Nedávno, přibližně v době, kdy v Británii gradovaly hojně medializované konflikty vládnoucích konzervativců a připravoval se pád premiéra Johnsona, propukly v Evropě ještě dvě další vládní krize: v Itálii a na Slovensku. V obou případech jde o vážné rozepře a v obou případech doposud pokračují. I když jde pochopitelně o zcela svébytné události, respektive procesy, mají obě krize překvapivě mnoho podobného.

Za prvé, v Itálii i na Slovensku jde v principu o krizi nesourodých koalic, v nichž se problémy dříve či později očekávaly. Italská koalice vznikla po pádu předchozí vlády na začátku minulého roku, a to se zastoupením všech významných stran včetně nacionálních populistů z Ligy Mattea Salviniho či progresivních levičáků ze strany Liberi e Uguali.

Oficiálně si spojení vynutila covidová krize, neoficiálně perspektiva rozdělování covidových peněz z EU. Z významných formací zůstala mimo vládu pouze Fratelli d'Italia, nejkrajnější parlamentní pravice.

Na Slovensku vznikla koalice o rok dříve, a to mezi klasickou pravicí a populistickými, protestními a podnikatelskými formacemi. Rozkladným prvkem se v ní stal zejména lídr vítězného bloku z voleb 2020, bývalý premiér a nyní ministr financí, jinak však avatar politického chaosu, Igor Matovič.

Aktuální italská krize propukla poté, co nejméně předvídatelná z koaličních stran — protestní Hnutí pěti hvězd — odmítla potvrdit důvěru v koalici kvůli nedostatečně sociálnímu přístupu ke zdražování. Poloúřednický premiér Mario Draghi v reakci na to prohlásil, že bez kompletní široké koalice kabinet nepovede, i kdyby vládě zůstala většina v parlamentu, a podal demisi.

Slovenská krize propukla poté, co nejvíce předvídatelná z koaličních stran — důsledně pravicová Svoboda a Solidarita — vyhlásila, že už nemůže dále pokračovat ve spoluvládnutí, v němž jakkoliv výrazněji figuruje Matovič, neboť ten se v jakékoli funkci snaží dál dělat vlastní svéhlavou politiku a vystupovat jako faktický premiér. Strana uvedla, že vypovídá koaliční smlouvu a její ministři odejdou z kabinetu, nenajde-li se nějaké bezmatovičovské řešení.

Otázka příčin

U obou krizí platí, že mají své věcné jádro. Draghiho protiinflační politika v Itálii jde skutečně proti tomu, jak se profiluje Hnutí pěti hvězd. Se slovenským Igorem Matovičem, řídícím se v politice dle debat na svém Facebooku, je zase opravdu těžké pořízení.

U obou krizí lze však i tušit politický kalkul v pozadí — zejména snahu obhájit se v příštích volbách před voliči. Do termínu řádných voleb zbývá v Itálii zhruba deset měsíců, na Slovensku osmnáct.

Společným znakem obou krizí je ovšem i to, že ještě mohou být odvráceny. V Itálii již týden celý politický provoz s výjimou krajní pravice přemlouvá Draghiho, aby kvůli válce na Ukrajině, ekonomické situaci, katastrofálnímu suchu v zemi a podobně zůstal ve funkci. Prezident Mattarella jeho demisi zatím nepřijal. V kuloárech se intenzivně jedná.

Na Slovensku poskytl zase předseda Svobody a Solidarity Richard Sulík náhradnímu premiérovi Hegerovi ultimátum do konce srpna, aby „problém Matovič“ nějak vyřešil. Do té doby mají poslanci za Svobodu a Solidaritu neškodit a ministři ve vládě pracovat dále.

Důsledky? Možné zlepšení i naprostá katastrofa

Vůbec nejvýznamnější podobnosti obou otřesů jsou ale v důsledcích: v obou případech mohou totiž vyústit jak v relativně lepší vládu, než jakou mají země nyní, tak v naprostou katastrofu. V Itálii by příkladně mohla dle aktuálních preferencí sestavovat kabinet po eventuálních předčasných volbách sociální demokracie. Druhdy dominantní populisty z Ligy Mattea Salviniho připravil vstup do superkoalice o protestní lesk a téměř polovinu podpory.

Mohli by ale taky vyhrát Fratelli d'Italia, a celá politická Evropa by pak musela řešit, co s třetí nejvýznamnější zemí EU v čele s krajní pravicí.

Podobně na Slovensku by mohl novou povolební vládu sestavovat Hlas — sociální demokracie, což je pragmatická sociálnědemokraticky laděná formace odštěpená v roce 2020 od Ficova Směru — sociální demokracie. A do sněmovny by se mohlo dostat nově i liberální Progresivní Slovensko, které má v průzkumech dlouhodobě podporu okolo deseti procent.

Mohla by ovšem vzniknout také výrazně hnědší koalice, protože Ficův Směr je nyní ukřičenější a k tomu znovu relativně silný, na svém zůstává lepenisticko-populistický blok Sme rodina podnikatele Borise Kollára a k tomu v preferencích roste nová strana Republika, odštěpená loni od kotlebovců, avšak ne od jejich názorů.

Italský vývoj je z celkového hlediska samozřejmě mnohem závažnější než slovenský, pro nás v sousedství je ale důležitý i ten. Uvidíme, jak vše dopadne. Již teď je zřejmé, do jak delikátních poloh politika ve zmiňovaných zemích dospěla. A že letošní léto nebude dost možná horké jen na teploměrech.