Vládní koalice prohrála. Ústavní soud zrušil zdanění restitučních náhrad

Jan Kašpárek

Ústavní soud podle očekávání zrušil část novely, podle níž měly církve a náboženské společnosti platit daň z finančních náhrad za majetek nevydaný v restitucích. Tu ve Sněmovně nadvakrát prosadily strany vládní koalice spolu s KSČM a SPD.

Ústavní soud v úterý vyhověl návrhu skupiny senátorů a zrušil zdanění finančních náhrad za majetek nevydaný v církevních restitucích. Ten ve Sněmovně nadvakrát prosadily koaliční strany menšinové vlády Andreje Babiše (ANO) spolu s KSČM a politickým hnutím SPD. Soud konstatoval, že schválená novela zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je v rozporu s legitimním očekáváním církví. Zástupci opozice rozhodnutí přivítali, představitelé vlády uvedli, že nález je třeba respektovat.

„Původní zákon je zvláštní z několika důvodů. V první řadě kombinuje nápravu křivd v podobě samotné restituce a finanční náhrady za místa, jejichž navrácení není možné. Nelze ani opomenout, že má charakter odlukový, protože vedle zmírnění majetkových křivd je jeho druhým smyslem postupná odluka církví od státu. Ta má nastat po třiceti letech vyplácení náhrad. Poté budou církve hospodařit za své,“ připomenul na úvod veřejného odůvodnění nálezu soudce-zpravodaj Jaromír Jirsa.

Senátoři ve své ústavní stížnosti označili za nepřijatelné, že stát, který uzavřel s církvemi a náboženskými společnosti smlouvy zaručující navrácení či proplacení majetku, zpětně ovlivnil jejich obsah skrze zavedení nové daňové povinnosti. Ústavní soud tuto argumentaci přijal. „Bylo porušeno legitimní očekávání. A v případě zdanění se nejednalo o faktickou snahu naplnit státní pokladnu, ale především o nepřípustné snížení restituční náhrady sloužící ke zmírnění některých křivd,“ vysvětlil Jirsa.

Stát podle soudců sám sebe prohlásil za soukromoprávního dlužníka a následně se pokusil patřičné ujednání ze své nadřízené pozice zrušit, čímž se dopustil takzvané nepřípustné retroaktivity. Dále vedle již zmíněného legitimního očekávání porušil i princip předvídatelnosti práva. S tímto stanoviskem se ztotožnilo celé plénum Ústavního soudu — včetně jeho předsedy Pavla Rychetského, jenž v minulosti patřil ke kritikům restitucí — s výjimkou soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka.

Opozice je spokojená, KSČM chce ve sporu pokračovat

Rozhodnutí Ústavního soudu obratem uvítala řada opozičních politiků, z nichž se mnozí podíleli na přípravě či předložení ústavní stížnosti. „Je to dobrá zpráva, která potvrzuje, že náš ústavní systém funguje a že jsme demokratickým právním státem,“ glosoval nález předseda KDU-ČSL Marek Výborný s tím, že výsledek snahy o zdanění náhrad považuje za ostudu pro všechny, kteří se na schválení novely z pera poslanců Vladimíra Koníčka a Stanislava Grospiče (oba KSČM) podíleli.

„Je absurdní, aby stát danil majetek, který předtím sám ukradl. Spravedlnosti bylo učiněno zadost,“ uvedl europoslanec a končící předseda TOP 09 Jiří Pospíšil. Podobně se vyjádřil i jeho protějšek z ODS, Petr Fiala. „Komunisté už jednou majetek ukradli, nyní na něj chtěli sáhnout znovu za pomoci vlády, které jsou fakticky členy. Dnes zvítězila spravedlnost,“ shrnul.

Představitelé vládní koalice se naopak omezili na konstatování, že je rozhodnutí Ústavního soudu třeba respektovat. Vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) nicméně doplnil, že sociální demokraté mají k platnému zákonu nadále výhrady. „My jsme byli a stále jsme přesvědčeni, že způsob zvolený pro vyrovnání s církvemi nebyl spravedlivý zejména z hlediska toho, jak byl oceněn majetek,“ zdůraznil.

