Emancipace v církvi je nutností

Církve jsou pro společnost důležité, ovšem nikoli jako mocenské instituce, ale jako společenství, které má samostatně uvažující, svědomité a odpovědné členy.

Někteří si po šesti letech služby papeže Františka stěžují, že nezavedl očekávané reformy jako zdobrovolnění celibátu, duchovenská činnost žen, decentralizace, zavedení voleb církevních činitelů, plné sdílení církevního života s jinými křesťanskými vyznáními.

Františkovo působení není tak razantní, jak se očekávalo podle jeho prvních symbolických gest a výroků. Tíha zodpovědnosti mu brání činit radikální kroky. Ordinace žen do jáhenské, presbyterské a biskupské služby by sice dala za pravdu solidní křesťanské antropologii, která respektuje rovnost žen s muži a přiblížila by římské katolíky většině protestantů, ale vzdálila by je od pravoslavných, od starobylých východních církví a od části evangelikálů.

Papežovy nenápadné kroky nemění doktríny a instituce, avšak působí přesto v církvi zemětřesení. Vyvolávají polarizaci, která se však zdá být nutná. V konzervativní, snad menšinové složce církve probouzejí kroky římského biskupa rozpaky, rozčarování, dokonce podezírání papeže z toho, že se rozešel s neomylnou církevní věroukou.

Catholic-2457569_960_720Bratrské a sesterské společenství, v kterém se lidé ujímají iniciativy, to je církev schopná nést morální a duchovní poselství. Foto Pixabay

Papež František vychrlil krátce po sobě sdělení, že v církvi dochází ke zneužívání mladistvých kněžími, a to až do nejvyšších pater kardinálského kolegia, že řeholní sestry byly drženy v některých případech jako sexuální otrokyně. V souvislosti s tím označil vnitrocírkevní klerikalismus, tedy mocenské pojetí role těch, kdo mají sloužit Božímu lidu, za chorobu církve. Posledním takovým aktem bylo svolání mimořádného zasedání biskupského synodu, tedy „summitu“, schůze 190 předsedů statutárních biskupských konferencí ze všech zemí či regionů, kde je tato církev zastoupena.

V České republice vyvolala papežova iniciativa nečekanou explozi zájmu o zdejší případy pohlavního zneužívání. Členové církve se vzchopili a ujali se péče o tyto záležitosti v situaci, kdy kroky biskupského sboru (s málo výjimkami) jsou chaotické, a někteří biskupové dokonce zpochybňují věrohodnost svědků a postižených.

Po své linii postupuje právník Jan Rozek, který byl před krátkou dobou vyloučen z brněnského diecézního soudu. Věnuje se především právní pomoci lidem, které zneužívání zasáhlo. Pomáhá jim dosáhnout satisfakce před státními soudy, ale je zároveň v kontaktu s nunciem Charlesem Danielem Balvem, který se zdá být nakloněn situaci řešit, a snad jeho prostřednictvím s vatikánskými činiteli, kteří se tomu v návaznosti na papežovu preferenci tohoto tématu věnují. Možná i proto se sotva nechá zastrašit předžalobní výzvou, kterou mu adresoval právník ve službách kardinála Duky.

Jiný, rovněž laický člen církve (přičemž slovo „laik“ je nevhodné označení pro člena církve, kterému není svěřena zvláštní duchovní služba) Jiří Kylar byl v raném mládí zneužíván. Jeho jméno skandálně vynesl z uzavřeného církevně-právního jednání na veřejnost kněz, který nemá s kauzou nic společného, ale je zastáncem kardinála Duky. Kylar nepřistoupil na pokusy zpracovat jeho kauzu podle dosavadních postupů a rozvíjí iniciativu pomoci potřebným, tedy lidem, mužům i ženám, kteří byli zneužíváním zasaženi.

