Argumentace autorky článku je ovšem, mírně řečeno, zavádějící. V jejím podání celá záležitost vypadá tak, že když dítě třikrát nepřijde do školy (a chudáci rodiče se o tom nějakou náhodou nedozvědí), že budou okamžitě následovat nemilosrdné sankce.

Pokud vím, nastavení je ovšem zcela jiné: rodiče jsou ovšem úřady informováni o systematické nedocházce svých dětí; a teprve když na to nijak nereagují, následují finanční sankce.

Pozitivní motivace: dozajista dobrá myšlenka, ale měly by snad děti nějak obzvlášť odměňovány za to, že se "milostivě" dostaví do školy?!... A kdo by měl takto být odměňován? Jenom určité skupiny (sociálně zanedbaných) dětí? Jak by k tomu pak přišly ty ostatní?

Ono je to jedno, zda třikrát za školou nebo třikrát neřešené varování. Asociální blbost je to vždycky.

Navíc tu opakovaně -- on Jurečka nic nevymyslel, jen to převzal o asociální pseudodemokratky Maláčové, které totéž navrhovala na jaře 2021 -- navrhuje ministr práce a sociálních věcí něco, co se týká škol a opakovaně to pouští do éteru, aniž by konzultoval příslušného ministra školství -- který by jeho návrh nejspíše odmítl.

Proč je to blbost jsem psal podrobně v souvislosti s Maláčovou viz

http://www.listy.cz/archiv.php cislo=205&clanek=052014

a nemám na tom co měnit:

„Opatření evidentně ... hrozí bez soudu a možnosti soudního odporu uvrhnout relativně velkou skupinu lidí pod hranicí chudoby do bezdomovectví. Potom by jim pečující stát pravděpodobně v zájmu řádné výchovy odebral děti.

Nejde při tom nerovném dopadu pouze o prostý fakt, že řečené dávky jsou životně nezbytné právě jen pro chudé. Ale ono i záškoláctví je sociálně distribuované. Nepamatuji se, že ... by někdo z mých přátel a známých měl formální problémy se záškoláctvím dětí, přestože leckteré z nich důsledně odmítalo navštěvovat některé předměty. Jenomže škola je pro nás, lidi s určitým stupněm vzdělání a bohatými mikrosociálními vazbami, domácké prostředí a vesměs se najde přátelské řešení. Oproti tomu pro rodiče z vyloučených lokalit je škola neznámá a nepřátelská instituce a školy jim oplácejí, často nevědomky, stejnou mincí.

Stále jsou u nás děti, které nedržely před příchodem do školy v ruce pastelku a nehrály si s míčem. Navíc přicházejí z romské kolony nebo ubytovny. Přes všechna inkluzivní opatření zažívají ve škole kruté časy. A doma rodiče vědí, že škola je jim k ničemu: ‚Stejně zůstaneš Romák, práci a bydlení nenajdeš.‘ Naložit na tyhle děti navíc odpovědnost za existenční podmínky celé rodiny, ať už ji přijmou samy, anebo budou donuceny rodičovským násilím, znamená prohloubit nepřátelství mezi nimi a školou; demotivované vegetování, při kterém se možná naučí základy čtení a počtů, sotva na úrovni někdejších pomocných škol.“

Magdalena Opletalová má navíc naprostou pravdu, když upozorňuje na solidní efektivnost sociální práce s dětmi, rodinou a školou -- tedy práci v trojúhelníku, který narušuje setrvalý a přiblblý rezortismus ministerstva práce a sociálních věcí.

Paní Opletalová má pravdu.

Nicméně iluze sociálních liberálů, do velké míry (či možná úplné) levicových liberálů a progresivistů, kteří kladou na vzdělání až příliš velký důraz, je nesmyslná. Článek je jen jakýmsi levicovým minimem.

Je totiž potřeba obsadit profese typu kuchařka ve školní jídelně, sanitář, vrátný, pomocný dělník atd. Často špatně placené profese, kde vzdělání člověku nepomůže k lepšímu životu. Nehledě na to, že i mezi dalšími profesemi, ovšem i státy, jsou až příliš velké platové rozdíly.

Klíčem ke spravedlivé společnosti je tedy nejen kvalitní vzdělání, jehož důležitost nehodlám zpochybňovat, ale také výrazně větší příjmová a majetková rovnost, které docílíme větším zdaněním, větší mírou zespolečenštění soukromého vlastnictví a posílením role odborů. Rovněž tak potlačení německého, řekl bych až, nacionalismu, který v rámci EU vede k velkým rozdílům v životní úrovni.

Toto strany typu ČSSD či Zelených, a už vůbec ne Piráti, nejsou schopni v současné době nabídnout.

Pane Profante, já jsem pouze poukazoval na nelogismy v argumentaci autorky článku. V každém případě nijak nezpochybňuji potřebnost pozitivní motivace, její prioritu nad sankcemi.

