EU potopila reformu Společné zemědělské politiky. V zájmu Babiše a agrokorporací
Radek KubalaEvropský parlament a Rada EU se v úterý postavili za velké agrokorporace a zastavili snahu o ekologizaci zemědělských dotací. Jedním ze strůjců dohody, která bude mít pro klima a malé farmáře devastující účinek, byl i Babišův europoslanec.
Polibek smrti pro malé farmáře a životní prostředí, v zájmu velkých zemědělských koncernů a proti Zelené dohodě i dosavadním proklamacím Evropské komise. Tak hodnotí experti, ekologické organizace i někteří politici úterní obrat v postoji institucí Evropské unie ke Společné zemědělské politice pro příštích sedm let. Původní návrh Evropské komise totiž jak Evropský parlament, tak na souběžném jednání v Lucemburku i Rada Evropské unie, významně oslabili.
Podle bruselských think tanků a ekologických organizací by takto schválená Společná zemědělská politika, která tvoří třetinu celého rozpočtu Evropské unie, znamenala zakonzervování současného stavu. Na většinu z více než tří set čtyřiceti miliard eur (přibližně deset bilionů korun) evropských dotací by tak dosáhly hlavně velké zemědělské koncerny fungující na principu průmyslového zemědělství.
Jak ukazuje například detailní analýza New York Times, zemědělské dotace pomáhají upevňovat politickou moc jak autoritářské vlády Viktora Orbána v Maďarsku, tak Andreje Babiše v České republice.
V březnu tři a půl tisíce vědců, včetně několika desítek z České republiky, vyzvalo evropské vlády, aby podporu tomuto typu farmaření v rámci Společné zemědělské politiky ukončily. Průmyslové zemědělství totiž ničí biodiverzitu a podílí se na prohlubování klimatické krize a degradaci půdy.
Evropský parlament i ministři zemědělství však udělali pravý opak. „Celé jaro jsme poslouchali, jak v čele s novou Evropskou komisí budou zemědělské dotace konečně nastaveny tak, aby podporovaly rovnováhu mezi životním prostředím a zemědělstvím, a tím nezanedbatelně podpoří boj s klimatickou krizí. Je nesmírně znepokojivé, že Evropský parlament a Rada Evropské unie tyto snahy systematicky pošlapaly,“ řekl Deníku Referendum Martin Rexa z Hnutí DUHA.
Ještě ostřeji se na adresu Evropského parlamentu vyjádřil Marco Contiero, zemědělský expert organizace Greenpeace. „Europoslanci právě podepsali polibek smrti pro životní prostředí, klima i malé farmáře, kteří začnou velkou rychlostí mizet,“ uvedl.
Je tak jednou z nejdůležitějších evropských politik, která ale i z historických důvodů patří k nejsložitějším pro vyjednávání. I proto o jejím nastavení na roky 2021 až 2027, během kterých se bude rozdávat přes tři sta čtyřicet miliard eur (přibližně deset bilionů korun), jednají státy i instituce EU již přes dva roky.
Při současném nastavení připadne osmdesát procent dotací jen dvaceti procentům žadatelů. Jak při úterní diskuzi v Evropském parlamentu upozornil eurokomisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski, většina peněz skončí v kapsách velkých firem produkujících potraviny průmyslovými metodami a za mohutného využívání pesticidů a umělých hnojiv.
Podle dat Eurostatu kvůli takto nastaveným pravidlům zkrachovala mezi léty 2003 až 2013 čtvrtina všech evropských farem, převážně malých a středně velkých. Zisky se naopak zvedly producentům chemických přípravků jako jsou Syngenta či Monsanto-Bayer, potravinářským korporacím jako jsou Mondelez, Nestlé nebo Unilever i koncernům jako je Agrofert premiéra České republiky Andreje Babiše.
Evropská komise ambicióznější
Původní návrh revize CAPu představila ještě minulá Evropská komise pod vedením Jeana Clauda Junckera, přičemž ta současná jí k projednání Evropskému parlamentu a Evropské radě předložila jen s drobnými úpravami. Jejím cílem bylo celou politiku ekologizovat, podpořit lepší starost o krajinu a zároveň pomoct menším farmářům.
Nejdůležitější součástí návrhu bylo povinné zastropování maximální výše dotací na jeden subjekt a vznik ekoschémat. Konkrétně by tak mohl jeden podnik žádat pouze o sto tisíc eur. Ekoschémata by pak měla umožnit zemědělcům, aby si vybírali také dotace na ekologizaci svého farmaření a ukládala státům povinnost vyčlenit třicet procent dotací na agroekologii.