Osobitě se k nálezu postavili komunisté. Ti sice uvedli, že jej coby demokratická strana respektují, současně jej ale označili za nespravedlivý a pomíjející zájmy občanů. „Jsme přesvědčeni, že souboj nemůže skončit tím, že rozhodl Ústavní soud. Naši experti posuzují a následně budou připravovat i možnost pro posouzení této problematiky evropskými institucemi,“ avizoval předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, který za krajně sporných okolností na konci listopadu roku 2012 prosadila vláda Petra Nečase (ODS), upravuje finanční vypořádání kombinací dvou nástrojů — finančními náhradami a příspěvky na podporu činnosti jednotlivých církví. Ani jeden z těchto institutů však není předmětem daně. Zákon počítá s tím, že církve a náboženské společnosti dostanou majetek v hodnotě pětasedmdesáti a náhrady za nevydané nemovitosti ve výši devětapadesáti miliard korun.

Ústavní soud, který se takzvanými církevními restitucemi již v minulosti zabýval, navzdory čtveřici disentních stanovisek — včetně jeho předsedy Rychetského —, jež pokládaly právní normu za rozpornou s Ústavou, zákon v roce 2013 po přezkumu ponechal v platnosti, čímž de facto potvrdil ústavnost dnes upravované konstrukce finanční náhrady. Ústavní právníci, které Deník Referendum dříve oslovil, proto vyjadřovali předpoklad, že prostor pro ústavně konformní revizi majetkového vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi prakticky neexistuje.

    Diskuse
    JK
    October 15, 2019 v 22.03
    Srovnání s rozhodnutím téhož soudu ve věci H-systému vede k jedinému závěru: Vrána vráně oči nevyklove.
    JP
    October 16, 2019 v 13.54
    To je komunistický (Filipův) nesmysl. To dodatečné zdanění - už jednou pevně fixovaného smluvního plnění - byl právní paskvil, který ústavní soud nemohl nezavrhnout.

    Zatímco H-systém: tam zase není právní prostor pro to (při vší tragice pro účastníky) vytvářet tady nějakou extra právní normu pro jednu jedinou kauzu. Jak řečeno je to tragický případ - ale platné právo neumožňovalo nález jiný.
    JK
    October 16, 2019 v 19.26
    Josefu Poláčkovi
    V případě církevních restitucí ÚS nerozhodl jednomyslně. Takže ti ústavní soudci s odlišným právním názorem trpí komunistickými (Filipovými) nesmysly?
    JK
    October 16, 2019 v 20.09
    Mimochodem existuje i takový právní názor, že v daňových zákonech zákaz retroaktivity neplatí...
    IH
    October 16, 2019 v 23.38
    Náš ÚS je podobně jako obdobné instituce jinde spíše konzervativní. Snad to patří k věci a nefunguje proto ještě špatně. Po některých rozhodnutích z minulosti ovšem pachuť zůstala. Soudci jsou prostě určitý společenský stav, a to ne ledajaký.

    Návrh na dodatečné zdanění náhrad nebyl dobrý. Šlo o původně populistický pokus, navíc zpožděný. Je třeba se smířit s tím, že každá politická volba s sebou nese důsledky.

    Přesto si myslím, že je legitimní využívat náležitě prostor, který legislativní moc má. A netřeba být přitom úplně bez kolektivní paměti. V uvedené souvislosti je možné (jak už jsem to kdysi napsal) vyžádat od (církevních) vlastníků opodstatněné a společensky žádoucí úkony, především takové, které vyplývají z vlastnictví kulturních památek. K obecnému prospěchu.
    HZ
    October 17, 2019 v 8.48
    Nerozumím, pane Kalousi,
    proč uvádíte případ H-systému s poznámkou "vrána vráně oči nevyklove", ledaže byste tou vranou myslel skupinu poškozených, jejichž právo na odškodnění by v případě jiného rozsudku nedošlo ani částečného naplnění.
    Naděje pro jedny, neštěstí pro druhé, kteří tím, že disponovali se stavbami, jednali proti zájmu těch prvních, nicméně hlavní viník je Smetka a spol.
    Ale pravděpodobnější je, že váš laický názor na právo se prostě, stejně jako v případě toho zdanění, příkře odlišuje od názoru ústavních soudců.
    JP
    October 17, 2019 v 12.14
    No ano, pane Kalousi, dva ze soudců měli odlišný právní názor (tak tomu ovšem bývá zcela pravidelně). U jednoho z nich bylo ale jeho "votum separatum" - pokud jsem to odůvodnění správně pochopil - založeno na tom, že vlastně už ta původní smlouva mezi státem a církví byla z jakýchsi specifických právních důvodů zmatečná; a že tedy ani vůbec není možno přezkoumávat právní platnost jejího zdanění. U toho druhého soudce mi vůbec nebylo jasné, o co svou argumentaci opírá (nijak hlouběji jsem se ovšem do věci neponořil).

