Riskantní lidovecká sázka
Lukáš JelínekSjezd KDU-ČSL obnášel řadu sympatických rysů, ale sázka na konzervativní profil nese i rizika. Lidovci bývali úspěšní vždy ve středu, nikoli napravo. A neúčast Mariana Jurečky ve vedení ukazuje, že ne všichni jsou s novým kurzem srozuměni.
Když se lidovci po sto letech sjedou, je to ve velkém stylu. Dokonalou režií a špičkovým servisem víkendová vrcholná akce KDU-ČSL na brněnském výstavišti předčila i únorový sněm ANO. Nechyběly ani koláčky. Sice menší než od Babiše, zato sladší. Na druhou stranu si odcházející předseda Pavel Bělobrádek nezadal s Babišem ani ve výpadech proti komentátorům a politologům.
Můj první zážitek se průběhu sjezdu vymykal. To když jsem na toaletách nachytal dva chlapíky poplácávající se — pochopitelně ve vší počestnosti — po zadku. Dál se ale jelo v důsledně konzervativních kolejích. V jednu chvíli jsem skoro získal pocit, že Bělobrádkova éra bude označena za úchylku a přijde za ni omluva.
Marek Výborný, ještě než se stal předsedou, ve svém kandidátském projevu tepal své předchůdce: „Vstoupili jsme do vlády s koaličním partnerem, kterému jsme pomáhali s dotacemi biopaliv, mlčeli k jeho zasahování do médií, tolerovali jeho dotační podvod a nakonec spolkli i daňový fígl s dluhopisy. To není vizitka hodnotové strany. Místo zásadového postoje k EET jsme jeden den ráno řekli rozhodné NE, abychom téhož dne v poledne slavnostně ohlásili rozhodné ANO.“
Odkazem na biopaliva se cítil být dotčen jeho soupeř, bývalý ministr zemědělství a dosavadní první místopředseda Marian Jurečka. Ovšem delegáti víc dali na Výborného. Zvítězil celkem hladce. Jeho proslov nebyl nijak brilantní, ale pár jasných stanovisek osahoval.