Polská novinářka a spisovatelka Agata Pyzik žila několik let v Londýně, odkud psala komentáře pro média jako Guardian, New Statesman či Wire. Ve svých textech se zabývá především společností a kulturou východní Evropy. Napsala knihu Chudí, ale sexy, v níž se věnuje projevům rostoucí popularity socialistické estetiky. V současnosti žije ve Varšavě a pracuje na svých memoárech. V říjnu se v Praze zúčastnila debaty o feminismu ve střední Evropě.

Ve své knize Chudí, ale sexy se věnujete trendu rostoucí obliby sovětské estetiky. Šusťákovky jsou najednou cool a do Černobylu se jezdí na výlety. Může z toho východní Evropa vytěžit, nebo jde o negativní jev, který nevede k ničemu jinému než ke komodifikaci a banalizaci nejednoduché historie?

Knihu jsem dopsala před šesti lety, kdy byl trend teprve v rozpuku. Žila jsem tehdy v Londýně a byla jsem trochu naštvaná na všechny ty mladé anglické hipstery, co jezdí do Berlína, aby si v sekáčích nakoupili outfity z dob NDR a pak v nich vyrazili na techno. Narodila jsem se v roce 1983, takže si pamatuji dobu, kdy byly šusťákovka a turbofolk považovány za příznaky nevkusu. A pak si najednou dobře zabezpečení lidé ze Západu udělali ze životního stylu pracující chudiny z Východu šatník. To je tak ahistorické!

Nadále pochybuji, že by tento fenomén mohl obrátit něčí život skutečně k lepšímu. Šusťákovky se sociálním systémem nepohnou. Zaznamenala jsem však, že mládež na Východě teď zažívá něco velmi významného. Třeba na Ukrajině po Majdanu mladí začali organizovat techno party v postindustriálních prostorech. Považuji to za autentický výraz touhy po vlastní identitě. Za velmi opožděnou reakci na to, že jsme byli až moc dlouho považováni za rolníky Evropy, na pocit podřazenosti, který jsme cítili, kdykoliv jsme se ocitli někde na Západě.

Tohle je poprvé, kdy styloví lidé ze Západu jezdí do Kyjeva nebo do Varšavy. Možná tahle mělká zábava alespoň přiměje lidi ze Západu k zájmu o východní Evropu. Možná lidem z Východu pomůže získat zpět pocit důstojnosti a respektu. Takové pozitivní efekty však zasáhnou spíše mladou městskou populaci, nikoliv celý národ.

Zmínila jste Berlín — první místo, kde se z komplikované komunistické minulosti stala vábička na turisty a kde už se projevují i negativní dopady tohoto trendu, například gentrifikace.

Jistě, gentrifikace už citelně postihla i Prahu, která byla koneckonců populární už v devadesátkách. Nechci ale srovnávat východoevropské metropole s Berlínem. Berlín má východní i západní část, socialistickou i moderní architekturu. Přitahuje lidi i velmi progresivní sociální politikou, která tady chybí. Žádná východní metropole nemá přístup k takovému finančnímu kapitálu jako Berlín. Navzdory tomu, kolik Berlínem proteklo peněz a zahraničních turistů, v něm ale nadále žije dost chudých rodin.