Poslanecká sněmovna v úterý přehlasovala veto Senátu a schválila novelu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi připravenou KSČM. Pokud předlohu podepíše prezident, budou se tak danit náhrady, kterými stát od roku 2013 odčiňuje majetkové křivdy na církvích z období komunistické samovlády mezi lety 1948 a 1989.

Opozice úpravu odmítá a bude požadovat její zrušení u Ústavního soudu. Ten přitom projednával stížnost už na stávající úpravu. Přestože čtveřice ústavních soudců tehdy shledala tak zvané církevní restituce jako protiústavní, Ústavní soud jako celek zákon nezrušil. O jeho úpravu se nyní tedy pokouší KSČM parlamentní cestou.

Zdanění církevních náhrad stvrdilo 114 zákonodárců vládní koalice ANO a ČSSD s podporou KSČM a SPD. Novelu podpořili i bývalí poslanci SPD Marian Bojko a Ivana Nevludová. Pro komunisty tvořilo schválení novely jednu ze zásadních podmínek podpory menšinové vlády premiéra Andreje Babiše (ANO).

„Hlasování bylo legitimní a demokratické, což ještě neznamená, že bude sloužit k hrdosti České republiky. Přesto, jak to dopadlo, si dovoluji vyjádřit neotřesitelné přesvědčení, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. A na tom seznamu lži a nenávisti bude vaše jméno na věky, kolegové. Blahopřeji,“ obrátil se ke Sněmovně bezprostředně po hlasování šéf poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Ještě před rozpravou označil novelu za „ohavnou komunistickou krádež“.

Podobně se vyjádřil i předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jan Bartošek. Ten ocenil především roli Senátu, který návrh na konci února převážnou většinou hlasů odmítl. „Jsem velice rád, že Senát obstál v tomto souboji se ctí, zatímco Poslanecká sněmovna selhala a stala se pouze nástrojem kupčení ceny za koalici,“ řekl.

Proti komunistickému návrhu opět vystoupili i představitelé STAN. Jejich kolegové ze Senátu v čele se Zdeňkem Hrabou již dříve avizovali, že diskutovanou úpravu v případě schválení obratem navrhnou zrušit pro její údajnou protiústavnost.

„V případě, že to bude schváleno, se obrátíme na Ústavní soud. A to hned z několika důvodů — v prvé řadě jde o nepravou retroaktivitu. Ve chvíli, kdy měníte smlouvy, které již byly uzavřeny, se dopouštíte porušení toho, na čem je postaveno legitimní očekávání,“ vysvětlil Sněmovně místopředseda hnutí Jan Farský.

Jednání provázely obstrukce a historické odbočky

Sněmovní rozpravu otevřel Marek Benda (ODS), jehož příspěvek minule přerušil konec jednacího dne. Benda se rozhodl kolegy seznámit s obsahem brožury, v níž církve představují důvody, kvůli kterým je podle nich novela pochybená.

„Návrh zákona poškozuje všechny církve včetně židovské obce více než církev katolickou. V případě přijetí návrhu tak nebude bita církev, na kterou míří komunistické zaměřovače,“ poznamenal Benda na závěr zhruba čtyřicetiminutového příspěvku tvořeného především pozvolným předčítáním přineseného textu.

Bendou představenou brožuru pochválil i Jiří Mihola (KDU-ČSL), jenž se během úvodní části řeči vymezil proti údajně nezodpovědnému přístupu vládních poslanců, kteří s novelou osobně nesouhlasí, ale budou pro ni hlasovat. „Je naprosto nemravné chtít ukradenou věc zdanit. Všichni to víme, ale mrzí mě, že někteří se tváří alibisticky a mají za to, že to celé nakonec vyřeší Ústavní soud. Měli bychom si to ale vyříkat tady na plénu,“ řekl.

Mihola na předřečníka navázal i obsáhlou odbočkou, v tomto případě historickým exkurzem. V tom poslanec ocenil katolického kněze a někdejšího politika Československé strany lidové Bohumila Staška za jeho odvahu v době nacistické okupace.

Další dějepisnou odbočku přinesl Miholův stranický kolega Pavel Bělobrádek, který poslancům vyložil, jak církve přicházely k majetku. Během dvacetiminutového projevu popsal například institut kanovnictví či takzvané patronační právo.

S opačným úhlem pohledu přišel Leo Luzar (KSČM). „Uplynulo sedm let a rozkol ve společnosti se nepodařilo urovnat. Paradoxně je mnohdy naopak prohlubován vítězi debaty o původním zákoně o církevních restitucích,“ poznamenal. Dále vyzval poslance, aby návrh schválili a nechali finální posouzení legitimity na Ústavním soudu.

„Nemyslím, že společnost rozdělil zákon, společnost rozdělili politikové. Všichni jsme tu zástupci s mocí svěřenou lidem. A moc je odpovědnost. Jako zpravodaj novely zákona vím, že ten zákon není v pořádku, že většina z vás předpokládá, že jej zruší Ústavní soud. Takový je i názor Senátu,“ kontroval Luzarovi svými závěrečnými slovy senátor Tomáš Goláň (nestr. za SEN 21), který poslancům přišel představit postoj horní komory.

Zdanění má osekat náhrady o 380 milionů ročně

Návrh KSČM počítá s tím, že církve začnou zahrnovat náhrady vyplacené státem do výčtu zdanitelných příjmů. Napříč všemi náboženskými organizacemi tato suma představuje zhruba dvě miliardy korun ročně. Plánované devatenáctiprocentní zdanění náhrad by podle komunistů státu vrátilo každý rok přibližně 380 milionů.

Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi přijala vláda Petra Nečase (ODS) v roce 2012. V rámci odčinění majetkových křivd způsobených vládou KSČ mezi lety 1948 a 1990 církvím navrací nemovitosti, pozemky a lesy v hodnotě zhruba pětasedmdesáti miliard korun.

Počítá také s třicetiletým splácením náhrad ve výši dvaatřiceti miliard navýšených o inflaci za majetky, které nemohou být z nějakého důvodu vráceny fyzicky. K těm patří například vojenské újezdy, území národních parků či pozemky, jež se od doby odebrání zastavěly či zprivatizovaly.

Náhrady se vyplácejí od roku 2013. Souběžně s jejich plněním se mají průběžně snižovat příspěvky státu na činnost náboženských organizací, dokud v roce 2030 neskončí úplně. To podle některých interpretací znamená konečnou odluku církví od státu.

Hlavní kritika nesměřovala k principu náhrad jako takovému, ale k jeho rozsahu. Podle řady kritiků se církvím vrací majetek v rozsahu výrazně přesahujícím konfiskace z komunistického období a stát jím navrací i majetek zabavený Masarykovým Československem po roce 1918. Právě proto mnozí kritikové pokládají náhrady nikoli za restituce, nýbrž za dar. A právě proto jeho ústavnost už na počátku posuzoval Ústavní soud.

Mezi odpůrce daru Nečasovy vlády církvím patřil i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který ve svém disidentním stanovisku tehdy mimo jiné napsal: „Výsledkem je faktický návrat hluboko před 25. únor 1948, neboť jednotlivé oprávněné osoby podle napadeného zákona obdrží pozemkový majetek v rozsahu 200 000 hektarů, tedy přesahující nejvyšší přípustné výměry (250 ha na 1 subjekt) v řádech mnohonásobně vyšších,“ napsal.