↗

Mladí lidé ve Východním Německu umí nejen popsat, proč jejich část země nefunguje, ale také sehrát roli prostředníků, kteří zacelují symbolické rány a zasazují se o spravedlivé zhodnocení zkušenosti svých rodičů. Berme je jako inspiraci i pro naši debatu. Grafika Petr Kněžek

Zatímco my v České republice jsme se přes významné výročí tří dekád od Sametové revoluce překulili již minulý podzim, Němce letos 3. října ještě čeká jubileum neméně významné: třicet let sjednocení německého Východu se Západem. Při této příležitosti Deník Referendum a Friedrich-Ebert-Stiftung společně přinášejí cyklus šesti esejů a podcastů, které budou v párech vycházet po následující tři víkendy.

Na vydané texty naváže online debata 30. září se třemi autory a třemi autorkami — mladými lidmi z České republiky a východního Německa narozenými mezi lety 1984 a 1994, tedy s „dětmi postkomunismu“. 

Revolty proti donedávna platnému společenskému konsenzu jistě nejsou výhradně věcí postkomunistického prostoru — stačí se podívat na Trumpovy Spojené státy či brexit. A jakkoli se i v rámci bývalého východního bloku projevy deziluze celkem výrazně i v detailech liší, lze zároveň konstatovat, že právě zde je vzdor jednak v některých ohledech zvláště silný a jednak v lecčems specifický. 

Že je s bývalými zeměmi sovětského bloku „nějaký problém“, se naplno vyjevilo zejména v souvislosti s uprchlickou krizí před pěti lety, která ve východním Německu dala vzniknout hnutí PEGIDA. Z ní dílem vycházející národovecky-konzervativní AfD posílila místy až na více než čtvrtinu voličské podpory. U nás se významně podobným směrem posunula veřejná debata i postoje zavedených politických stran.