Zamezilo by se tak systému neomezeného vyplácení dotací na hektar, které poslední dekády zvýhodňuje agrokorporace, i přetrvávající výrazné podpoře průmyslového zemědělství. Podle analýz celosvětového sdružení rolníků La Via Campesina by návrh komise omezil jen některé velké hráče, nicméně i tak by byl posunem směrem k ekologizaci zemědělství. Evropský parlament a Rada Evropské unie však v úterý zadusili i tyto dílčí kroky.
Většina dotací na hektar, nízké ekologické standardy
Evropský parlament totiž výraznou dvoutřetinovou většinou při úterním nočním hlasování podpořil takzvaně kompromisní pozměňovací návrhy vytvořené třemi největšími frakcemi — lidoveckou EPP, socialistickou SD a liberální RENEW. „Kompromisy bolí, ale jsou součástí naší práce. Jsem přesvědčený, že dnes dosáhneme nejlepší možné dohody pro farmáře, klima a životní prostředí," uvedl před hlasováním na Twitteru předseda europarlamentního zemědělského výboru Norbert Lins (EPP).
Společný návrh tří největších frakcí stanovil velikost plochy pro krajinné prvky na pět procent, což je minimálně o pět procent méně, než doporučují vědci. Navzdory komisi však do nich započítal i výsadbu plodin vázajících dusík a zahrnul do nich jen ornou půdu. Ve výsledku tak zemědělci budou moct na úkor budování remízů, vysazování stromů či zakládání mokřadů nadále zvyšovat produkci.
Europoslanci také významně snížili peníze na obnovu biodiverzity a ekologizaci zemědělských postupů. Naproti tomu šedesát procent celého rozpočtu vyčlenili pro dotace na hektar, které vyhovují velkým hráčům.
Z povinného zastropování dotací se stalo dobrovolné, které si státy budou moct určovat samy. Převedeno do českých podmínek: závisí na Babišovi, jestli sám sobě přiškrtí penězovody. Návrh zřejmě umožní také vyplácení desítek miliard z evropských dotací pro hospodaření na degradovaných mokřadech, které mohou až za čtvrtinu evropských emisí skleníkových plynů ze zemědělství (zejména v severských a pobaltských státech), ale i průmyslovým velkochovům zvířat, které významným způsobem přispívají k vypouštění metanu, druhého nejvýznamnějšího skleníkového plynu oteplujícího planetu.
Ekoschémata pak musí být v souladu se zvyšováním konkurenceschopnosti zemědělských podniků a jsou sice pro státy závazná, ale pro zemědělce dobrovolná. Podle ochranářské organizace Bird Life Europe to v praxi bude znamenat, že se budou uplatňovat jen sporadicky, případně na opatření nesouvisející s ochranou životního prostředí (například na stavbu zavlažovacích systémů) či v krajním případě dokonce na pořizování chemických postřiků, které zabíjejí hmyz. Ostatní problémy poslaneckých návrhů ve své analýze popsal server Politico.
O dalších méně podstatných pozměňovacích návrzích bude Parlament hlasovat i v následujících dnech. O celém dokumentu budou europoslanci hlasovat v pátek. Jedinou možností na zvrácení současného stavu je, že by poslanci v příštích dnech do dokumentu vtělili ambicióznější cíle prostřednictvím strategických dokumentů Evropské komise. Nicméně podle Euractivu je tato varianta málo pravděpodobná a už nyní jsou základní kontury zemědělské politiky jasné.
Snad ještě hůř
Ještě hůře dopadlo úterní jednání Rady Evropské unie v Lucemburku, na kterém se sešli ministři zemědělství. Eurokomisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski na jednání Rady řekl, že cíle diskutované ministry jsou ještě méně ambiciózní než ty, jež nastavil Parlament, přičemž ani jedna z institucí nejedná v souladu se Zelenou dohodou.
Ministři se ve středu nad ránem nakonec dohodli na kompromisní variantě dohody, která se v klíčových bodech příliš neodlišuje od postoje Europarlamentu. Finální podoba Společné zemědělské politiky vznikne v takzvaném trialogu všech tří klíčových evropských institucí, který začne v listopadu.
Plně bude nová verze Společné zemědělské politiky účinná až od roku 2023, jelikož její implementaci předchází dvouleté přechodné období, během kterého budou pravidla fungovat stejně jako dosud.
