Byla to pro mne muka, letos volit. Ne kvůli prstu, který mi uvízl v urně, když jsem se tam snažil napěchovat tlustou obálku s volební plachtou. Co by člověk neudělal pro komisi, jež se skoro čtyřiadvacet hodin nudí a pak je ve stresu z komplikovaného počítání hlasů, zejména u nás v Praze.

Skutečnou torturou ale byl výběr těch, které zakřížkovat. Začal jsem touhou po změně, na tento kýč snad má nárok i člověk živící se sledováním politiky. Pak jsem si přečetl dopis starosty naší čtvrti a nalezl v sobě konzervativce, jenž zase až tak moc nechce měnit, poněvadž pokládá stav svého bydliště za lepší, než byl před čtyřmi lety.

A tak jsem volil pestře, na velkou i malou radnici. Zkušené i nováčky — snad pro klid duše, abych neudělal něco špatně. Slíbil jsem si při tom, že budu ve startujícím volebním období pozorným pozorovatelem. Zjevně se bude na co dívat, přinejmenším na magistrátní úrovni.

Ještě se nesečetly všechny hlasy a už se vyrojili čtyři uchazeči o primátorský řetěz. Tři z rodící se koalice těch, co si přejí zavést jiné poměry. Piráti vedení Zdeňkem Hřibem z trojlístku dostali nejvíc hlasů, lídr Prahy sobě Jan Čižinský zvítězil v souboji jednotlivců a jednička Spojených sil pro Prahu Jiří Pospíšil (TOP 09) má prý největší zkušenosti - evropské z Bruselu, komunální z Plzně.

Do party nepatří primátorský adept ODS, jež sice získala zlatou medaili, leč může se s ní tak leda vyfotit. Docent Bohuslav Svoboda se usmívá jako muž, který ví, a dává si záležet na image konzervativního gentlemana. Snad proto na nás pomrkvává, abychom si všimli, jak přišli na Praze 1 k bytu rodiče bratrů Čižinských (jeden bourá rekordy na sedmičce, druhý si připsal výhru v prvním obvodu).