Je zvláštní ironií osudu, že v dějinách Československé strany lidové sehrály při výběru předsedů, kteří zásadním způsobem pozitivně ovlivnili její politiku a směřování v polistopadovém období, klíčovou roli stranické sjezdy, které se konaly coby mimořádné. Byly vlastně reakcí na krizovou situaci, kdy strana postrádala jednoznačný a nosný směr. Ačkoli se zdálo, že předchozí řádné sjezdy směr určily a klíčovou postavu do čela vygenerovaly, opak byl pravdou.

Taková situace nastala poprvé v roce 1990, kdy jarní pražský sjezd potvrdil na postu předsedy ČSL Josefa Bartončíka, strůjce předlistopadového Obrodného proudu ve straně, který v revolučních dnech nahradil v čele prokomunistické vedení. Po odhalení jeho spolupráce s StB byl však v září svolán mimořádný sjezd do Žďáru nad Sázavou, který zvolil do čela Josefa Luxe, klíčovou osobnost lidovecké politiky 90. let.

Podobná situace následovala o 20 let později: vsetínský sjezd KDU-ČSL v květnu 2009 měl definitivně ukončit letitý rozkol dvou křídel ve straně. Po zvolení Cyrila Svobody předsedou a následném odchodu Miroslava Kalouska a jeho spojenců ze strany se zdálo, že lidovecké vedení má čistý stůl.

Následovalo však volební kataklyzma o rok později a mimořádný sjezd (ne náhodou) opět ve Žďáru nad Sázavou měl v listopadu 2010 lidovou stranu vyvést z nejhlubší krize v historii. Teprve zvolení Pavla Bělobrádka a jeho následné úspěšné tažení zpět do Poslanecké sněmovny i do vlády přineslo kýžené ovoce.

Podobná situace, avšak z úplně jiných důvodů, nastává i tentokrát. Po letitém Bělobrádkovu vedení strany a postupném poklesu preferencí KDU-ČSL až na spodní pětiprocentní hranici měl být novým zásadním impulsem loňský březnový sjezd v Brně. Ten zvolil novým předsedou poslance Marka Výborného a zásadně personálně obměnil předsednictvo strany.

Nový impuls v podobě růstu preferencí ve volebních průzkumech však ani v dalších měsících nepřicházel. Na konci září pak rodinu Marka Výborného postihla tragédie v podobě náhlého úmrtí jeho manželky. Jeho listopadové rozhodnutí dát přednost rodině a dětem před řízením strany bylo kvitováno jako vysoký morální postoj. Málokoho z lidovců však situace těší z hlediska východisek, jak z ní ven.

Volba „okoukaných“

Zatímco před loňským sjezdem se dal výsledek volby předsedy KDU-ČSL jen těžko předvídat dopředu, letos se leccos odhadovat dá. Minimálně to, že delegáti sjezdu budou plus mínus ti samí jako loni (mandát delegáta sjezdu je dvouletý) a proto se dají očekávat podobné preference jako v předchozím případě.

Ovšem s jedním zásadním rozdílem: do volby nejen, že nejde Marek Výborný, ale hlavně se volby pravděpodobně nezúčastní nikdo, kdo by mu byl typově zásadně podobný. Marek Výborný dokázal v sobě totiž spojit tři důležité charakteristiky, které loni vedly k úspěchu: byl na scéně nový a „neokoukaný“, přitom však byl již poslancem (od roku 2017), nebyl spojen žádným způsobem s předchozím vládním angažmá a zároveň mu nechybělo osobní charisma a schopnosti lídra.

Takovouto charakteristiku nejenže dnes nikdo další nesplňuje, ale hlavně nikdo další takový již reálně ve straně ani není. Jen kdybychom zůstali u kritéria, že by předseda strany měl být poslancem, nemáme moc z čeho vybírat, jelikož poslanců je pouze deset a nováčci z minulých voleb mezi nimi pouze tři (z toho kromě Výborného ovšem jeden již není ve straně a druhý je bývalým hejtmanem a senátorem…).

Do volby se tak opět přihlásili neúspěšní kandidáti z loňské volby: bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka a bývalý místopředseda Poslanecké sněmovny Jan Bartošek. Ti právě v těchto funkcích působili v minulém volebním období a jsou tak s někdejším vládním angažmá blízce spjati, byť každý v jiné pozici, což již tehdy posilovalo jejich vnitrostranickou rivalitu.