Evropský parlament naproti tomu zastupuje občany. Proto je jako jediný orgán volen přímo. Rada Evropské unie (neplést s Evropskou radou, ve které zasedají hlavy států bez legislativních pravomocí) sestává z jednotlivých ministrů členských zemí (podle potřeby a projednávané politiky). Oba tyto orgány přijímají legislativní akty od Evropské komise a vytvářejí si k nim vlastní pozici.
Finální dohoda na legislativním aktu je pak dokončena v takzvaném trialogu mezi všemi třemi institucemi. Evropská komise však v tomto procesu funguje spíše jako mediátor, který má sladit zájmy Rady a Parlamentu, a pomoct tím dojít k finální dohodě.
V zájmu Babiše
Do České republiky ze zemědělských dotací ročně přiteče přibližně třicet miliard korun. Většinu jich ale dlouhodobě pobírají velké zemědělské koncerny, nejvíce Babišův Agrofert. Podle Eurostatu má Česká republika zároveň největší průměrnou velikost zemědělských podniků v celé Evropské unii.
Právě kvůli tomu, že český premiér má na pokračování současného systému vyplácení zemědělských dotací velký finanční zájem, řeší evropské instituce jeho střet zájmů. Podle usnesení rozpočtového výboru Evropského parlamentu z dubna letošního roku by se dokonce neměl podílet na vyjednávání evropského rozpočtu na příštích sedm let a měl by rezignovat, pokud jeho střet zájmů bude definitivně potvrzen.
I z těchto důvodů má celý proces vedoucí k oslabení Společné zemědělské politiky výraznou českou stopu. Jeden ze dvou europoslanců, kteří připravili společnou pozici za celou liberální frakci RENEW a patří zároveň ke strůjcům dohody tří největších frakcí, byl totiž europoslanec za ANO Martin Hlaváček.
Hlaváček je zkušeným lobbistou velkých korporací, kam se dostal z veřejné správy. V roce 2012 pracoval jako náměstek tehdejšího ministra zemědělství Petra Bendla (ODS), kde se mimo jiné už tehdy podílel na vyjednávání evropské Společné zemědělské politiky a řešil také tabákovou směrnici Evropské unie. Odtud zamířil přímo do tabákové korporace Philip Morris.
V roce 2019 byl zvolený do Evropského parlamentu jako nestraník za ANO. Proti ekologickým ambicím Společné zemědělské politiky však dlouhodobě vystupuje také ministr zemědělství a dřívější ředitel Agrární komory Miroslav Toman (nest. za ČSSD).
Ten s deseti dalšími státy východní a střední Evropy podepsal deklaraci, podle které by ekologické cíle navržené Evropskou komisí měly být pouze dobrovolné. Oslabení této politiky pak spolu s ostatními státy Visegrádské čtyřky prosazoval na každém jednání Rady Evropské unie.
Netransparentní a nedemokratický proces
Ekologické organizace i některé frakce Europarlamentu si také stěžovaly na netransparentní a nedemokratický proces, jakým se o klíčových politikách hlasovalo. Původně mělo hlasování o více než tisíci a tří stech pozměňovacích návrzích Europoslanců začít až ve středu odpoledne.
V pondělí kolem půlnoci však Prezident Evropského parlamentu spolu se zpravodaji jednotlivých výborů rozhodli o předřazení hlasování už na úterní druhou hodinu odpolední. Po obstrukcích zelené frakce Greens/EFA a levicové GUE-NGL nakonec hlasování začalo v úterý v osm hodin večer.
I přesto si část poslanců stěžovala, že v té době ještě neměli k dispozici veškeré překlady, a nemohli se tak v situaci dobře orientovat. Podle ekologické organizace European Environmental Bureau byl tlak na rychlé rozhodnutí nedemokratický a jeho účelem bylo zamezit tomu, aby uvnitř tří nejsilnějších poslaneckých frakcí vznikla opozice.
„Zástupci průmyslové lobby, zaskočeni rozhořčením občanské společnosti, cítili obavy o výsledek hlasování, a rozhodli se proto hodit přes palubu transparentnost a demokratičnost procesu,“ komentoval celý proces Martin Rexa z Hnutí DUHA.
Zelené frakci se nakonec podařilo jako první zařadit hlasování o navrácení celého dokumentu Evropské komisi k přepracování. Pro tento návrh ale nakonec hlasovalo jen sto šestašedesát europoslanců, proti bylo pět set tři.
