Učitelé by měli učit méně hodin. Prospěje to jim i dětem

Jiří Karen

Pokud chceme vážně uvažovat o proměně českého školství, musíme začít u pracovních podmínek učitelů.

Expertní komise zveřejnila závěry Strategie vzdělávací politiky pro rok 2030, koncepční vize českého vzdělávání. A nejsou žádným překvapením. Tým expertů vedený profesorem Arnoštem Veselým došel k očekávatelnému závěru: české školství je třeba adaptovat na 21. století. Namísto zoufale neefektivního biflování učiva rozvoj kompetencí pro život. Namísto frontální výuky přenechání aktivity žákům. Koncepce také klade důraz na rozvoj digitální gramotnosti a jako cíl se deklaruje zkonsolidování celého vzdělávacího systému tak, aby centrální zkoušky konečně sladily s kompetenčními cíli. Ministr Plaga mluví o zásadní události, která má dle jeho názoru odstartovat velké změny.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Hodnocení vize vyžaduje určitou obezřetnost. Podobné formulace spojené s odvážnými inovacemi totiž provázely i někdejší transformaci českého školství spojenou s tzv. kurikulární reformou a přechodem na tzv. Rámcové vzdělávací programy — ty využívají podobnou rétoriku zaměřenou na rozvoj klíčových kompetencí. Reálný dopad na proměnu vyučovacích hodin byl však vždy minimální, drtivá většina vyučujících se totiž postavila k modernizačnímu procesu nepřátelsky. Na mnoha školách se tradiční osnovy zkrátka jenom přepsaly do nových ministerských šablon. A nedůvěru vůči inovacím ze strany konzervativní učitelské veřejnosti ještě prohloubil nekonsenzuální způsob, jakým se nová opatření shora zaváděla.

Snad všechny dostupné výzkumy, včetně šetření České školní inspekce, zkrátka dokládají, že navzdory všem hlubokým reformám české školství vesměs stále vězí v tradičním modelu frontálního předávání znalostí.

Ministr Plaga si je patrně minulých debaklů vědom. V rozhovorech zmiňuje, že je potřebné hlavně učitele reálně podpořit a smysluplně jim vysvětlit vizi přechodu na vzdělávání pro 21. století. Krásná slova. Ale jak by mohla být uvedena do reality?

Jedním z nejzávažnějších problémů českého školství jsou neuvěřitelně přepracovaní pedagogové, z nichž je až šokujících osmdesát procent ohroženo vyhořením, šedesát procent pociťuje silný stres a zhruba dvacet procent je zralých na terapii. Tradiční mašinérie školského systému smílá jak žáky, tak i jejich pedagogy v nekonečné smyčce zastaralého a problematického učebního procesu, který dávno nekoresponduje s vnějším světem. Učitelé jsou vystresovaní, žáci zdeptaní a demotivovaní.

České školství je jako nezastavitelný kolotoč, jehož samopohyb zdůrazňuje hodnoty minulého století, jako jsou známky, testování nebo kafemlýnek probraného učiva. Nezbývá v něm prostor pro učící dovednosti století aktuálního, jako je všeobecný rozvoj tvůrčích schopností, „měkké dovednosti“ (soft skills) či samostatné zpochybňování a přehodnocování statu quo.

Vyždímaný a hladový učitel s pulzující hladinou stresu přichází domů o půl páté, kde nastupuje na druhou směnu: přípravy na hodiny, opravování písemek a ubíjející administrativa. Takový jedinec není zpravidla ani ochoten, ani schopen pustit se do nějaké vzdělávací revoluce.

Učitelů je taky nesmírně málo a stoupá jejich křivka stárnutí. Nemůžeme očekávat, že se tyto učitelky a učitelé, „obohaceni“ o zkušenost administrativně nezvládnuté inkluze, náhle s chutí pustí do reformy vzdělávání, jakkoli nezbytné. A to, ani kdyby se ministr Plaga jako motivátor přetrhnul.

