný pro dnešní mladé lidi, kteří jsou v poměru odvodů a zisků ve ztrátě zhruba pěti ročních mezd. Takový způsob pohledu ale odmítl Vladimír Špidla, jenž zdůraznil, že důchodci mladší generaci nic nedluží. „To, co vidíme kolem sebe, je jejich dílo a nikdo z nás nespočítal rodičům, kolik úsilí a peněz do něj věnovali,“ uvedl. Obrazně lze podle Špidly říci, že starší generace poskytla té mladší půjčku a ta ji teď splácí.

Panelisté se shodli na tom, že vedle rodinné politiky souvisí s důchody zásadně také politika bytová a politika zaměstnanosti. Paradoxní je, že se stárnutím populace se zvyšuje počet ekonomicky neaktivních lidí, a přesto je stále větším problémem nezaměstnanost. Přitom třeba ve Švédsku je ekonomicky aktivní až osmdesát procent populace.

Podle Vostatka lze do budoucna řešit zaměstnanost zvýšením služeb pro staré lidi. To by jednak zvýšilo kvalitu života důchodců a jednak přineslo rovnoměrně rozloženou zaměstnanost, neboť staří lidé jsou ve všech regionech.

Nebezpečí silového řešení

Martin Potůček na závěr upozornil na aktuální nebezpečí, že současná vláda silou prosadí radikální řešení a za pár let zase jiná vláda bude nucena měnit podobně radikálně důchody znovu. Bude pro to mít třeba dobré důvody, ale nepůjde to bez vážných společenských otřesů.

Řešením je vrátit se na začátek diskuse o konceptu důchodové reformy v širším záběru odborníků, jenž nebude zúžen jen na ekonomy, navíc blízké pojišťovnám. „Rok nebo dva tu nehraje roli, žádné akutní nebezpečí nehrozí. Je především třeba připravit reformu, která bude mít možnost přežít desetiletí,“ uzavřel Potůček.