???

K tomu několik údajů o Švýcarském systému zdravotního pojištění z Le Monde. Od sedumdesátých let, kdy se zdravotní pojištění stalo ve Švýcarsku tržním produktem vzrostl počet konkurujících pojišťoven na ca 80. které si se značnými triky a náklady trvale přetahují zdravé zákazníky. Konkurenční tlak neodpovídá dogma volné trhu. Výše poplatků se naopak stále zvyšuje - za posledních 15 let o více než 5 procent ročně
Loby pojiišťoven je vrostlé do politiky. Značná část politiků s vlivem na zdravotní systém jsou členy správních rad pojišťoven s odměnou 50 až 60 000 SFr za 12 zasedání ročně, (to se nenazývá korupcí, ale využívání kompetencí). V roce 2007 proběhlo hlasování o návrhu jednotného pojištění a po velmi drahé kampani pojišťoven neprošlo. Milióny za kampaň šli následkem zdařilé desinformce občanů z jejich peněz.

Vzhledem k tomu, že se má důchodová reforma projednávat v příštích několika měsících, postrádal jsem u panelistů konkrétnější alternativní představu o její realizaci. Vyvedením několika procent odvodů do druhého pilíře se současný narůstající deficit průběžného systému neodstraní (skokově naopak zhorší). V tomto souhlasím s L. Duškem, že až tak nezáleží na nějakém procentu odvedeném do soukromých fondů, ale na nastavení parametrů. Problém vzniká v přechodové fázi, viz požadované zvýšení DPH. (Napadlo mně, zda by se chybějící částka nedala získat přechodným zdaněním těchto fondů.) Nesouhlasím s ním ale v tom, že způsob výpočtu důchodu je příliš složitý. Z podstaty nemůže být jednoduchý - musí zahrnovat normalizaci odvodů na průměrnou mzdu, délku pojištění, regresi vyšších příjmů a pevnou složku. Výpočet obsahuje řadu parametrů, kterým možná mnoho politiků nerozumí. Jejich optimální stanovení vyžaduje náročné modelování, které by ale s dnešní výpočetní technikou nezabralo moc času (ve srovnání s dobou před 50 lety, kdy asi tento systém vznikal). To je ovšem ta snadnější část problému.
Podstatnější jsou problém demografický a stav ekonomiky. Jak bylo zmíněno, rodinná politika chybí. V Ústavě by mělo být obsaženo, že vlády mají zajistit , aby národ nevymíral (což je možná důležitější než vyrovnaný rozpočet). Nechápu, že se pouze konstatuje, že fertilita je nízká, že to tak je ve všech rozvinutých zemích (není pravda) a že tomu tak bude už navždy a nebude na důchody. To se dá přece změnit!
Ještě horší je však závislost zajištění seniorů na stavu ekonomiky. V současném tržním kasinu nikdo neví, co bude zítra. Už jenom fakt, že dobrý stav ekonomiky je závislý na stálém růstu (dokonce snad na růstu růstu) je v situaci, kdy dochází k vyčerpání přírodních zdrojů, alarmující.
Musím se připojit k otázce, která v závěru zazněla z pléna, jak je možné, že je nutné prodlužovat dobu odchodu do důchodu, když v posledních desetiletích nebyla žádná válka, produktivita ekonomiky vzrostla několikrát a lidí nepřibývá? To přece znamená, že pracovní doba by se měla zkrátit na 30 hodin týdně a do důchodu by se mělo odcházet v 50 letech! Ve skutečnosti v posledních 20 letech reálné mzdy prakticky nerostou a odchod do důchodu se oddaluje. Kam mizejí vytvořené hodnoty? K mému zklamání se ani jeden panelista nezmohl na kloudnou odpověď. Já bych si dovolil hádat, mizejí na Bahamách a jiných vyhlášených lokalitách! (Samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno.)

