Učitelé by měli učit méně hodin. Prospěje to jim i dětem
Jiří KarenPokud chceme vážně uvažovat o proměně českého školství, musíme začít u pracovních podmínek učitelů.
Expertní komise zveřejnila závěry Strategie vzdělávací politiky pro rok 2030, koncepční vize českého vzdělávání. A nejsou žádným překvapením. Tým expertů vedený profesorem Arnoštem Veselým došel k očekávatelnému závěru: české školství je třeba adaptovat na 21. století. Namísto zoufale neefektivního biflování učiva rozvoj kompetencí pro život. Namísto frontální výuky přenechání aktivity žákům. Koncepce také klade důraz na rozvoj digitální gramotnosti a jako cíl se deklaruje zkonsolidování celého vzdělávacího systému tak, aby centrální zkoušky konečně sladily s kompetenčními cíli. Ministr Plaga mluví o zásadní události, která má dle jeho názoru odstartovat velké změny.
Hodnocení vize vyžaduje určitou obezřetnost. Podobné formulace spojené s odvážnými inovacemi totiž provázely i někdejší transformaci českého školství spojenou s tzv. kurikulární reformou a přechodem na tzv. Rámcové vzdělávací programy — ty využívají podobnou rétoriku zaměřenou na rozvoj klíčových kompetencí. Reálný dopad na proměnu vyučovacích hodin byl však vždy minimální, drtivá většina vyučujících se totiž postavila k modernizačnímu procesu nepřátelsky. Na mnoha školách se tradiční osnovy zkrátka jenom přepsaly do nových ministerských šablon. A nedůvěru vůči inovacím ze strany konzervativní učitelské veřejnosti ještě prohloubil nekonsenzuální způsob, jakým se nová opatření shora zaváděla.
Snad všechny dostupné výzkumy, včetně šetření České školní inspekce, zkrátka dokládají, že navzdory všem hlubokým reformám české školství vesměs stále vězí v tradičním modelu frontálního předávání znalostí.
Ministr Plaga si je patrně minulých debaklů vědom. V rozhovorech zmiňuje, že je potřebné hlavně učitele reálně podpořit a smysluplně jim vysvětlit vizi přechodu na vzdělávání pro 21. století. Krásná slova. Ale jak by mohla být uvedena do reality?
Jedním z nejzávažnějších problémů českého školství jsou neuvěřitelně přepracovaní pedagogové, z nichž je až šokujících osmdesát procent ohroženo vyhořením, šedesát procent pociťuje silný stres a zhruba dvacet procent je zralých na terapii. Tradiční mašinérie školského systému smílá jak žáky, tak i jejich pedagogy v nekonečné smyčce zastaralého a problematického učebního procesu, který dávno nekoresponduje s vnějším světem. Učitelé jsou vystresovaní, žáci zdeptaní a demotivovaní.
http://www.ceskaskola.cz/2018/12/syndrom-vyhoreni-zivotni-styl-ucitelu.html
bebo zde:
http://www.ceskaskola.cz/2019/11/ctvrtina-stredoskolskych-ucitelu-je.html
(text článku neodpovídá přesně nadpisu - uvádí, že 25 % se cítí vyhořelých, u 15 % je tento stav doložen měřením)
https://www.rodicevitani.cz/skola-a-ucitele/ucitele/syndrom-vyhoreni-strasak-ktery-obchazi-sborovnami-az-80-ucitelu-ma-nakroceno-k-vyhoreni-tvrdi-psychologove/
Záleží, co vnímáme jako "ohroženo" či "nakročeno". Titulky často zjednodušují, stejně jako některé formulace.
Ostatně těch výzkumů je více.
Tady píšou, že 20% je už "postiženo vyhořením"
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/syndrom-vyhoreni-priznaky-ucitele-skolstvi_1809021030_ako
Tady píšou, že "hrozí" 50%.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/maji-vzdelavat-deti-jenze-polovine-ceskych-ucitelu-hrozi-vyhoreni-40281005
Tady, že 65% je ohroženo.
https://www.novinky.cz/domaci/clanek/vyhorenim-trpi-kazdy-paty-ucitel-40067336
Myslím, že nejdůležitější je to, že ze všech těch výzkumů vyplývá jednoznačný fakt, že současná úroveň stresu je naprosto neudržitelná.
Jestliže chceme jiné školství, je nutné učitelům odlehčit.