Pokud tedy chceme vážně uvažovat o proměně českého školství, musíme začít u pracovních podmínek, které současní učitelé mají. Když se dnes podíváme na běžný denní zápřah učitele, vidíme jen minimální prostor pro vzdělávání a nové myšlenky. Lidská psychika může přijmout nové jenom za podmínek určitého psychohygienického zdraví.

Každý učitel zná ty zborcené hodiny, kdy ve třídě místo zvídavých žáků nachází vyčerpané zombie po početním drilu, testu z anglické gramatiky, diktátu z češtiny a nekonečném zapisování vzorečků z fyziky. Foto istockphoto.com

Určité řešení by mohla představovat přeměna pracovního úvazku. Současné výzkumy ohledně reálné pracovní doby učitelů nejsou jednotné, zmínit lze například zjištění publikovaná v Guardianu. Ta poukazují, že čtvrtina britských učitelů pracuje až 12 hodin denně. V českém prostředí bychom zřejmě mohli mluvit až o 10 hodinách denně (s přihlédnutím k výzkumům z 80. let).

Možná by bylo zajímavé zjistit, jaký je vlastně vztah mezi množstvím odučených hodin a kvalitou výukového procesu. V sousedním Polsku je učitelský úvazek přímé výukové činnosti menší. Znamená to, že základní problém polského vzdělávacího systému je, že učitelé málo učí? A jak vlastně souvisí tradiční hodinová dotace jednotlivých předmětů s vizí současného RVP, který formálně spojuje jednotlivé předměty do oblastí jako například Člověk a společnost?

Jak vůbec dnes funguje hierarchie předmětů? Je opravdu s takovou převahou nejdůležitější matematika, že si zaslouží čtyři až pět hodin týdně — a proto učitelé matematiky chybí? A skutečně jsou ostatní předměty o tolik zbytnější, že týdně dostanou jenom dvě hodiny — a vyučující tu tudíž nejsou tolik potřeba? Na základě jakých kritérií a v rámci jaké vzdělávací politiky dává vlastně současný stav nějaký smysl?

Třída plná zombíků

Pokud by se snížil úvazek za přímou vyučovací činnost, získaný čas by mohl být vyhrazen cílenému vzdělávání učitelů a doplněn i psychologickou, didaktickou a další nutnou podporou. Co takhle jednou provždy zbavit učitele nenáviděné a degradující povinnosti takzvaného „dozorů na chodbách“?

Argument, že by se pak musela snížit celková dotace vyučovacích hodin, je jistě platný. Současnou hodinovou dotaci bychom ale měli promyslet ještě z jiné perspektivy — nepřiměřeně totiž zatěžuje české žáky. Každý učitel zná z praxe častou situaci zborcených hodin, kdy ve třídě namísto zvídavých žáků nachází vyčerpané zombie po matematickém drilu, obtížném testu z anglické gramatiky, diktátu z češtiny a nekonečném zapisování nových vzorečků z fyziky. I ta nejlepší inovativní příprava, nad kterou učitel strávil půl dne, se roztříští o útesy žákovské únavy.

České školství potřebuje rozsáhlé psychohygienické šetření, které by zvážilo, jaká je reálná únosná hodinová dotace, kterou jsou schopni zvládnout současní žáci, kteří vyrůstají v digitálním prostředí, tolik odlišném od čehokoli v minulém století. Současná praxe, kdy často i šesťáci mají odpolední vyučování, je poněkud naddimenzovaná a mimo realitu psychických schopností dětí a mladých. Lépe zvládnout čtyři hodiny plně soustředěný, než vyčerpaně odsedět sedm či osm. To prostě neprospívá nikomu a ničemu.

Pokud bychom snížili celkový počet odučených hodin, mohli bychom nově získaný učitelský čas uvolnit pro záměry nové vzdělávací koncepce. Mohl by to být sympatický výkop ze strany státu, který by si mohl učitele naklonit a dokázat, že to myslí s jejich podporou vážně. Takový krok by mohl nově motivovat učitele, vrátit jim prapůvodní touhu po své profesi a získat je tak pro reformu. Vyřešil by navíc strukturální problém nedostatku učitelů a v mnohém by bezpochyby pomohl pomoci zavést zdravější prostředí vzdělávání.