Svědomí a rozum věřících
Odvážné a samostatné jednání členů církve nepatřících k uzavřenému okruhu kléru je reálnou odezvou papežových výzev a doporučení. Je-li zneužívání mladistvých, někdy i nezletilých, nebo mladých dospělých v postavení závislém na přízni církevních bossů, spíše mocenskou než sexuální deviací, stojí za připomínku i další případ. V něm si členové církve uvědomili, že mají vlastní odpovědnost, že každý má vlastní hlavu na přemýšlení a vlastní svědomí schopné posoudit mravní kauzy.

Jak jsme zde nedávno upozornili, trnavský arcibiskup Ján Orosch označil volební rozhodnutí pro Zuzanu Čaputovou za těžký hřích, což znamená provinění, za něž hrozí věčná pekelná muka, pokud církev nevyužije svého monopolu a člověka rituálně viny nezprostí. Přes milion slovenských voličů, v zemi, kde se k římské církví hlásí 62 procent obyvatel, tedy jistě statisíce římských katolíků, na to nedbalo. Mají svou představu o tom, co je správné a jaká je, řečeno církevním jazykem, Boží vůle.

Včera dal vědět katolický teolog a publicista Miroslav Kocúr o aktuálním případu ze Slovenska, kde se podle dostupné, z jiného zdroje však neověřené informace kněz v promluvě k účastníkům nedělní bohoslužby v bratislavské čtvrti Dúbravka vrátil k volbě Zuzany Čaputové a k tomu, že jde o hřích. Na neklid mezi posluchači, který to vyvolalo, reagoval výzvou, aby ti, kdo s ním nesouhlasí, opustili kostel. Velká část přítomných, především spíše muži a mladší ročníky, vstala a uprostřed mše z kostela odešla. To je neobvyklý, ale v této době stále pravděpodobnější projev svědomí a rozumu věřících.

Slýcháme, že církve jsou pro život společnosti důležité, že představují duchovní a morální instanci, již společnost potřebuje. To lze odsouhlasit. Například jednoznačná kritika kapitalismu v sociálním učení římské církve na základě jedinečné hodnoty pracovníka jako člověka by měla být věrohodným a naléhavým hlasem svědomí.

Církev, která není mocenskou pyramidální strukturou na všech úrovních od farností po celek, nýbrž sesterským a bratrským společenstvím, církev, jež má samostatně uvažující, svědomité a odpovědné členy, církev, v níž se tak řečení laici nenechají zatlačit do pozice amatérů poslušných profesionálům a ujímají se iniciativy, to je církev nesoucí duchovní a humánní poselství. To je církev, již všichni, její členové, i my, kdo k ní z různých důvodů nesmíme nebo nechceme patřit, potřebujeme.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Když je emancipace nutností, založme v církvi stranu přímé demokracie! Úterý, 9.Dubna 2019, 18:26:5

Před nedávnem Ivan Štampach volal po omezení přílišné nezávislosti církví (denikreferendum.cz/clanek/29233-je-cas-revidovat-presprilis-shovivavy-postoj-statu-k-nabozenskym-organizacim), dnes zase po jejich vnitřní decentralizaci a zavedení vnitrocírkevních voleb.

Nebylo by tedy řešením zavést v církvi demokracii přímou:-) ?

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

V prvním referendu budeme hlasovat o tom, zda existuje Bůh. Úterý, 9.Dubna 2019, 19:08:48

Jelikož odsuzujeme v církvi obludně rozšířené spirituální zneužívání věřících, které je ve skutečnosti jen hanebnou manipulací bezbrannými dušemi, v rámci nové politiky nediskriminace jsme pro rovnoprávnost a participaci lidí opravdu všech možných názorů a chceme tedy všem těmto lidem umožnit podílet se svým rozhodnutím na budoucím směřování naší drahé a všemi milované církve. (Hlasovat tedy samozřejmě mohou i věřící ateisté.)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 9.Dubna 2019, 19:45:38

Nevím sice přesně, jak to s emancipací myslel pan Štampach, ale například podle nedávného článku o Romerovi je to sám Bůh, kdo zmocňuje a uschopňuje (tedy emancipuje) člověka.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Středa, 10.Dubna 2019, 12:26:33

Pan Štampach to zřejmě myslel přesně v tom smyslu, jak jsme o tom nedávno hovořili v jiné diskusi: že totiž křesťanskou církev by bylo zapotřebí "evangelizovat". Tedy zabudovat do ní prvky "demokracie zdola".