    V každém případě senát svým - naprosto většinovým - rozhodnutím dospěl k nálezu, že pravým účelem tohoto dodatečného zdanění nebylo získání prostředků pro státní rozpočet (sám o sobě legitimní účel), nýbrž prostě pokus státu vyvázat se dodatečně fiskálním trikem z povinností z uzavřené platné smlouvy.

    To znamená: kdyby ty církevní náhrady byly zdaněny rovnou, jakožto (obecný) příjem - Ústavní soud by proti tomu neměl námitky. Ale tady se - opakuji ještě jednou - naprosto evidentně jednalo o pokus státu vykroutit se z plnění vyplývajícího z platné smlouvy, z čistě politických důvodů; a je nutno naprosto přivítat a pozdravit, že Ústavní soud tyto čachry politiků naprosto jednoznačně zarazil.
    Myslím, že ÚS by měl rozhodovat nezávisle, tedy nikoliv v závislosti na síle a schopnosti subjektů prosadit své zájmy.
    JK
    October 18, 2019 v 0.11
    "... církve a jejich spojenci se ukázali jako silnější, a schopnější prosadit svoje zájmy."

    Ano, tomu skutečně rozumím. Tím církve předvedly v plné kráse své obvyklé pokrytectví, když jejich mocenské a ekonomické zájmy mají v jejich praxi - jako ostatně vždy - přednost před údajným účelem jejich existence.
    JK
    October 18, 2019 v 0.19
    Heleně Zemanové
    Ústavní soud je součástí soudní moci, která koneckonců není nic jiného než jeden z mnoha nástrojů státu, jimiž stát jako organizovaná forma násilí vládnoucí třídy nad třídami ovládanými toto násilí realizuje. Mezi další takové nástroje patří právě ti, kdo se u ÚS obvykle úspěšně dovolávají zastání v boji za své mocenské a ekonomické zájmy. Tyto nástroje vposledku vždy jednají v souladu, jehož cílem je to násilí nad ovládanými třídami udržovat v chodu.
    JK
    October 18, 2019 v 19.17
    Žádný pokus o restauraci odcházejícího systému v dějinách ani jeden z těch odcházejících systémů ještě nikdy nezachránil. Každá restaurace byla vždycky jen dočasná. To se týkalo a týká i těch systémů, na jejichž udržování se podílely církve se svými mocenskými ambicemi.
    JK
    October 18, 2019 v 20.20
    K věci
    "Na podobu zákonů má vliv především momentálně vládnoucí moc, idea, s jejíž pomocí svou vládu legitimuje, ale také společenská objednávka a kulturní úroveň lidí zákony spravovaných. Justice nemůže být spravedlivá, její působení je ohraničeno duchem doby. [...]Deklarace o nezávislosti justice slouží především k chlácholení ctěného publika. Jestliže znalci ústavy nám nejsou schopni či ochotni sdělit, co je a není ústavní, pak si zasluhují stejnou důvěru jako znalci ekonomické vědy.[...]O tom, že právo a spravedlnost jsou dvě různé věci, se studenti práv dozvídají už v prvním ročníku."

    (Napsal Lubomír Martínek v Přítomnosti 25. 09. 2019.)
    HZ
    October 19, 2019 v 1.22
    Už rozumím vaší poznámce, pane Kalousi, o té vráně.
    Utrousil jste ji, protože, jak vyplývá z vašich dalších příspěvků, vůbec netušíte, o co vlastně jde v případě těch nešťastníků obývajících domy z konkursní podstaty zkrachovalého H-systému.
    Že tomu někdo nerozumí, není žádná hanba. Horší je, když svou ignoranci odívá do falešného ideologického hávu.
    Zajímalo by mne, jak byste třídně vyložil celou dlouhou sérii výroků Ústavního soudu ve prospěch lidí pronásledovaných exekutory. Zadejte si do Googlu "ústavní soud se zastal dlužníka" a můžete sledovat justiční "vránu" v akci.
    JK
    October 19, 2019 v 8.43
    Heleně Zemanové
    V čí prospěch vyznívá celková bilance rozhodování Ústavního soudu?
    HZ
    October 19, 2019 v 9.11
    V čí prospěch vyznívá bilance rozhodování Ústavního soudu?
    V prospěch platné ústavy, pane Kalousi.
    Jestli máte potřebu tvrdit, že naše ústava je nástroj, kterým třída utlačitelů drtí třídu utlačovaných, máte na to v intencích právě této ústavy právo. A já mám právo prohlásit to za nesmysl.
    JP
    October 19, 2019 v 11.10
    Ústavní soud a ekonomický řád (kapitalismu)
    Vezměme si třeba ty nájemníky: v Německu v posledních letech nejvyšší soudy vydaly celou řadu výroků, které - mnohdy až překvapivě dalekosáhle - posílily právní postavení nájemníků oproti pronajímatelům. V daném smyslu tedy německé soudy rozhodují plně v souladu s tendencí postupného vzrůstu humanismu a demokratismu (respektive sociálního státu).

