Nedávno, přibližně v době, kdy v Británii gradovaly hojně medializované konflikty vládnoucích konzervativců a připravoval se pád premiéra Johnsona, propukly v Evropě ještě dvě další vládní krize: v Itálii a na Slovensku. V obou případech jde o vážné rozepře a v obou případech doposud pokračují. I když jde pochopitelně o zcela svébytné události, respektive procesy, mají obě krize překvapivě mnoho podobného.

Za prvé, v Itálii i na Slovensku jde v principu o krizi nesourodých koalic, v nichž se problémy dříve či později očekávaly. Italská koalice vznikla po pádu předchozí vlády na začátku minulého roku, a to se zastoupením všech významných stran včetně nacionálních populistů z Ligy Mattea Salviniho či progresivních levičáků ze strany Liberi e Uguali.

Oficiálně si spojení vynutila covidová krize, neoficiálně perspektiva rozdělování covidových peněz z EU. Z významných formací zůstala mimo vládu pouze Fratelli d'Italia, nejkrajnější parlamentní pravice.

Na Slovensku vznikla koalice o rok dříve, a to mezi klasickou pravicí a populistickými, protestními a podnikatelskými formacemi. Rozkladným prvkem se v ní stal zejména lídr vítězného bloku z voleb 2020, bývalý premiér a nyní ministr financí, jinak však avatar politického chaosu, Igor Matovič.

Aktuální italská krize propukla poté, co nejméně předvídatelná z koaličních stran — protestní Hnutí pěti hvězd — odmítla potvrdit důvěru v koalici kvůli nedostatečně sociálnímu přístupu ke zdražování. Poloúřednický premiér Mario Draghi v reakci na to prohlásil, že bez kompletní široké koalice kabinet nepovede, i kdyby vládě zůstala většina v parlamentu, a podal demisi.