Co se pak samotných sankcí týče - netroufám si odsud s odstupu odhadovat jak nízké jsou českými úřady stanovené hranice životního či existenčního minima (zdají se být skutečně děsivě nízké), takže sankcionovat ještě p o d tuto hranici by se skutečně jevilo být naprosto iracionální respektive nepřípustné.

Na straně druhé ale - pokud vím, nějaké sankce za neposílání dětí do školy jsou všude. V Německu před lety byla dost velká aféra s křeťansko-fundamentalistickou sektou "Sedmi kmenů", která zásadně odmítala vyučování svých dětí ve "zkažených" světských školách. Proti rodičům byla státem použitá celá řada sankcí - od pokut přes vězení až po odebrání dětí. Ovšem - tito fanatici se nakonec ukázali být ve své rezistenci silnější nežli sám stát; a nakonec se odstěhovali do Česka, kde předpokládají že budou mít větší "svobodu" v tom neposílat své děti do státních škol.

Pane Krupičko, Vaše stále dokola opakovaná mantra o tom, jak řešit sociální problémy, je už časem dosti únavná. Máte samozřejmě pravdu v tom že ve společnosti daného typu (tedy kapitalismu) existují příkré příjmové a majetkové rozdíly; ale Vaše představy možných řešení jsou naprosto iluzorní, a vedly by spíše k opaku.

"Větší zdanění" - nezdolný fetiš radikální levice; jenže holou ekonomickou skutečností je, že když zdaníte produkční sektor nad určitou míru, pak tím natolik přiškrtíte ekonomiku, že nakonec budou mít všichni méně, nikoli více. To samé platí pro "zestátnění" soukromého sektoru: je dávno zřejmou skutečností, že soukromě vlastněné podniky jsou efektivnější nežli státní; jejich "zespolečenštění" (to jest: zestátnění) by opět vedlo k obecnému poklesu životní úrovně.

Sankce za neposílání dětí do školy jsou pochopitelně i v České republice. Jen je s nimi jako všude potíž.

Jednoduše řečeno, finanční sankce a do jisté míry i hrozba kriminálem zabírají jen tam, kde je co vzít. A skutečný problém se záškoláctvím je lokalizován u vyloučených skupin, kde už moc co brát není.

Záškoláctví se tu prolíná s kulturou chudoby a dost často s očekáváním, že nejstarší dcera se bude starat o domácnost a o mladší sourozence. Syn, pokud není flákač, přispěje ve svých třinácti nebo čtrnácti letech do rodinného rozpočtu (což navíc nemůže legální prací). Prolíná se to s nízkým očekáváním vzestupu sociálního prostřednictvím vzdělání -- v českých zeních navíc dosti realistickým očekáváním.

Takže můžete

a) ukládat pokuty, které vyloučení nezaplatí, protože žijí na minimu;

b) sáhnout na minimum a řešit bezdomovectví dětí jejich podvýživu, prostituci atd.;

c) poslat rodiče do kriminálu; problém u samoživitelky nebo když už tam jeden rodič je za jiné přečiny; navíc se obvykle otec poslušen norem kultury chudoby domnívá, že děti jsou ženská starost a to, že je žena v kriminále na tom nic nemění -- jistě, obvykle se o děti trochu postará nějaká žena se širší rodiny, ale školní docházka a prospěch se tak nezlepší;

d) poslat děti do pasťáku; přes obrovskou snahu vychovatelů to ovšem znamená, že je posíláte udělat maturitu z drobné kriminality a do prostředí, které jim neumožňuje dělat diverzifikované sociální zkušenosti a navazovat rozmanité vazby (a i to často bývá nejlepší ze špatných řešení).

Nevěřím při řešení sociálně patologických jevů na pozitivní motivaci. Ale zlepšovat situaci se záškoláctvím jde jen prostřednictvím slušné kvality a kapacity škol (dneska nám chybí nějakých deset procent učitelů a třicet procent jich je těsně před důchodem nebo v důchodovém věku), celodenní školou (dneska se ruší i družiny), školskými terénními pracovníky (před pár lety měli na jedné škole na Ostravsku romskou pedagogickou asistentku -- místo, aby byla ve škole k dispozice pro úkolování ze strany pedagogů, každý den ráno obcházela rodiny dětí, které nepřišly do školy a obvykle jich polovinu přivedla; ale ve škole musí být řád, tak ji vyhodili).

S tím produkčním sektorem -- co to dnes vůbec v evropských zemích je? -- bych si nebyl tak jistý. Země s tradičně vysokou daňovou zátěží a vysokou zátěží práce odvody jako jsou ty skandinávské, ale i Německo, jsou ekonomicky stabilnější a produktivnější než většina zemí s nižšími daněmi jako Česká republika a v dlouhodobé perspektivě také Spojené státy Americké -- ty ostatně měly v dobách své největší ekonomické dynamiky daňovou zátěž, kterou by čeští pravicoví idio..., pardon političtí reprezentanti, považovali za zcela zničující.