    Ale na straně druhé: ani při nejlepší vůli tyto soudy nemohou odstranit konec konců asymetrický vztah, kdy na jedné straně stojí majitel, a na straně druhé - pouhý - nájemník, který je jako takový vždy v reálné slabší pozici. (Například pronajímatel může - za určitých okolností - nájemníka vystěhovat; opačně to jaksi možné není.) Zkrátka: za podmínek kapitalismu a soukromého vlastnictví ten vztah vždy zůstane asymetrický; a žádné soudy s tím ani při nejlepší vůli nemohou hnout.

    P.S, V té samé kauze jako český H-systém by i německé soudy sotva rozhodly jinak, nežli soudy české. To není otázkou dobré vůle; ale prostě právního formalismu. Který je jako takový potřebný a nutný, aby byl soud těmito striktními procesními normami uchráněn od tlaků rozhodovat zaujatě ve prospěch jedné či druhé strany. Ovšem - na straně druhé tento striktní formalismus vede nevyhnutelně znovu a znovu k rozsudkům, které jsou z formálního hlediska naprosto správné, ale z humánního hlediska hluboce zraňující základní smysl pro spravedlnost.
    JK
    October 19, 2019 v 11.13
    Heleně Zemanové
    "Ve prospěch platné ústavy..."

    ...ušité horkou jehlou ve zmatcích začátku 90. let a následně povýšené mezi nedotknutelné posvátné krávy současného režimu.

    Já jsem se ale neptal, ve prospěch čeho, nýbrž ve prospěch koho rozhoduje ÚS. Ústava není božstvo, je to nástroj. Komu má sloužit a komu reálně slouží?
    JN
    October 19, 2019 v 12.09
    "Ústava není božstvo, je to nástroj. Komu má sloužit a komu reálně slouží?"
    Nemohl by to tedy napravit nějaký ten protiústavní puč?
    HZ
    October 19, 2019 v 12.11
    Pane Kalousi,
    ústava reálně slouží nám všem, a to i těm z nás, kteří o tom nevědí. Především vymezuje mantinely státní moci ve vztahu k občanům. Ti pak mohou nalézt oporu v Ústavním soudu proti těm mocenským složkám a činitelům, překračujícím dané meze.
    Ne vše se tam dostane, možnost podat věc k ÚS je někdy omezena příliš svazujícími pravidly, viz žaloba na prezidenta. Bohužel.
    MP
    October 19, 2019 v 12.26
    Jiřímu Nushartovi
    Mohl a v mnohém napravuje. Říká se tomu ovšem kreativní výklad Ústavy.
    Církevní restituce byly rozhodnutí na hraně ústavnosti a hlavně hlouposti. Ale uzavřely jeden nekončící svár. A ústavní soud za ním udělal definitivní tečku. O mnoho ostatně nešlo, čeští daňoví poplatníci i před tím dotovali bez ohledu na své vyznání či nevyznání katolickou církev, tak to dnes děláme z trochu jiného titulu.
    JK
    October 19, 2019 v 13.34
    Heleně Zemanové
    "...ústava reálně slouží nám všem..."

    ... o čemž by jistě mohli svědčit ti, kdo se reálně domohli svých práv až ve Štrasburku...
    HZ
    October 19, 2019 v 15.05
    Může být, pane Kalousi.
    Určitě je dobré, že existuje instance, kam se mohou obrátit ti, kteří se domnívají, že je české soudy včetně toho ústavního v něčem poškodily.
    Například zde uspěla paní Colloredo-Mansfeldové, kterou štrasburský soud podpořil v její snaze obnovit řízení o dvou neúspěšných stížnostech v případě její žádosti o vrácení zámku v Opočně i jeho mobiliáře. Štrasburský soud připomněl, že Colloredo-Mansfeldová si stěžovala na porušení práva na spravedlivý proces u českých soudů na základě článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Mezi důkazy totiž nebylo uvedeno rozhodnutí československého ministerstva zemědělství z roku 1947, o něž domácí soudy opíraly své rozsudky. K této skutečnosti se nemohla vyjádřit, a ani Nejvyšší soud ČR, ani Ústavní soud ČR nepodnikly odpovídající opatření k nápravě tohoto nedostatku.
    I my katolíci občas parodujeme náboženství - v tom lepším případě si z náboženství i ze sebe děláme legraci, v tom horším případě ho parodujeme nevědomky.