Pokud však zůstane ministerstvo pouze u slov, můžeme očekávat další reformu, která profrčí éterem ve víru planých řečí, vznosných formulací a velkolepých strategií, ale reálného školství se dotkne jenom jako další nevítaný vetřelec „těch shora“, jehož je třeba chvíli přetrpět a následně opět naskočit do vleku ubíjející rutiny.

    Diskuse
    "až šokujících osmdesát procent ohroženo vyhořením, šedesát procent pociťuje silný stres a zhruba dvacet procent je zralých na terapii" - Pane Karene, odkud berete tato čísla? Viz např. :
    http://www.ceskaskola.cz/2018/12/syndrom-vyhoreni-zivotni-styl-ucitelu.html
    bebo zde:
    http://www.ceskaskola.cz/2019/11/ctvrtina-stredoskolskych-ucitelu-je.html
    (text článku neodpovídá přesně nadpisu - uvádí, že 25 % se cítí vyhořelých, u 15 % je tento stav doložen měřením)
    JK
    November 27, 2019 v 14.50
    Čísla
    Co se týká těch čísel vycházel jsem odsud

    https://www.rodicevitani.cz/skola-a-ucitele/ucitele/syndrom-vyhoreni-strasak-ktery-obchazi-sborovnami-az-80-ucitelu-ma-nakroceno-k-vyhoreni-tvrdi-psychologove/

    Záleží, co vnímáme jako "ohroženo" či "nakročeno". Titulky často zjednodušují, stejně jako některé formulace.

    Ostatně těch výzkumů je více.

    Tady píšou, že 20% je už "postiženo vyhořením"

    https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/syndrom-vyhoreni-priznaky-ucitele-skolstvi_1809021030_ako

    Tady píšou, že "hrozí" 50%.

    https://www.novinky.cz/domaci/clanek/maji-vzdelavat-deti-jenze-polovine-ceskych-ucitelu-hrozi-vyhoreni-40281005

    Tady, že 65% je ohroženo.

    https://www.novinky.cz/domaci/clanek/vyhorenim-trpi-kazdy-paty-ucitel-40067336

    Myslím, že nejdůležitější je to, že ze všech těch výzkumů vyplývá jednoznačný fakt, že současná úroveň stresu je naprosto neudržitelná.

    Jestliže chceme jiné školství, je nutné učitelům odlehčit.

    Zbavit učitele nenáviděných dozorů, snížit přímý vyučovací úvazek, rozšířit sdílené tandemové hodiny, převést všechnu administrativu na jiné pracovní pozice (nové vytvořené? na asistenty pedagogů?), zavést psychologickou a didaktickou specializovanou podporu atd. atd

    Mělo by to být promyšlené. Pokud bychom například snížili přímý pracovní úvazek, otevřel by se prostor pro onu tandemovou výuku atd...
    MM
    November 27, 2019 v 17.47
    Až 80%
    Děkuji za odpověď. Vy jste si tedy vybral z řady možností tu nejvvíce vyhrocenou, která věc zdramatizuje. To by bylo v pořádku. Problém je ale v tom, že paní redaktorka serveru Rodiče vítáni těch 80 % někde vyčarovala - v textu jsem je nenašel, odborníka, který tohle říká nikde necituje.
    Takže jedna publicistka chce posloužit dobré věci a z 60 % procent v textu udělá v nadpisu 80 % a další publicista opět v zájmu dobra tohle číslo použije dál.
    Nebo je to jinak? (Jednoduše a fér by bylo možno napsat, že sy vyhoření jsou potenciálně ohroženi všichni učitelé - že to je prostě úděl profesí, které pracují s lidmi.)
    JK
    November 27, 2019 v 18.23
    80%
    V tom textu je zmíněno:

    "Asi 60 % učitelů stres pociťuje, a to celkem silný. Právě tito lidé jsou velmi ohrožení rozvojem syndromu vyhoření. Je naprosto nezbytné, aby se tito učitelé naučili stres lépe zpracovávat a zdravým způsobem mu čelit.“

    Znamená to, že ne všichni učitelé pociťují "silný stres". K tomu je 20%, kteří podle článku "spadají do kategorie vyhoření", jestli tomu správně rozumím. Takže tak asi dospěli k těm 20% (vyhořelí) + 60% (pociťující silný stres) = 80%.