k deficitu průběžného důchodového účtu. Kromě demografického vývoje, rostoucí nezaměstnanosti a prodlužující se době studia dnešní mládeže se na něm podepisuje mizející se solidarita (výsledek mediální masáže). Každý si umí spočítat, že relativně nejvíce vytěží z důchodů ti s nejnižšími odvody a naopak. Takže stále přibývá "podnikatelů" - OSVČ, bývalých zaměstnanců, kteří při stejném příjmu mají poloviční odvody a peníze raději vkládají např. do stavebního spoření resp. investují jinak. Navíc byly nedávno navýšeny nákladové paušály u řemeslných živností až na nesmyslných 80%, tzn. většina živnostníků-zaměstnanců neplatí vůbec daně a platí minimální odvody na sociální a zdravotní pojištění. Další rostoucí skupinou, která už nepřispívá do prvního pilíře, jsou různí rentiéři, kteří mají příjmy z podnájmů, obchodních společností (k tomu stačí obyčejné s.r.o.) atd. Nemám tušení, jaká část deficitu jde na tyto nové jevy. Nikde se o tom nepíše. Rád si to nechám vyvrátit.

Důchody jsou buď sociální ochrana, nebo finanční produkt. Dlouho jsme si nemohl zvyknout na slovou a pojem finační produkt a nyní se to má týkat i důchodů?? Sociální pojištění, kdysi v naší zemi prosadila tzv. Rudozelená koalice, tedy agrárníci a sociální demokracie za 1.republiky spojené se jmény Švehla, Tusar a další a nyní mají být zprivatizovány a stát se nikoli bezvýznamným balíkem peněz v prostředí spekulativního kapitálu a stále většího virtuálního pojetí hodnot, kde i tzv. "naše" banky se stávají z pohledu zemí jejich matek lichvářskými úroky a nehoráznými zisky, která silná čtyřka odvádí cca 100 mld. Kč z Česka směrem k vlastníkům, kdysi našeho bankovnictví. Podobně je "naše" vláda ochotna nasměrovat i důchody našich občanů, když penzijní fondy jsou také made in Germany, Austria a další země...Včerejší HNoviny bilacovaly, že se za 11 let z naší země vytratil bilion Kč, což není málo...
Nestačilo to už???

Přepis části diskuze i zvukový záznam můžete nalézt na stránkách CESTY, konkrétně zde:
http://www.centrum-cesta.cz/akce/diskuze-duchodova-reforma-moznosti-a-limity/

mohl být použit podsystém, který se používá v Japonsku. Osoba, která poskytuje jiné potřebné osobě, ať už důchodci nebo zdravotně postižené osobě, nějakou službu, dostane hodiny takto poskytnuté péče jako kredit na svůj osobní účet ve formě Hureai Kippu, což se dá do češtiny přeložit jako "Lístky pečovatelského vztahu", aby je mohla pak v případě potřeby sama využít, případně i poskytnout někomu jinému.
Tím se odstraní problém způsobený běžnou měnou, který spočívá v tom, že se jí dají zaplatit i jiné věci než jen poskytnutá péče, a tak o ně přijít třeba v herně :-)

Dokud bude umožněno komukoliv hromadit bohatství nad všechny meze, čili řečeno dnešním jazykem, nebude jeho akumulace v soukromých rukách zásadně regulována, tak budou chybět finanční prostředky pořád, a dokonce stále více. Což samozřejmě platí globálně. Proto všechny ty intelektuálské řečičky jsou rádoby moudrým klábosením a nic víc. Dokud je možné převádět biliony ze země do země, akumulovat desítky miliard v rukách jedinců, je zajišťování financí na stáří problémem.
K tomu jen další dvě teze.
Jelikož lidé budou za svůj život stále více pracovat v různých zemích, je zajišťování penzí nutné řešit globálně, nebo v Evropě alespoň nadstátně.
Penzijní systém musí být součástí komplexního národohospodářského režimu a ne jakýmsi samostatným, dokonce od reálné ekonomiky odtrženým systémem, protože k čemu budou „uspořené“ peníze, když za ně penzisté nic nepořídí, jelikož půjde o peníze spekulativní, čti odtržené od reálné ekonomiky, což je u soukromých fondů obvyklé.