    Kterého (farního) společenství jste členem, pane Krupičko?
    Ještě, prosím, okamžik, pane Krupičko.

    Ti bývalí (vládnoucí) komunisté byli také členy vašeho parodistického "společenství svatého Karla Marxe"?
    JH
    October 21, 2019 v 7.21
    Ústavní soud na Hrad
    v ČR zas pro jednou zvítězil rozum.
    JN
    October 21, 2019 v 13.07
    To jste mě, pane Hájku, inspiroval k zamyšlení mimo téma tohoto článku.
    Zajímalo by mě, odkdy se vlastně to rčení o vítězství rozumu používá.

    Mám pocit, že vítězství rozumu bývají nejméně tak od 18. století někdy dost dvousečná (kapitalismus je vlastně také vítězstvím rozumu). Vítězství spravedlnosti však mohou být zrovna tak necitlivá, nebezpečná, krutá a nespravedlivá. Takže spravedlnost - nebo raději rozum? Já bych po těch zkušenostech se spravedlností i s rozumem byl pro to, abychom hledali pořád dál...

    Například před třiceti lety jsme testovali možnost vítězství pravdy a lásky... Chvíli to vypadalo docela nadějně, ale pak se to taky nějak zvrtlo. Prý proto, že ta vítězná pravda a láska s tou poraženou lží a nenávistí dost tvrdě nezatočila.
    JK
    October 21, 2019 v 19.35
    Jiřímu Nushartovi
    Ten rozpor není mezi rozumem a spravedlností, ale mezi právem a spravedlností.

    Fiat iustitia, pereat mundus.

    JN
    October 22, 2019 v 9.51
    Panu Kalousovi
    Kodifikované právo je obvykle lidský výtvor, zatímco "opravdovou spravedlnost" si představujeme jako něco absolutního, ale přitom ji vnímáme (a posuzujeme) subjektivně.
    JK
    October 22, 2019 v 12.31
    Jiřímu Nushartovi
    V tom případě žádná "opravdová spravedlnost" neexistuje. Právo = formalizovaná a psaná morálka je stejně jako nepsaná morálka výlučně lidským výtvorem.
    JN
    October 22, 2019 v 16.44
    Pokud by "opravdová spravedlnost" neexistovala,
    mělo by to své důsledky.

    Například boj za ["opravdovou"] spravedlnost by tím pádem byl vlastně jen bojem za parciální (a často i protichůdné) zájmy, což by mělo dopady na ospravedlnitelnost takovéhoto boje.

    Mohl by být tedy ospravedlnitelný jakýmkoliv boj za jakékoliv zájmy, nebo by nebyl ospravedlnitelný žádný boj vůbec za nic?

    Obávám se, že takováto teze o neexistenci "opravdové spravedlnosti" by pokrokovou levici mohla - z hlediska logické oprávněnosti jejího boje za spravedlnost - zavést do slepé uličky.

    Nemůžete přece bojovat za spravedlnost a zároveň tvrdit, že [opravdová] spravedlnost neexistuje.
    Přesněji - ne že neexistuje zatím, ale je nemyslitelné, aby existovala, nemůže existovat vůbec.

    Nemůžete tedy bojovat za něco, co nemůže existovat (ani nikdy v budoucnu).
    JK
    October 22, 2019 v 19.58
    Jiřímu Nushartovi
    "Například boj za ["opravdovou"] spravedlnost by tím pádem byl vlastně jen bojem za parciální (a často i protichůdné) zájmy, což by mělo dopady na ospravedlnitelnost takovéhoto boje."

    No a ono to tak není? Stejně nakonec vždycky vyjde najevo, že ti, kdo se nejvíc ohánějí opravdovou spravedlností, skoro vždycky bojují za nějaké (své, skupinové, třídní...) zájmy. Míra ospravedlnitelnosti takového boje pak může záviset např. na tom, kolika lidí se ty zájmy týkají.
    JN
    October 23, 2019 v 12.09
    "Míra ospravedlnitelnosti takového boje pak může záviset na tom, kolika lidí se ty zájmy týkají."
    Takže míra ospravedlnitelnost boje za emancipaci menšin bude spíše nižší než vyšší?

    Pak jste ovšem zase v rozporu s progresivní levicí.
    + Další komentáře