Sněmovně se na úterním zasedání nepodařilo projednat zdanění peněžitých náhrad církevních restitucí. To se jí vrátilo poté, co kontroverzní úpravu z pera KSČM na konci února zamítl Senát. Poslanci vládní koalice mají spolu s komunisty a SPD dost hlasů na to, aby nesouhlasné stanovisko horní komory parlamentu přehlasovali. Kdy se k hlasování dostanou, ale není zřejmé.

Sněmovna hlasování o změně zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi nestihla, protože ji v osm hodin zastihl konec jednacího dne. I když se vládní poslanci na jednání dostavili v téměř plné sestavě, to, že o významné úpravě hlasovat nezvládnou, bylo zřejmé od doby, kdy se bod církevních restitucí dostal na pořad schůze.

Zákonodárci i tak stihli jasně vymezit své pozice. Senátor Tomáš Goláň (nestr. za SEN 21) poslancům přišel odůvodnit zamítavé stanovisko horní komory parlamentu. „Vláda předpokládá, že zákon bude napaden u Ústavního soudu, ale přesto s návrhem souhlasí. V tom vidím velké nebezpečí, zahráváme si s ohněm. Představte si, jak to bude vypadat z pohledu veřejnosti a její důvěry v ústavní instituce,“ varoval s tím, že Ústavní soud podle něj zákon v případě přijetí zruší.

Goláň dále poukázal na to, že se Senát proti zdanění církevních restitucí postavil téměř jednohlasně. Pro zamítnutí návrhu zákona hlasovalo čtyřiašedesát senátorů, sedm se jich zdrželo a proti hlasovali pouze tři — z toho Ladislav Václavec a Jiří Dušek coby nestraníci za vládní ANO.

V předcházející rozpravě komunistické opatření nikdo nehájil, takřka všichni mluvčí jej naopak tvrdě kritizovali. Za podvod jej označil i Jiří Dienstbier (ČSSD), který jako jediný v horní komoře vznesl výtky proti zpracování církevních restitucí jako takovému.

Na Goláně navázal předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Ten předeslal, že bude mluvit stručně. To dodržel, když se omezil na označení zdanění peněžitých náhrad restitucí za hanebnost a popření právního státu. Přidal nicméně kritický výpad vůči nacionalistům hájícím návrh KSČM.

„Ti, kdo budou hlasovat ‚pro‘, často ti, co se hlásí ke křesťanské tradici, potažmo dokonce židovským kořenům, nejvíce svým hlasem potrestají Federaci židovských obcí,“ poznamenal se zřejmým poukazem na SPD Tomia Okamury.

Podle očekávání protikladný postoj přinesl Miroslav Grebeníček (KSČM). Ten zkritizoval údajné restituční podvody, kterých se měli dopouštět především katolíci v devadesátých letech, stejně jako problematický propočet částky, již má stát církvím vyplatit. Následně poskytl poslancům historický exkurz do doby druhé pozemkové reformy mezi lety 1945 a 1948. Ten ale nestačil dokončit, protože udeřila osmá večerní.

Návrh KSČM počítá s tím, že církve začnou zahrnovat náhrady vyplacené státem do výčtu zdanitelných příjmů. Napříč všemi náboženskými organizacemi tato suma představuje zhruba dvě miliardy korun ročně. Plánované devatenáctiprocentní zdanění náhrad by podle komunistů státu vrátilo každý rok přibližně 380 milionů.

Pokud zákon projde, senátoři i církve požádají Ústavní soud o jeho zrušení 

Ani v případě, že se Sněmovně podaří zamítavé stanovisko Senátu přehlasovat, není jisté, že peněžité náhrady skutečně budou zdaněny. Na zákon by totiž pravděpodobně přišlo hned několik stížností k Ústavnímu soudu.

Tu nejvýznamnější — konkrétně návrh na zrušení zákona pro protiústavnost — se chystá podat skupina senátorů v čele se Zdeňkem Hrabou (STAN). Podání návrhu podpoří i senátorské kluby KDU-ČSL, ODS, SEN 21 a nezařazená senátorka Jitka Chalánková.

„Novela zákona o církevních restitucích zcela popírá, že církve mají právo legitimně očekávat, že smlouvy uzavřené mezi nimi a státem se musí a budou dodržovat. Obdobně se Ústavní soud postavil proti dodatečnému zdanění v případě státního příspěvku na stavební spoření, tedy v případě, kdy mělo novým zákonem dojít ke změnám již uzavřených smluv,“ shrnul obsah chystaného návrhu Hraba na konci února.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi přijala vláda Petra Nečase (ODS) v roce 2012. V rámci odčinění majetkových křivd způsobených vládou KSČ mezi lety 1948 a 1990 církvím navrací nemovitosti, pozemky a lesy v hodnotě zhruba pětasedmdesáti miliard korun.

Počítá také s třicetiletým splácením náhrad ve výši dvaatřiceti miliard navýšených o inflaci za majetky, které nemohou být z nějakého důvodu vráceny fyzicky. K těm patří například vojenské újezdy, území národních parků či pozemky, jež se od doby odebrání zastavěly či zprivatizovaly.

Náhrady se vyplácejí od roku 2013. Souběžně s jejich plněním se mají průběžně snižovat příspěvky státu na činnost náboženských organizací, dokud v roce 2030 neskončí úplně. To podle některých interpretací znamená definitivní odluku státu od církví.