Před víkendovým sjezdem KDU-ČSL se opět vynořilo téma integrace pravice. Ledaskdo o ní sní, ovšem ve výsledku skutek utek. Jisté jenom je, že seriózní středopravicové síly nestojí o nahnědlou SPD na jednom konci a o nezkrotné Piráty na konci druhém. ČSSD je pokládána za demokratickou soupeřku z opačného břehu a ANO za nevyzpytatelného protivníka, jehož je nutné porazit.

Je zajímavé, že o spojování mluví nejvíc zrovna lidovci. V minulosti odmítli podanou ruku od TOP 09 a před sněmovními volbami, poté, co je vystrašily průzkumy, na něž přitom podle svých slov politici nedají, odpískali koalici se Starosty a nezávislými.

Teď hovoří o nové čtyřkoalici či české obdobě německého modelu CDU/CSU (Jan Bartošek) nebo o integraci konzervativních sil (Marek Výborný), takže do eurovoleb jdou spolu s Korunou Českou a Konzervativní stranou, subjekty, které obvykle získávají nula nic a sotva mohou být pro KDU-ČSL přínosem.

Při vyhlížení konzervativních spojenců pro budoucnost lidovci pošilhávají zejména po ODS, jež by do konceptu CDU/CSU zapadla. Čert to vem, že legendární předseda KDU-ČSL Josef Lux viděl v občanských demokratech bezmála nepřátele a soustavně se vůči nim vymezoval, především otevřenou středovou politikou. Kvůli tomu přizval ke spolupráci nezávislé osobnosti typu Petra Pitharta, Jana Sokola či Martina Bursíka.

Dnešním lidovcům nevadí ani euroskepticismus ODS. Zjevně jsou ochotní mnohé obětovat, aby vytvořili silný konzervativní blok. Občanští demokraté jsou polichoceni, ale sami žádnou velkou integrační iniciativu nevyvíjejí. Věří si, že roli Babišova vyzyvatele zvládnou sami, mimo sněmovní volby jsou ale ochotni případ od případu kooperovat s ostatními. Přesto jsou mezi nimi tací, co přirozeně inklinují ke křesťanskodemokratickému vidění světa a blízkosti lidovců si cení. Patří k nim i předseda Petr Fiala nebo poslanec Marek Benda.

STAN sice není čistě konzervativní síla jako drobotina, s níž to lidovci táhnou nyní, přesto hraje v úvahách o provázání pravice významnou roli. Má dobré vztahy s lokálními hnutími i komunální zázemí. Na kandidátku pro evropské volby připravenou spolu s TOP 09 zlákali dokonce Štěpánkovy Zelené. Starostové vesměs nejsou názorově vyhranění, takže se v mnohém dokážou přizpůsobit. Je ale pravda, že v etických otázkách (potraty, stejnopohlavní manželství) jsou názorově výrazně rozkročení.

Ze všeho nejvíc práce na integraci pravice ale odvedla TOP 09. Zkusila to se STAN a dlouho jim to fungovalo. Jenže Miroslav Kalousek se s chutí do spousty starostů navážel coby do socialistů a ti s ním ztratili trpělivost. Dnes je ale předseda poslanců TOP 09 Kalousek jedním z motorů integračních snah. Aby ukázal vážnost a čistotu svého přístupu, opakuje, že na žádné společné kandidátce nemusí být. Podstatný je pro něj výsledek.

Potíž je však v tom, že lidovci Kalouskův odchod z KDU-ČSL dodnes nevydýchali. A když se Pavel Bělobrádek překonal a pozval jej na sjezd, zaznělo od svérázného Kalouska kázání, co všechno dělají špatně. Jako byl Kalousek původně u lidovců, předseda TOP 09 Jiří Pospíšil přišel z ODS. Tudíž i tam by mohl zafungovat jistý odpor. Každopádně topce dochází, že není všude dostatečně výrazně regionálně zastoupená, natožpak silná, a proto se už nebrání ničemu. Kromě toho je její prioritou politický konec Andreje Babiše.

Co bude dál, snad neví ani hvězdy. Bude stát velká ODS o malé lidovce? A lze vůbec oddělit konzervativní pravici od liberální? Nebo se aspoň ad hoc dá dohromady nová čtyřkoalice ODS-TOP 09-KDU-ČSL-STAN? Uvidíme, jak se osvědčí strategie jednotlivých partají před volbami do Evropského parlamentu. Pak budou mít rok a půl na důkladnou přípravu krajských a senátních voleb 2020.

Do toho může ale vstoupit i touha po vládnutí, kterou by mnohým nejlépe splnilo ANO. A poněvadž dosud byla pro většinu pravicových politiků bližší košile než kabát, může jakákoli integrace zůstat pouze krásným snem.