Proti plánům Evropské komise
V úterý schválená podoba Společné zemědělské politiky je také v zásadním rozporu se strategií, kterou se v rámci své Zelené dohody Evropské komise rozhodla postavit k ekologické krizi. Konkrétně se jedná o koncept Od zemědělce ke spotřebiteli a Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030.
Tyto dokumenty si jako cíle stanovují zajistit, aby se do deseti let obhospodařovala čtvrtina zemědělské půdy ve všech státech v režimu ekologického zemědělství, což je trojnásobně více než v současnosti. Dále by tyto strategie v případě jejich přechodu v legislativu státům nakázaly snížit celkové používání pesticidů a chemických postřiků o padesát procent, umělá hnojiva o dvacet procent a požadovaly by vyčlenit deset procent zemědělských ploch pro krajinné prvky.
Zatím se však jedná pouze o strategie, které nejsou závazné. Jejich uvedení do praxe je podmíněno vznikem navazující evropské legislativy. Společná zemědělská politika je přitom jedním z nejklíčovějších nástrojů. Její současná podoba jde však úplně proti duchu výše zmíněných strategií a ve skutečnosti její cíle kompletně podkopává.
V režii agrokorporací
Jedním z hlavních důvodů úterního obratu je silný vliv agrokorporací a zemědělských svazů. Analýza bruselského think tanku Corporate Europe Observatory zmiňuje zejména vliv největší a nejstarší zemědělské lobbistické skupiny Copa-Cogeca, která oficiálně sdružuje malé farmáře (Copa) a velké firmy (Cogeca).
Ve skutečnosti však v ní čím dál víc převažují zájmy agrokorporací, které i díky vývoji celého sektoru v celé skupině rok od roku získávají větší moc. Copa-Cogeca, která vznikla už v roce 1959, utratila podle evropského registru lobbistů za ovlivňování politiků jen v roce 2018 přes dva a půl milionů euro.
Podle analýzy New York Times je její vliv doslova takový, že je evropskými lídry vnímána jako součást rozhodovacího procesu zemědělské politiky. Zástupci Copa-Cogeca mají přístup k uzavřeným jednáním zemědělského direktoriátu Evropské komise, stejně jako k přípravným jednáním zemědělského výboru Evropského parlamentu. Žádný jiný zástupce zemědělců takovýto vliv na evropské politické špičky nemá.
Na jejích konferencích pravidelně vystupují špičky evropské politiky, jako je například eurokomisař pro Zelenou dohodu Frans Timmermans, předseda europarlamentního zemědělského výboru Norbert Lins nebo jeden z mluvčích lidovecké frakce EPP pro zemědělskou politiku Herbert Dorfmann.
Mezi české zástupce této lobbistické skupiny patří Agrární komora, Zemědělský svaz České republiky a Asociace soukromého zemědělství. Poslední zmiňovaná organizace však nedávno podala žádost o vystoupení, a to právě z těch důvodů, že Copa-Cogeca přestala zastupovat zájmy menších zemědělců.
„Vedení se s námi vůbec nebaví. Už dva roky jsme žádali o setkání s ředitelem Copa-Cogecy, usilovali jsme následně i o schůzku s novou ředitelkou. Jejich lobbing ale absolutně přestal zastupovat naše zájmy. Příkladem může být jejich boj proti zastropování zemědělských dotací, o což my naopak stojíme,“ řekl Deníku Referendum ředitel Asociace soukromých zemědělců Jaroslav Šebek.
Podobně dokáže podle analýzy Corporate Europe Observatory ovlivňovat evropskou zemědělskou politiku i lobbistická skupina ECPA, která zastupuje největší výrobce pesticidů. Právě kvůli velkému vlivu těchto organizací na jednání ukončil v létě europarlamentní výbor pro životní prostředí vyjednávání o Společné zemědělské politice se zemědělským výborem, což je při takto důležité legislativě nestandardní.
Dalším důkazem napojení europoslanců na agrokorporace podal francouzský investigativní server Mediapart. Podle jejich zjištění ze současného nastavení Společné zemědělské politiky profitují rodinní příslušníci některých europoslanců.
Nejpalčivějším příkladem je německý eurposlanec za CDU Peter Jahr, jehož příbuzní v loňském roce na zemědělských dotacích vydělali přes sto jedenáct tisíc eur. Jahr je zároveň hlavním vyjednavačem Společné zemědělské politiky za lidoveckou frakci EPP a bude s největší pravděpodobností v trialogu zastupovat Evropský parlament.