    Já se domnívám, že ta data (i ty další zmíněné výzkumy) ukazují, že nejde jen o to, že "učitelství je obecně stresující".

    Ale o to, že současné podmínky vytvářejí stres příliš velký. Ono je totiž možno s tím pracovat, změnit systémově ty podmínky, aby se tlak na učitele trochu uvolnil.

    Neumím si přestavit, jak s vyhořelými učiteli provádět reformu školství.

    MM
    Musím uznat, že svým způsobem to vychází . Jenže: 20 % se prý cítí skvěle. Což znamená, že zbývajících 80 % je ohroženo? Těch 80 % tvoří 20 % těch, kteří by již potřebovali terapii a 60 % těch, kteří pociťují silný stres a potřebují prevenci. A nikdo necítí slabý stres - je to možné?
    S kým lze dělat reformu? No s těmi, co pociťují přiměřený stres - ti cítí, že je třeba něco měnit.
    MP
    November 28, 2019 v 21.1
    Se snížením úvazku a administrativy souhlasím
    Ke svaté válce proti frontální výuce ne ale nemůžu připojit. Záleží taky na tom, co se tím poněkud otřepaným pojmem myslí. Pokud je vhodně doplněna samostatnou prací žáků, nevidím na ní nic špatného a může být i lepší než skupinová práce, kterou bych zase nezbožšťoval....
    JK
    November 28, 2019 v 21.20
    Frontál?
    On ten frontál má hrozné výsledky. Rok po frontální škole zůstane 5 - 10% znalostí. Je to strašlivě neefektivní prolévaní času učitele a žáka. Co teprve po třech letech? Ale souhlasím s tím, že frontální výuku netřeba zas tak démonizovat. Svých 5-10 minut v hodině by dostat mohla :)
    MP
    November 29, 2019 v 10.11
    Jiřímu Karenovi
    A už jste si zjišťoval, kolik procent zůstane po Vašem způsobu výuky. A nikoli jen znalostí, ale také dovedností?

    A podotýkám, po vašem, nikoli čísla, která sama o sobě vyprodukuje nějaká alternativní pedagogika -- tam to vždycky vyjde jako produkce geniů, jen je pak člověk nikde nepotkává.

    p.s. Ponechme stranou, co je to "zůstane 5-10% znalostí? Zopakují je jako odpověď na otázku, vybaví si je při novém výkladu, jsou o věci schopni samostatně mluvit?
    JN
    November 29, 2019 v 10.44
    "Frontál"
    Některé školní vědomosti i v pokročilejším věku naskočí téměř ihned nebo po krátkém zopakování (když třeba děti potřebují něco do školy), z jiných předmětů si pro změnu nepamatuji prakticky vůbec nic. Těžko to tedy může nějak souviset s "frontálem", ten byl tehdy všude. Někteří učitelé byli prostě dobří a jiní špatní. Souvisí to nejen s jejich někdy zcela originální metodou výuky (například velmi efektivní "metoda zábavného drilu"), ale i s tím, jakou atmosféru ve třídě vytvořili a jaký vztah měli k jednotlivým žákům.
    MP
    November 29, 2019 v 18.51
    P. Karene,
    promítali jsme dnes slohovky a studenti v nich hledali chyby. Je to ten proklínaný frontál,nebo není?
    Nebo zadám práci s textem - rozbor nějaké básně nebo úryvku z prózy. Pak je na to nějaký žák vyvolaný. Je to frontál, nebo není?

    Myslím, že se velmi často zaměňují pojmy frontální výuka a výklad.
    + Další komentáře