Zbavit učitele nenáviděných dozorů, snížit přímý vyučovací úvazek, rozšířit sdílené tandemové hodiny, převést všechnu administrativu na jiné pracovní pozice (nové vytvořené? na asistenty pedagogů?), zavést psychologickou a didaktickou specializovanou podporu atd. atd
Mělo by to být promyšlené. Pokud bychom například snížili přímý pracovní úvazek, otevřel by se prostor pro onu tandemovou výuku atd...
Takže jedna publicistka chce posloužit dobré věci a z 60 % procent v textu udělá v nadpisu 80 % a další publicista opět v zájmu dobra tohle číslo použije dál.
Nebo je to jinak? (Jednoduše a fér by bylo možno napsat, že sy vyhoření jsou potenciálně ohroženi všichni učitelé - že to je prostě úděl profesí, které pracují s lidmi.)
"Asi 60 % učitelů stres pociťuje, a to celkem silný. Právě tito lidé jsou velmi ohrožení rozvojem syndromu vyhoření. Je naprosto nezbytné, aby se tito učitelé naučili stres lépe zpracovávat a zdravým způsobem mu čelit.“
Znamená to, že ne všichni učitelé pociťují "silný stres". K tomu je 20%, kteří podle článku "spadají do kategorie vyhoření", jestli tomu správně rozumím. Takže tak asi dospěli k těm 20% (vyhořelí) + 60% (pociťující silný stres) = 80%.
Já se domnívám, že ta data (i ty další zmíněné výzkumy) ukazují, že nejde jen o to, že "učitelství je obecně stresující".
Ale o to, že současné podmínky vytvářejí stres příliš velký. Ono je totiž možno s tím pracovat, změnit systémově ty podmínky, aby se tlak na učitele trochu uvolnil.
Neumím si přestavit, jak s vyhořelými učiteli provádět reformu školství.
S kým lze dělat reformu? No s těmi, co pociťují přiměřený stres - ti cítí, že je třeba něco měnit.
A podotýkám, po vašem, nikoli čísla, která sama o sobě vyprodukuje nějaká alternativní pedagogika -- tam to vždycky vyjde jako produkce geniů, jen je pak člověk nikde nepotkává.
p.s. Ponechme stranou, co je to "zůstane 5-10% znalostí? Zopakují je jako odpověď na otázku, vybaví si je při novém výkladu, jsou o věci schopni samostatně mluvit?
Nebo zadám práci s textem - rozbor nějaké básně nebo úryvku z prózy. Pak je na to nějaký žák vyvolaný. Je to frontál, nebo není?
Myslím, že se velmi často zaměňují pojmy frontální výuka a výklad.
Možná, že vyhořelé učitele i mladé zombíky v lavicích vytváří totéž - společné vědomí toho, že pro život v 21. století je většina školního vzdělání k ničemu.
Opět mě v tom dnes utvrdil rozhovor s jednou znašich známých: její syn (Bc., asi 27 let) je úspěšný programátor. který již několik let vede vlastní firmu. Inženýrské studium nedokončil, protože mu nic nedávalo. Je stoupencem teorie ploché Země, její platnost dokáže prý zdůvodnit výpočty. Jeho sestra má zdravotnické vzdělání, má obchod se zdravou výživou a potravními doplňky, zvláště je hrdá na svou spolupráci s firmou Naděje. Ta se věnuje gemmoterapii - vyrábí kapky z pupenů rostlin, které prý mají zvláštní síly. Majitelka firma vyšla z poznatků dvou našich známých léčitelů, navíc doplnila působením energie včel. Firma je úspěšná v ČR i v zahraničí. Paní majitelka ja obsolventkou UP v Olomouci,ta jí vydala zvláštní ocenění za úspěšnou propagaci školy. Další náš známý (stavební ing., asi 35 let) s oblibou sleduje TV dokumenty. Přesvědčeně hovoří o tom, že se člověk nevyvinul z opice, ale vznikl přidáním důležitých genů odkudsi z Vesmíru a tím se od opid oddělil. Také věří, že egypské pyramidy byly vlastně jaderné elektrárny.
Toto jsou lidé nepochybně dobře adaptovaní na 21. století, pracovně úspěšní a tedy kompetentní. Má takové připravovat dnešní škola? Nebo co si mají školy a učitelé v této atmosféře počít?