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Středa, 10.Dubna 2019, 19:49:55

Iniciativa "křesťanství v církvi nechceme" (KVCN) za demokratizaci církve už bojuje :-)

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Poláčkovi Středa, 10.Dubna 2019, 20:24:30

Evangelizace neznamená zabudování prvků demokracie zdola do církve, nýbrž hlásání evangelia, tedy "dobré zprávy", celému lidstvu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 11.Dubna 2019, 04:17:58

Když se řekne demokracie, vybaví se nám hned volby, atd. To, co známe ze současné politiky. Ale kdysi "demokratický" znamenalo prostě lidový. Posílení demokratického prvku v církvi může tedy znamenat něco jiného. Třeba posílení postavení neprivilegovaných vůči privilegovaným. To jejich zmocnění a uschopnění k odpovědnosti za svůj život.
Jenomže to není jednoduché. A nevím, jestli se to papeži Františkovi podaří.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Čtvrtek, 11.Dubna 2019, 11:30:21

Paní Hájková, tou "evangelizací" jsem v daném kontextu samozřejmě měl na mysli základní organizační uspořádání, jaké je obvyklé v evangelických církvích. Kde tu tedy není žádná striktní hierarchie a autorita, nýbrž evangelické církve se pojímají v zásadě jako společenství sobě rovných.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 11.Dubna 2019, 18:23:56

Já si myslím, že i ty druhé církve potřebují nějaké změny. Nevím. Některé církve příliš nesleduji. Třeba o Českobratrské církvi evangelické toho vím celkem málo. Ani o ČCH moc nevím. A jestli jste myslel evangelikální církve a církve pentekostální či charismatické, tak ty mají dost různý charakter. Záleží na denominaci a konkrétním sboru. Hierarchie tam je opravdu menší, už proto, že je o malé církve. Ale některé sbory asi mají staršovstvo, v některých jsou možná trochu opomíjeny ženy. Nebo se opomíjejí samy.
A existuje tam obecně dost velká různost a neustálé štěpení. Zakládají se nové a nové sbory, popřípadě aspoň nové skupiny. Podle toho, jak se komu někde líbí či nelíbí...
Není to zkrátka tak, že by problémy byly výhradně u katolíků.

Josef Poláček - Invalidní důchodce

Pátek, 12.Dubna 2019, 10:54:15

No to jistě, paní Hájková; proto jsem také psal o tom, že i v těch formálně zcela rovnoprávných komunitách se naprosto pravidelně vytvoří sice neoficiální, nicméně reálné hierarchie. Jinak řečeno, i tady se zcela přirozenou cestou vytvoří ten proslulý "klovací pořádek".

Nicméně, jak mám možnost občas alespoň v televizi zahlédnout nějaké záběry ze světa církve katolické a církve evangelické, je tu přece jenom už na pohled dost viditelný rozdíl, ti evangeličtí církevní hodnostáři obvykle už na pohled působí "měkčeji", oni jsou daleko více "jin", nežli ti preláti církve katolické.

Je to nakonec logické: ti z katolické církve jsou prostě uvyklí na ten princip autority, mají ho v krvi. Zatímco i ti nejvyšší představitelé církve evangelické jsou naopak uvyklí tomu (a mají ho stejně tak v krvi), že nemají naprosto žádný patent na pravdu, že je může naprosto svobodně a volně kritizovat i ten "nejnižší" příslušník jejich církve; a že jsou nakonec pouze volenými představiteli své komunity, a mohou být v zásadě kdykoli opět odvoleni. To je skutečně zcela zásadní rozdíl, tento rozdíl mezi vposledku autoritářským principem, a mezi principem "demokracie zdola".

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.