Vládní krize zažívají teď také v Itálii a na Slovensku
Petr JedličkaSouběžně s pádem Borise Johnsona v Británii propukly kabinetní krize i ve dvou dalších evropských zemích. Eventuální předčasné volby mohou v obou případech přinést jak lepší vládu, tak naprostou katastrofu.
Nedávno, přibližně v době, kdy v Británii gradovaly hojně medializované konflikty vládnoucích konzervativců a připravoval se pád premiéra Johnsona, propukly v Evropě ještě dvě další vládní krize: v Itálii a na Slovensku. V obou případech jde o vážné rozepře a v obou případech doposud pokračují. I když jde pochopitelně o zcela svébytné události, respektive procesy, mají obě krize překvapivě mnoho podobného.
Za prvé, v Itálii i na Slovensku jde v principu o krizi nesourodých koalic, v nichž se problémy dříve či později očekávaly. Italská koalice vznikla po pádu předchozí vlády na začátku minulého roku, a to se zastoupením všech významných stran včetně nacionálních populistů z Ligy Mattea Salviniho či progresivních levičáků ze strany Liberi e Uguali.
Oficiálně si spojení vynutila covidová krize, neoficiálně perspektiva rozdělování covidových peněz z EU. Z významných formací zůstala mimo vládu pouze Fratelli d'Italia, nejkrajnější parlamentní pravice.
Na Slovensku vznikla koalice o rok dříve, a to mezi klasickou pravicí a populistickými, protestními a podnikatelskými formacemi. Rozkladným prvkem se v ní stal zejména lídr vítězného bloku z voleb 2020, bývalý premiér a nyní ministr financí, jinak však avatar politického chaosu, Igor Matovič.
Aktuální italská krize propukla poté, co nejméně předvídatelná z koaličních stran — protestní Hnutí pěti hvězd — odmítla potvrdit důvěru v koalici kvůli nedostatečně sociálnímu přístupu ke zdražování. Poloúřednický premiér Mario Draghi v reakci na to prohlásil, že bez kompletní široké koalice kabinet nepovede, i kdyby vládě zůstala většina v parlamentu, a podal demisi.
Slovenská krize propukla poté, co nejvíce předvídatelná z koaličních stran — důsledně pravicová Svoboda a Solidarita — vyhlásila, že už nemůže dále pokračovat ve spoluvládnutí, v němž jakkoliv výrazněji figuruje Matovič, neboť ten se v jakékoli funkci snaží dál dělat vlastní svéhlavou politiku a vystupovat jako faktický premiér. Strana uvedla, že vypovídá koaliční smlouvu a její ministři odejdou z kabinetu, nenajde-li se nějaké bezmatovičovské řešení.
Otázka příčin
U obou krizí platí, že mají své věcné jádro. Draghiho protiinflační politika v Itálii jde skutečně proti tomu, jak se profiluje Hnutí pěti hvězd. Se slovenským Igorem Matovičem, řídícím se v politice dle debat na svém Facebooku, je zase opravdu těžké pořízení.
U obou krizí lze však i tušit politický kalkul v pozadí — zejména snahu obhájit se v příštích volbách před voliči. Do termínu řádných voleb zbývá v Itálii zhruba deset měsíců, na Slovensku osmnáct.
Společným znakem obou krizí je ovšem i to, že ještě mohou být odvráceny. V Itálii již týden celý politický provoz s výjimou krajní pravice přemlouvá Draghiho, aby kvůli válce na Ukrajině, ekonomické situaci, katastrofálnímu suchu v zemi a podobně zůstal ve funkci. Prezident Mattarella jeho demisi zatím nepřijal. V kuloárech se intenzivně jedná.
Na Slovensku poskytl zase předseda Svobody a Solidarity Richard Sulík náhradnímu premiérovi Hegerovi ultimátum do konce srpna, aby „problém Matovič“ nějak vyřešil. Do té doby mají poslanci za Svobodu a Solidaritu neškodit a ministři ve vládě pracovat dále.
Důsledky? Možné zlepšení i naprostá katastrofa
Vůbec nejvýznamnější podobnosti obou otřesů jsou ale v důsledcích: v obou případech mohou totiž vyústit jak v relativně lepší vládu, než jakou mají země nyní, tak v naprostou katastrofu. V Itálii by příkladně mohla dle aktuálních preferencí sestavovat kabinet po eventuálních předčasných volbách sociální demokracie. Druhdy dominantní populisty z Ligy Mattea Salviniho připravil vstup do superkoalice o protestní lesk a téměř polovinu podpory.
Mohli by ale taky vyhrát Fratelli d'Italia, a celá politická Evropa by pak musela řešit, co s třetí nejvýznamnější zemí EU v čele s krajní pravicí.
Podobně na Slovensku by mohl novou povolební vládu sestavovat Hlas — sociální demokracie, což je pragmatická sociálnědemokraticky laděná formace odštěpená v roce 2020 od Ficova Směru — sociální demokracie. A do sněmovny by se mohlo dostat nově i liberální Progresivní Slovensko, které má v průzkumech dlouhodobě podporu okolo deseti procent.
Mohla by ovšem vzniknout také výrazně hnědší koalice, protože Ficův Směr je nyní ukřičenější a k tomu znovu relativně silný, na svém zůstává lepenisticko-populistický blok Sme rodina podnikatele Borise Kollára a k tomu v preferencích roste nová strana Republika, odštěpená loni od kotlebovců, avšak ne od jejich názorů.
Italský vývoj je z celkového hlediska samozřejmě mnohem závažnější než slovenský, pro nás v sousedství je ale důležitý i ten. Uvidíme, jak vše dopadne. Již teď je zřejmé, do jak delikátních poloh politika ve zmiňovaných zemích dospěla. A že letošní léto nebude dost možná horké jen na teploměrech.
Italská koalice se rozpadla skutečně neopravitelně, zemi čekají předčasné volby. Datum bylo dnes určeno na 25. září. Ve středu se krize nejprve uklidnila poté, co Draghi ráno v Senátu ohlásil, že jej lidová podpora přesvědčila dát superkoaliční vládě ještě šanci, i třeba bez Hnutí pěti hvězd. Pravice ovšem, konkrétně Liga a Forza Italia, se ale rozhodla superkoalici již neopravovat. Draghi tak svoji demisi prezidentovi potvrdil a ten už dále nenaléhal.