Když se lidovci po sto letech sjedou, je to ve velkém stylu. Dokonalou režií a špičkovým servisem víkendová vrcholná akce KDU-ČSL na brněnském výstavišti předčila i únorový sněm ANO. Nechyběly ani koláčky. Sice menší než od Babiše, zato sladší. Na druhou stranu si odcházející předseda Pavel Bělobrádek nezadal s Babišem ani ve výpadech proti komentátorům a politologům.

Můj první zážitek se průběhu sjezdu vymykal. To když jsem na toaletách nachytal dva chlapíky poplácávající se — pochopitelně ve vší počestnosti — po zadku. Dál se ale jelo v důsledně konzervativních kolejích. V jednu chvíli jsem skoro získal pocit, že Bělobrádkova éra bude označena za úchylku a přijde za ni omluva.

Marek Výborný, ještě než se stal předsedou, ve svém kandidátském projevu tepal své předchůdce: „Vstoupili jsme do vlády s koaličním partnerem, kterému jsme pomáhali s dotacemi biopaliv, mlčeli k jeho zasahování do médií, tolerovali jeho dotační podvod a nakonec spolkli i daňový fígl s dluhopisy. To není vizitka hodnotové strany. Místo zásadového postoje k EET jsme jeden den ráno řekli rozhodné NE, abychom téhož dne v poledne slavnostně ohlásili rozhodné ANO.“

Odkazem na biopaliva se cítil být dotčen jeho soupeř, bývalý ministr zemědělství a dosavadní první místopředseda Marian Jurečka. Ovšem delegáti víc dali na Výborného. Zvítězil celkem hladce. Jeho proslov nebyl nijak brilantní, ale pár jasných stanovisek osahoval.

To Jurečka nejvíc času věnoval rodinnému albu. Vytasil i trumf: pět dětí. Třetí vážný uchazeč, šéf poslaneckého klubu Jan Bartošek, potvrdil, že je nejlepší lidovecký rétor. Na rozdíl od kolegů mluvil jako kniha a s pečlivou dikcí, ale linuly se z něj především fráze a floskule.

Aby však nebylo Výborného zvolení chápáno coby plivnutí do tváře Bělobrádkovi a Jurečkovi, dostalo se v závěrečných usneseních na pochvalu této dvojice, která druhdy postavila KDU-ČSL zpátky na nohy. Nicméně jinak delegáti měli dojem, že je nejvyšší čas zopakovat fígl s novými tvářemi. Odtud zvolení nejen Výborného, ale i první místopředsedkyně Šárky Jelínkové a místopředsedů Štěpána Mateka, Bohuslava Niemiece a Petra Hladíka.

Jelínková měla při čtení slabého projevu z papíru k první lize daleko. Je však známá jako srdcařka a pracovitá senátorka, které sednou sociální témata. Její kolegové jsou náměstci primátorů Jablonce nad Nisou, Havířova a Brna. Podezření, že se opět stávají regionální, hlavně moravskou stranou, lidovci hned tak nesetřesou. Udělali ale, co mohli — a vystrčili nahoru zdatné komunální politiky z míst, kde by se jim hodilo posílit pozice.

Dalším mazaným krokem je obestření tradičních hodnot a konzervativního programu, který byl vzýván na každém kroku, moderním hávem. V jednacím sále i kuloárech byly desítky mladých členů a příznivců. Jedna z novinářek se mi zase svěřila, jak je překvapená, že mezi delegátkami narazila na feministky. O ženách, rodinách, mládeži či vzdělání se hovořilo skutečně hodně a zapáleně.

Nejen Marek Výborný vzýval integraci konzervativní pravice. Ve volbách do Evropského parlamentu to KDU-ČSL zkouší třeba s Konzervativní stranou a Korunou Českou. Příště možná přijde na řadu ODS. U ní by se ale lidovci nejspíš báli, že budou pohlceni či zastínění.

Zato už moc nestojí o „liberály“, ačkoli se Starosty a nezávislými i TOP 09 jsou v jedné europarlamentní frakci. Když už se zdálo, že lidovci nakládají liberálům a liberalismu příliš, vystoupil čestný host Petr Pithart s naléhavou obhajobou politického liberalismu — a i jemu se hlasitě zatleskalo. Kromě toho Výborný slíbil přivést do KDU-ČSL nové Pitharty a Roithové, tedy výrazné nezávislé osobnosti dlící dosud za lidoveckými branami.

KDU-ČSL se na sjezdu předvedla jako strana opoziční a pravicová. I to je rozdíl oproti Bělobrádkovu období.

Sázka na tvrdé konzervativní poselství však může být riskantní. Lidovci byli nejsilnější, když dobývali politický střed, zpravidla za pomoci zajímavých spojenců. O co největší přijatelnost a spolehlivost se snažil i Bělobrádek. Když pomineme jeho nálady a ne vždy povedené vtipy, šlo o nejlepšího předsedu KDU-ČSL po legendárním Josefu Luxovi. Zmýlil jsem se, když jsem mu při jeho nástupu nevěřil…

Co však bude dál, je ve hvězdách. Na sjezdu též zaznělo, že KDU-ČSL je boží strana. Možná ano. Leč potřebuje oporu nejen nahoře, ale i dole, mezi voliči. Když se Marian Jurečka rozhodl nekandidovat na místopředsedu, naznačil tím, že si možná počká, jestli Výborného recepty zaberou.

Kromě toho v Brně chyběl Jiří Čunek, další chlapík, který se dokáže postarat o rozruch. Kdyby měla KDU-ČSL dál vrávorat jen těsně nad pětiprocentní hranicí zajišťující sněmovní účast a kdyby se Výbornému rýsovala výrazná vnitropartajní opozice, mohl by lidovcům začátek té druhé stovky jaksepatří zhořknout.